Kolem Ubud na skútru

Dnes nás probudilo sluníčko...přesně takhle si představuji období dešťů v tropické zemi. Snídaně byla trochu skromější...palačinka s banány a tousty, ale ovocný salát...jak jinak než z ananasem...zasytil.
Poté jsem se rozhodli najmout nějakého dopravce a průvodce v jedné osobně a kouknout po okolí města. Při zamykání bungalovu nás odchytil majitel a vyptával se tak zvědavě na naše plány, že za pár minut jsme si od jeho kámoše pujčovali skútr. Jirka mě ujistil, že si na to troufá, což mě v počátcích vůbec neuklidňovalo. Já totiž spíše preferuji čtyři kola, ale cena (50 tis. na den) rozhodla. Hlavně to proběhlo bez tradičního smlouvání, která nám bohužel moc nejde.



Ubud jsme projeli vcelku v pohodě. I když z pohledu chodce to vypadá v ulících hrozně a v podstatě permanentně jsem měla pocit, že mě něco přejíždí. Na skútru to docela šlo. Možná proto, že jsem chvilkama měla zavřené oči. Mimo město už to ale bylo o dostg lepší a já se začala cítit dost pohodlně. Se značením to na Bali moc nepřehánějí, takže první atrakci jsme úspěšně minuli. Nakonec jsme dojeli až do dalšího města a našli chrám Gurung Kawi . Cesta ke vstupu byla opět lemována stánky, kde se nám snažili vnutit sarongy. Asi v půlce mi došlo, že bych asi nějaký chtěla a hlavně se budou hodit v chrámu a nebudem si je muset půjčovat. Tak jsem se pustila do mého prvního smlouvání. Prodavačky bylo opravdu velmi důmyslné. Když už jsem stáhla cenu na minimum, oznámila, že to je to za pronájem a ne za koupi. Jiná to zase na mě zkoušela s americkými dolary. Nakonec jsem dostala dva za 30 tis. a to jsem si nechala utéct nabídku v rozmezí od 5 do 130 tis. No ještě na tom musím zapracovat.
Celý komplex chrámu se nacházel v hlubokém udolí lemovaném rýžovými políčky. Část svatyně je vytesána do skáli. Kolem políček protéká řeka a do udolí vtéká několik vodopádů...prostě idylka. V řece se dá i koupat, ale to jsme raději nezkoušeli. Raději jsme dali přednost čerstvému kokosu...o ceně jsme tentokrát nesmlouvali.
Odtud jsme vyrazili do chrámu...prý největšímu na Bali, ale z velké části je už dle průvodce hodně zchátralý. Do cesty se nám ale postavil jiný chrám se svatým pramenem Titra Empul . Pěkné místo s restauraci, kterou jsme rádi využili. Po ujetí pár kilomentrů od tohoto chrámu nás ale zastihl vydatný déšť, což na skútru nebylo úplně nejpohodlnější. Zastavili jsme tedy u nějakého domku, koupili jsme banány, odmítli jsme koupit zase nějaký kraviny ze dřeva a po 15timinutové analýze neslábnoucího deště se rozhodli pro cestu zpátky.
To se ukázalo za docela dobrý nápad, protože když jsme sjeli zpět do údolí, déšť ustal a příjemně se oteplilo. Nabytý čas jsme využili na návštěvu dalšího chrámu Goa Gajah ...komplex hinduistického a budhistického chrámu. Na závěr dne jsem ještě chtěli zajet do jednoho z vějších měst na východě Klungkung , ale bohužel nás dostihl déšť takže jsme to vzali přímo na Ubud. Projeli jsme pár částí, hlavně na severu, ve snaze najít nákupní centrum. Nakonec jsme v docela velké sámošce koupili sušenky na večer a láhev podezřelé vypadajícího alkoholického nápoje. Byl označen nesrozumitelnými nápisy, měl na sobě obrázek dědečka a nápis "17%" asi alkoholu. Nejvíce podezřelá byla cena 15 tis., bezkonkurečně nejlevnější chlast. Po příjezdu do hotelu nepřestávalo pršet, takže jsem se rozhodla natrhnout dědečka. Chutnalo to prapodivně, ale ne nějak extra hnusně. Takový mix griotky a becherovky...ani jedno oc nemusim, takže jsem se rozhodla pro kombinaci s pomerančovým džusem.

Jirkovy poznámky:
Původně jsme měli zamířeno až k Pura Besakih, hlavnímu a největšímu chrámu na Bali, ale kvůli dešti jsme to zabalili a vrátili se zpět. Netřeba ale litovat, ostatní chrámy nám to vynahradily.