Jervis Bay - Whale watching

V noci trošku pršelo, měli jsme strach, aby to nepokračovalo i přes den. Měli jsme totiž zamluvený výlet na pozorování velryb. Gabča tradičně vstala v 7.30 (když máme nějaký plán, musí vždycky v předstihu), já v osm. Rychlý přejezd do Huskisson a zaparkování na parkovišti hnedka u mola, kde čekala loď na velryby, Gabču ale uklidnil. Na řadu tedy přišla snídaně. Procházka po hlavní ulici nestačila - sice tam je pár kafeček, ale nic nás nezaujalo. Až podle cedule jsme našli pekárnu. Ukázala se dost zajímavá, já si po dlouhé době dal svůj oblíbený čerstvý a křehký croissant, Gabča také svůj oblíbený danish.



Kolem 9.15 jsme čekali u lodi, stejně jako pár dalších lidí. Proběhlo nalodění a po půl desáté odjezd. Skipper nás uvítal a prošel takové ty bezpečnostní a instruktážní nesmysly, na spodní palubě se začalo rozdávat kafe, a asi 45 minut jsme křížili Jervis Bay. Přestože byla slíbena odměna prvnímu pasažéru, který uvidí velrybu, skipper je drze uviděl první. Byla to skupinka celkem čtyř humpback whales (dvě dospělé, dvě mláďata), kteří si odskočili do zátoky odpočinou. To prý dělají. Následující hodinu jsme tam kroužili nebo jen stáli a pozorovali. Oproti velrybám, které jsme viděli předchozí rok u břehů Sydney byli tihle o dost živější, skákali, mávali poutvema atd. Docela legrace, s tím odpočinkem to zas až tak vážně asi nemysleli. Nakonec jedna i zaplácala ocasem, což je prý výhružka, abychom nelezli blíž k mláďatům. Nechtěli jsme víc rušit, tak jsme odjeli.
Cesta zpět šla podél pobřeží, skipper popisoval kolem čeho jedeme - což byly pláže, vesnice, námořní základna HMAS Creswell (kam se mimochodem možná půjdeme zítra podívat na den otevřených dveří).
Příjezd do Huskisson byl v pravé poledne, což si říkalo o oběd. V autě byl zbytek kuskusu s kuřetem, což sice stačilo co do množství, ale nějak ne co do pestrosti. Vzpomínka na pekárnu z rána to vyřešila, takže kafe, apple turnover a mega-muffin nás zaplácnul až do večera.
V Huskisson jsem si ještě nechal po dvou měsících spravit pásek u hodinek a po asi pěti letech si koupil nové sluneční brýle (juhů!).
Na radu člověka z informací ze včerejška jsme zamířili na Murrays Beach. K našemu překvapení je to v národním parku Booderee National Park, takže napřed zaplatit vstup $10 (platí 48 hodin). Po příjezdu procházka po pláži s parádně bílým pískem a modrým mořem (být tepleji, bylo by to super místo ke koupání), pak podél pobřeží a zpátky bushí. Když jsme se vraceli, začalo pršet, a když jsme sedli do auta, padaly dokonce kroupy! V Austrálii, ani ne 200km od Sydney kroupy! Dobrá rozcvička na českou zimu, co říkáte?
Další procházky jsme zavrhli a jeli pryč. I cestou padaly kroupy, i půl centimetru velké.
Přejeli jsme odbočku na Bristol a dojeli ke Green Patch, odkud jsme chtěli k Bristol dojít. Chvilku ještě padaly kroupy, seděli jsme v autě a z nedostatku jiné činnosti jsem si je tedy pro archiv vyfotil. Za chvilku ale vylezlo sluníčko, tak jsme se vydali na cestu. Bohužel byl příliv a cesta po pobřeží se dá jen za odlivu. Cesta vnitrozemím byla pro změnu uzavřená. To trochu zklamalo. Alespoň jsme si prohlédli kemp, který tam je - v podstatě jen sociálky, ale velké a pěkné. Všude lítali papouškové, takoví červení.
Nebylo kam jít, takže jsme přejeli na náš poslední bod zájmu, do Botanic Garden. Z botanické se vyklubal takový lesopark.
Dali jsme si nejprve párminutovou procházku nazvanou Lookout trail (vyhlídková trasa), kde nic vidět nebylo, a pak ještě kolem MacKenzie Lake asi na půl hodiny, což taky nebylo nic zázračného, slibované výhledy byly zarostlé a na jezero skoro nebylo vidět. Už se připozdívalo a botanická je otevřena jen do šesti (o víkendech, jinak jen do pěti), takže jsme kolem půl šesté odjeli hledat kemp.
Nejprve jsme se rozhodli zkusit jeden v Sanctuary Point, vesnici poblíž, kde jeden kemp měl být. Pokud by ten nevyšel, chystali jsme se jet do Nowry, nejbližšího města. Kemp ale vypadal dost dobře, takže jsme zůstali. Navíc majitel nám dal heslo ke svému soukromému přístupu na internet, takže jsme měli co dělat celý večer. Mimochodem, majitel se prý živil jako instruktor rekreačního potápění (PADI a SSI) a má v knihovničce v recepci děsně moc knížek o potápění.