Ubud, Monkey Forest a Barong Dance

Probudila jsem se poměrně časně a se silným pocitem hladu...teda spíš chuti...tudíž jsem prubudila i Jirku a vytáhla ho na snídani. I když jsem chtěla tentokrát ochutnat něco z místní kuchyně, vyhrála vajíčka a toast. Jirka si dal jakési smažené nudle s kuřetem a v půlce jsme měnili. Pak jsme se sbalili, zaplatili hotel a vyrazili hledat odvoz do Ubud . Na silnici se nás velmi ochotně ujal jeden pán a za 180 tis. nás ještě ochotněji nasadil do auta. Myslela jsem, že náš cíl je v podstatě za rohem, ale jeli jsme hustou a dost nepřehlednou dopravou více než hodinu. Poměrně silný provoz nahrával místním prodavačům. Takže v jedné zácpě od nás jeden z prodavačů novin vyzvěděl odkud jsme, u dalšího semaforu dohnal naše auto a s velkým úsměvem na nás mával pondělním Bleskem...bohužel jsme nestačili přečíst z jakého pondělí skutečně byl.



V Ubud nás ridič vyhodil na hlavní třídě a i když už jsme měli vybraný ubytování dle lonely planet, nechali jsme se zlákat prvním kdo přišel. Za slušnou cenu nám nabídl malý bungalov v hotelu Nyuh Gading se sociálkou, žádný zázrak ale stačilo. Hodili jsme v podstatě jen bagly do pokoje a šli najít něco k jídlu. Po projití celé ulice směrem k opičímu pralesu Monkey Forest a ještě o kousek dále, jsme zapluli do jedné z mnoha luxusně a prázdně vypadajících restaurací. Z jídledního lístku jsem vybrali dvě balinéská jídla, jeden dezert a dva čerstvé džusy...vše za cenu více než lidovou. Všichni tři kuchaři a jedna servírka se mohli přethnout, aby nás dva jediné hosty obsloužili. Jídlo tedy bylo na stole v cukuletu, z čehož nejzajímavěji vypadal dezert. Už ani nevím, co to bylo, ale dalo nám dost práce to vůbec ochutnat. Skládalo se to totiž z bylinkového želé, které bylo velmi důmysleně ponořeno do sladké tmavé vody s nádechém kokosu. Když už se člověku podařilo vše tohle umístit najednou do pusy (což představovalo pocit uspokojení z vlastní šikovnosti mísící se s pocitem naprostého vyčerpaní) tak to chutnalo docela dobře.
Do pralesa jsme se tedy vydali notně občerstveni, takže milým opicím jsme na truc nic k jídlu nekoupili. Po vstupu jsem usoudili, že jsme udělali dobře. Všude se váleli opice i ožrané banány. Prošli jsme až k chrámu, obešli okolo a zabrousili opět k malému náměstí, kde jsem okoukala trik jak na opice. Po sednutí na obrubník se mi jedna hned usídlila na klině a začala mě celou oždibrávat. Byla roztomilá až do té doby, než mi začala tahat náramek a lízt pod šaty. Nechala jsem opici raději napospas dalším turistům a přesunuli jsme se do chrámu. U vstupu jsme samozřejmě museli za menší penežní dar obléknout sarong, ale poté už nám nikdo nebránil v prohlídce. Prošli jsme tedy chrám, a zbytek pralesa a vydali se do hotelu. Cestou jsem se ještě zastavili v informacích zeptat se na nějaké atrakce. Byl nám doporučen místní tanec Barong, který měl ve zkratce symbolizovat boj dobra se zlem. Původně nám bylo doporučeno místo pomerně daleko od centra, ale nakonec vyhrála naše lenost a slušně anglicky mluvící klučina prodávající vstupenky v centru. Takže kolem sedmé jsme se prodrali davem prodavačů k Ubud Palace , koupili si od klučíka vstupenky a šli si užít Barong a Legong Dance...až na několik delších dialogů v místním jazyce v závěru vystoupení...jsme si to užili.