Destilérka Damoiseau Ráno jsme šli na wharf pěšky. Jak už jsem psala, zabralo to asi 20 minut. Udělali jsme check-in zavazadel a vyplnili nezbytný formulář k odjezdu. Před nástupem na ferry nás ještě čekalo zaplacení odjezdové daně (2x 59 XCD) a bezpečnostní kontrola příručních zavazadel, která zahrnovala i to, že jsme koupenou lahev rumu museli odnést do odbavených batohů. Už jich tam byla hromada, ale naštěstí to proběhlo bez problémů. Před vyplutím jsem si ještě šlehla nezbytný kinedryl, poslechli jsme si poslední hlášení, kterému jsme rozuměli, tzn. v anličtině a vypluli směr Guadeloupe. Na palubě tentokrát nebylo moc lidí a dokonce nám pustili na obrazovku Star Wars…bohužel ve francouzštině a bez titulků. To už byla taková předzvěst, že jiný jazyk do konce dovolené neuslyšíme.

Den devátý, sobota 17/3/2012 Zkoumání pláže v Salisbury Další ranní vstávání v 5.00, a to je prý dovolená. Nicméně sluníčko a teplo to vynahradilo, hnedka má člověk jiný přístup. Ferry byla už v 5.30 otevřená a dalo se nastoupit. Kinedryl pro jistotu, krátký spánek, abychom vybili jeho účinky, a v 7.00 jsme byli v Point-a-Pitre jako na koni. Jak se ukázalo, v přístavu není žádná úschovna zavazadel, to bylo dost nepříjemné. Z prodejny lístků nás poslali do obchůdku s novinama, a odtamtud zase zpět - prostě to tam nedělají a dělat nechtějí. Jelikož jsme měli za pár hodin jet na Dominicu, nebylo to na hledání obytování, ale zas to nebylo tak krátce, abychom chtěli čekat na ferry point (nic tam není, dost nuda). No co, rezignovali jsme a šli do Point-a-Pitre i s batohy na zádech, zas tak hrozné to není. V takovou chvíli se ukáže, jak dobře jste zbalení. Koupili jsme nějaké pečivo a nakonec došli až na náměstí Place de la Victoire , kde jsme se utábořili v kavárně na kávu a sandwic...

Den šestý, středa 14/3 - St Rose Orchidej v Jardin Botanique Středa byla posledním dnem ubytování u Bruna v Bas-Vent. Posnídali jsme zbytky z lednice, za ten týden jsme ponakupovali hrozně moc věcí. V sedm měl přijít Bruno s mapou, aby nám ukázal, kde přesně se sejdeme s lidmi z Réflex Auto Voiture na vrácení auta. Byli jsme k tomu trochu skeptičtí, ale skutečně přišel i s velmi podrobnou mapou severní části Basse Terre a ukázal nám a podrobně popsal most u Lamentinu. Za ním nás mají čekat a pak děj se vůle Boží - čekali jsme, že převezmou auto a nás odvezou na ferry. Náš denní plán byl jasný a jednoduchý: ZOO, botanická a destilérka Museé du Rhum. Botanická za Deshaies jménem Jardin Botanique  ( wiki ) se ukázala jako superdrahá, ale každé euro stálo za to. Strávili jsme tam asi 2 nebo 3 hodiny, koukali na motýli, papoušky (lorikeeti jako v Austrálii a pak ještě takoví velcí, kteří dělali různé kejkle, třeba po hlavě lezli do dutého stromu), plameňáky, orchideje ("jé, a ty...

Den pátý, úterý 13/3/2012 Stěžeň lodi Le Gustavia V úterý jsme neměli pomalé vstávání jako předchozí dny. Pěkně v 6:00 budíček jako na táboře. Umyli jsme se a když jsem vylezl z koupelny, Gábina na mě nejdřív pár vteřin koukala jako na leprotika, a pak se začala smát. Tak jsem se kouknul do zrcadla a zjistil, že mám na čele asi 30 tmavě červených fleků. Po zhodnocení, že žádnou exotickou chorobu jsem asi nechytil, jsem se vydal na trestné tažení proti komárům . Ti šmejdi mě okusovali čelo, když jsem spal pěkně zahrabaný pod přikrývkou, zatímco Gábina několikrát za noc vstávala a snažila se je lovit a odhánět. Ráno jsem jich pár pobil a pěkně zmaloval stěny vlastní krví. Guadeloupský masakr holým rukama. Denní cíl byla první prohlídka podvodních krás Karibského moře, konkrétně u pláže Malendure nedaleko městěčka Mahaut. Tuhle lokalitu si oblíbil Jacques Cousteau, točil tu Svět ticha  ( Le Monde du Silence ) a kolem Pigeon islet (malý ostrůvek několik set metrů od pláže) vytvoř...

Pondělí 12/3/2012 La Soufriere v mlze Po snídani jsme asi v půl deváté vyrazili směrem sopka La Soufrière . Počasí nám úplně nepřálo, foukal vítr a bylo zamračeno. Cestou jsme zastavili na několika vyhlídkách, těch je podél pobřeží až hanba. Počasí se neumoudřilo ani během hodiny a půl jízdy, ale tentokrát jsme byli pro výšlap na sopku rozhodnuti za každou cenu. Teda já byl, Gábina z toho až tak nadšená nebyla - sopky pro ní většinou nedopadají dobře. Silnice byla velmi dobrá, podél pobřeží klídek, posledních 30 minut dost kopec, chvílema vážně krpál, až jsme se o naše Clio báli, ale zvládlo to bez úhony. V cíli stálo dost aut, museli jsme zaparkovat u příjezdu (přijeli jsme asi v 10:00). Sopka  La Grande Soufrière je se svými 1467m nejvyšším vrcholem Malých Antil, je aktivní (nekecají, fakt hučí a čoudí). Pro frankofonní lidi a obrázkomily je zajímavá i tahle francouzská stránka .

Den třetí 11/3/2012 Bologne rum distillery Jelikož jsme ráno bojovali s časovým posunem a navíc ještě s komáry, nějak se ty mrchy do chatky natáhli, byli jsme na nohou už v 6:45 ráno. Po snídani jsme vyrazili s jasným plánem (teda pro Jirku byl hodně jasný, pro mě zas tak moc ne) zdolat nejvyšší vrchol Guadeloupe, sopku Soufriére. První zastávku jsme cestou udělali u Pigeon Island na pláži Malendure, kde jsme si v jednom ze tří dive center (byl to snad jediný, kde neuměli anglicky :) objednali dva ponory na úterý.

Den druhý 10/3/2012 Place de la Victoire Vzhledem k našim dalším cestovatelským plánům jsme dnes vyrazili do hlavního města Point-a-Pitre . No ono to vlastně není hlavní město, tím je formálně Basse-Terre, ale to spíš taková ospalá vesnice a hlavní dění se odehrává právě v Pointe-a-Pitre. Hlavním důvodem byl nákup jízdenek na ferry, která nás dostane na vedlejší ostrov Marie Galante a Dominicu. Vzhledem k brzkému sobotnímu ránu byla doprava i parkování přímo ve městě dost v pohodě (parkovací automat, 1 hodina za euro). Cestou k terminálu, což je asi jediné místo, kde se dají koupit jízdenky, jsme prošli skrz centrum a jeho hlavní náměstí Victoria a také kolem snad dvou jediných hotelů (alespoň dle Lonely planet) ve městě. V případě brzkého ranního odjezdu nebo pozdního příjezdu by se mohly hodit (cena za €40  jeden a druhý za €90).  Všude se to hemží lidmi prodávajících téměř cokoliv...to bude nakupováníčko :)

První den 9/3/2012 Jedna z restaurací na nábřeží v Deshaies Ráno jsme udělali průzkum okolí. U moře jsme byli za pár minut. Dostalo se k němu přes resort Fort Royal , kde byla i restaurace, bar, půjčovna nějakého vodního vybavení a dive centrum. Bylo možné si vybrat ze dvou pláží... jedné resortové a druhé zcela opuštěné na druhé straně hotelu. U hlavní silnice jsme objevili také bar a obchod se základními potraviny. Na nákup jsme ale vyrazili směrem na město St. Rose do velkého supermarketu. Kromě standardních věcí k jídlu jsme také pořídili nějaký ten rum. Výběr byl opravdu velký. Kromě standardního třtinového jsme objevili ještě mix s kokosovým likérem, jenž si Jirka samozřejmě nezapomněl koupit. Zajeli jsme také do města St. Rose. Prošli jsme až dolů k moři, objevili další dive shop a tržiště se vším všudy. Také jsme zde natankovali plnou nádrž za 69 euro včetně obsluhy. Platit šlo bez problému kartou.

Je opravdu Karibik rájem na zemi? Ještě v zimě 2012 jsem o tom nebyla úplně přesvědčená. Už jsme v minulosti navštívili některé z pacifických ostrovů, které si tuto přezdívku zcela jistě zasloužili, ale když to člověk na vlastní kůži nezažije, nemůže soudit. Navštívit Karibik byl tedy dlouhodobější plán, ale když už jsme se konečně rozhoupali a vybrali termín, dostali jsme se před další otázku a to, jaké ostrovy vlastně vybrat. Nakonec padla volba na Guadeloupe a Dominiku, které patří do části závětrných ostrovů Malých Antil. Letecky se tam dá dostat vcelku jednoduše. Guadeloupe spolu s Martinikem patří pod francouzskou vlajku, takže je přímo z Paříže zásobují turisty dokonce tři letecké společnosti – Air France , Air Caraibes , Corsarfly . Jelikož francouzsky umíme akorát pozdravit a poděkovat, tak nákup letenky skončil logicky u Air France. Ty sice mají stránky i v češtině, ale překlad bylo asi to jediné, co na nich fungovalo, takže letenky jsme stejně nakonec získali až po půlho...