Zpátky v NSW - Eden, Merimbula a Narooma

Ráno jsme si dopřáli v kempu velkou snídani, takže jsme na cestu vyrazili až po desaté. Ještě jsme se stavili ve městě na nákup a pak už rovnou na východ. Zbytek dne jsme v podstatě stravili v autě. Počasí stejně stálo za prd a k večeru, kdy jsme protnuli hranici do NSW , začalo dokonce pršet. Na noc jsme se utábořili v městě Eden a za přijatelnou cenu vzali opět místo se zásuvkou, takže večer jsme stravili koukaní na vypůjčené filmy.
Na druhý den bylo počasí o chlup lepší, ale stejně občas sprchlo a bylo zataženo. Vydali jsme se do města na snídani a průzkum. Koupili kafe a prošli hlavní silnici až k prý velmi známému muzeu velryb "Killer Whale Museum" s replikou majáku a přístavního mola. Z venku jsme ho neshledali příliš zajímavým, proto jsme se rozhodli ho neprozkoumat ani zevnitř. Došli jsme až na konec ulice...v podstatě i města...kde bylo několik vyhlídek, z jedné bylo vidět pobřežní útes ve tvaru ptačího pařátu. Jinak jsme zde nenalezli nic úžasného a proto jsme se vydali dále.



Další zastávka bylo město Merimbula , které bylo o poznání živější než Eden. Spousta obchodů, spousta lidí a spousta aut...až nebylo kde zaparkovat. Zašli jsme už tradičně na informace, kde se nás ujal starší pán a hned začal vyprávět o možnostech potápění a výletech na pozorování velryb. Dlouho jsme se rozmýšleli, až jsme nakonec dali přednost potápění - se zálohou na velryby - a šli hledat místní potápěčský obchod. Ten jsme po chvilce i našli, ale opět nedělali v nejbližších dnech žádný ponor na vraky a ani z lodi. Šel by akorát ponor z pláže a ten nás po zkušenostech ze Sydney moc nelákal. Nasbírané informace jsme šli stravit do restaurace a dali si stylově nějaký ty mořský potvory.
Po dlouhém rozmýšlení - a vzhledem k dostatku času - jsme se nakonec rozhodli popojet do docela profláklého města Narooma a poptat se na potápění a velryby tam. Mysleli jsme si, že když v takovém městě jako je Merimbula, je tolik možností co dělat, tak kolik jich musí být v Naroomě. Ale to jsme se dost přepočítali. Slečna v info centru byla velmi ochotná, ale bohužel nám nemohla doporučit žádnou společnost, která organizuje buď potápění nebo velryby. Nejbližší termín na velryby nakonec našla o dva dny později, ale ten pravděpodobně zruší pro nezájem a další by byl až o další den později. No opravdu s rozporuplnými pocity jsme opustili informace a šli hledat ubytování. Ani v tomto případě jsme nebyli příliš spokojeni. První kemp ve městě byl dost drahý a neměl ani kuchyňku ani internet. Druhý byl o chlup levnější ale vybaven stejně jak ten první. Nakonec jsme zajeli pět km zpátky a ubytovali se v BIG4, kde byla aspoň kuchyň a vyhřívaný bazén. No žádná sláva a dost jsme litovali, že jsme nezůstali v Merimbule.
Večer jsme strávili dost standardně, až na mé podlehnutí Jirkovu prudění, že by jsme se měli jít vykoupat do bazénu. Už pri smočení nohy jsem svého rozhodnutí velmi litovala. Z teplotního šoku jsem se dostala až panákem našeho Bundaberga (tzn. dopila jsem flašku, kterou jsme si slavnostně koupili ještě v Queenslandu).