Přílet na Bali - Kuta

Poslední den v Austrálii byl trochu nostalgický, začínalo nám docházet, že odlítame a už se nevracíme. Přeci jen jsme tam dva roky žili.
Dopoledne jsme ještě strávili balením. Já potom zajel na poslední nákup (tak nějak všechno bylo ten den poslední, fňuk) na Dee Why, pro Gabču danish a pro mě kafe. Při tom jsem se pokusil utratit zbylé mince, ale úplně se mi to nepovedlo - paní v kafečku nebyla v tomhle ohledu moc milá, nedala mi slevu. Aby toho ježdění nebylo málo, odvezl jsem nějaké oblečení na Manly do košů pro charitu. Bylo to jednodušší než hledat kam to vyhodit.
Objednaný shuttle nás odvezl na letiště, řidič byl fajn - hrozně si povídal. Pověděl nám mimojiné o Bali a oba nás trochu uklidnil.



Naše letadlo mělo hodinu zpoždění. Na Sydney totiž přišel vítr o rychlosti 70 uzlů, změnili nám kvůli tomu runway a stáli jsme ve frontě (asi abychom startovali ve správném směru?). Následný let byl ale úplně v pohodě, ani ohlášené turbulence se nekonaly. Docela utekl, letadlo bylo poloprázdné a v televizi dávali Mamma mia. Přestože to bylo s JetStar, můžu je jen pochválit - ve srovnání třeba s Lufthansou nebe a dudy.
Přílet na letiště u Denpasaru byl po půlnoci australského času, což bylo ale po deváté večer místního (3 hodiny rozdíl). Já byl utahaný jako kotě. Vyběhnutí z letadla bylo rychlé, poněvadž jsme si to přečetli v průvodci. U přepážky s vízama jsme taky byli mezi prvníma. Od ní jsme ale odcházeli mezi posledníma, protože jsme klikaři - nejpomalejší fronta. Cenu za vízum udávali v amerických dolarech, platit se dalo i australskými. Kurz 1AUD = 7300IRD byl taky vtipný, naše první setkání s takovýmahle počtama. Co řikáte, kobliha za dvacet tisíc? Není problém :)
Jak jsem psal, bohužel naše řada byla nejpomalejší, takže dost trvalo, než jsme se dostali k imigračnímu, kde byla opět fronta pomalejší (poněvadž tam byla jen jedna úřednice, jinde dvě). Na konci jsme odcházeli předposlední z celého letadla.
Díky tomuhle spoždění už u našich zavazadel stáli nosiči - a já blbec jim v tom zmatku vrazil 200 tisíc! Pak jsem se kvůli tomu hodinu proklínal.
Venku nás čekal řidič z hotelu se jmenovkou, taková hezká pozornost hotelu. Cesta do hotelu byla OK, ale trvalo to, všude jezdila spousta aut a pobíhali lidí, přestože už bylo dost po desáté večer. V rozespalosti jsem to ani moc nevnímal (přemýšlel jsem o těch 200.OOO rupiích za nosiče, když jsem si to spočítal). Ubytování v hotelu bylo rychlé a vypadalo fajn, dali jsme si sprchu, koukli jak vypadaá TV a šli spát.