Xian - Terracotta Army a Big Wild Goose Pagoda

Do Xi'anu vlak přijel načas, vylezli jsme celkem bez problémů a venku stejně bez potíží našli objednaného odchytávače z našeho hostelu. Ten nás vzápětí předal chlapíkovi, který zjevně neuměl anglicky a který beze slova vyrazil do davu. My ho stejně beze slova následovali a doufali, že on ví, že jdeme s ním. Naštěstí věděl, dovedl nás pár set metrů od nádraží, kde nás posadil do dodávky, nechal nás chvilku čekat a pak se vrátil spolu s jednou čínskou a jednou skotskou slečnou. Číňanka byla zaměstnankyně sesterského hostelu a průvodkyně v jedné osobě (jak jsme měli o hodinku později zjistit), Skotka byla zjevně turista.



Řidič nás během 10 minut dovezl do Han Tang Inn Youth Hostel, kde jsme se na recepci ubytovali, všecko vyzvěděli a přemýšleli, co dělat. Pokoj měl být volný až za pár hodin, rozhodli jsme se tedy vyrazit na prohlídku hliněné armády Terracotta Warriors. Nejprve jsme díky mému časovému pomatení (myslel jsem, že už je skoro poledne) vyrazili na vlastní pěst, pak mě ale Gabča srovnala, rychle jsme se vrátili do hostelu a stihli se přihlásit na tůru tamtéž, která právě vyrážela.
Za chvilku nás vyzvedl stejný řidič, který nás přivezl z nádraží, posadil nás do autobusu a dovezl k tomu druhému hostelu, do kterého předtím jela i ta průvodkyně se Skotkou. Právě tady se k nám průvodkyně znovu přidala, spolu s cca 10 turisty.
Průvodkyně začala téměř okamžitě povídat, mluvila pěkně, jednoduše a srozumitelně, jen měla takový zajímavý zvyk zopakovat konec věty, třeba: "We will see terracotta warriors, yes, warriors". Zpočátku mě to strašlivě iritovalo, ale časem jsem si zvyknul a přišlo mi to i legrační. Povídala nám historii, kterou jsem si už bohužel předtím přečetl v Lonely Planet, ale bylo to docela i zajímavé.
První část výletu byla továrna na hliněné bojovníky. Vyrábějí tam repliky soch, od prťavých několikacentrimetrových, až po dvoumetrové v původní velikosti. Jak nám tam stihli v rychlosti povědět, tyhle sochy jsou prý mnohem lepší než jiné, poněvadž jsou ze správné hlíny. Mají tam třebas i šachy z těhle figurek, ale taky různý nábytek, suvenýry, a jiné věci.
Pak už jsme jeli přímo k vykopaných sochám, což je několik desítek kilometrů od centra Xi'anu. Sochy byly objeveny v roce 1974 místními farmáři, kteří našli jednu hlavu. Jeden z nich to nahlásil úřadům, naběhli archeologové, a postupně jim tady proměnili nudná pole v krásné hangáry a betonová náměstí. Vsadím se, že farmáři byli nadšení. Každopádně se celkem rychle nejspíš přeorientovali na turistický ruch.
Celá ta armáda je vlastně součást hrobky prvního císaře Qin Shi Huang, který Čínu sjednotil z jednotlivých království. Žil ve třetím století před naším letopočtem a armádu si nechal postavit nejspíš proto, aby s ní mohl vládnout i v posmrtném životě. Jelikož tam vojáci ale furt stojí, moc toho po smrti asi nenabojoval. Navíc několik let po jeho pohřbu byla hrobka vypleněna následujícím císařem (z jiné dynastie), který odtamtud pobral zbraně a vojáky poničil. Hrob samotného císaře vykopaný ale není, snaží se ho zachovat. Vůbec, odkrytá je jen část celého komplexu.
Nejprve jsme sledovali film o prvním císaři, bohužel na nás vyšla verze v čínštině - naštěstí nám ale předtím průvodkyně řekla, o co půjde, takže jsme tušili.
Celé muzeum zabírá obrovskou plochu a je rozmístěno do několika budov, my jsme prošli tři hlavní. Se stavbou prvního krytu/jámy/hangáru (nevím, jak to nazvat - anglicky tomu říkají Pit, jáma) prý pomáhali Němci, protože Číňané na to tenkrát neměli peníze/zkušenost. Proto tahle budova vypadá trochu jinak než zbylé. V podstatě je to jen hangár a v něm vykopané jámy, v nichž stojí zrekonstruovaní vojáci. Soch je tam nepočítaně, některé zcela opravené, jiné v procesu opravy, další úplně ležaté nevyhrabané. Bohužel se divák až k nim nedostane, jsou celkem daleko na prohlížení. Ačkoliv všechny sochy vypadají bezbarvě, prý na nich původně barva byla, ještě po vyhrabání, ale působením slunce a podnebí barvy zmizely.
Druhý hangár vypadal trochu jinak, byl menší, v jámě jen koněspřeží, a několik soch. Třetí hangár ukrýval ještě téměř neodkryté sochy, tudy prý proteklo bahno a celé to zakrylo. Ještě tam bylo pět individuálních soch ve vitrínách, každá jiného typu - voják, lušištník klečící, lučištník stojící, důstojník a generál.