Manly Corso Uvědomil jsem si, že na blog něco píšeme jen když jedeme někam ven z města, ale prakticky nic o tom, jak hrozně fajn je "obyčejný" život v Sydney. Tak tady je jeden vydařený den. V neděli jsme jeli na Manly, poněvadž se tam konal  Underwater & Beach Clean Up pořádaný místním potápěčským centrem. Je to akce, během níž dobrovolníci uklízejí vybranou pláž - nad vodou i pod vodou. Byl jsem přihlášený a plán byl, že pokud vyjde počasí, Gabča s Ančou stráví čas na pláži. Počasí se vyvedlo báječně, bylo teplo a sluníčko, až jsem si z toho odnesl spálený krk. Anča v akci Na Manly jsme chtěli být v 10:00, což je docela pozdě, lidé se tou dobou už na pláž hrnou plnými zástupy. Anča, která normálně vstává v 6:00, si pochopitelně zrovna v neděli rozhodla přispat do osmi. Takže jsme na Manly dorazili akorát v těch 10. Doprava už houstla, parkování je tam tradičně mizerné, takže jsme obětovali $42 za celodenní parkování a měli jednu starost z krku. Zastavili jsme

Náš nový stan Na víkend 28.10. - 29.10. byla dobrá předpověď, tak se nám konečně podařilo vyrazit na dlouho plánované kempování. Po pár variantách na lokalitu jsme se rozhodli pro  kemp  v  Cattai National Park , který je asi hodinu jízdy od domova na severozápad na břehu Hawksbury River . Pro znalé je to asi 30 km nebo 30 minut jízdy autem od Wisemans Ferry, oblíbeného tábořiště u stejné řeky. Jelikož jsme měli dost času na přípravy, Gabča načetla všechny materiály o kempu i parku. Mimo jiné jsme si koupili roční vstupenku do všech národních parků NSW, abychom neměli překážku jezdit častěji. Jednorázový vstup do parku stojí $8 (placený v automatu u vstupu), roční do všech parků kromě Kosciuszko National Park $65. V kempu měly být ohniště, ale nedá se tam sbírat dřevo, takže je třeba si ho dovézt. Taky se v řece dá koupat. Všechno platilo, akorát jsem viděl chlapíka tahat větve z lesa, takže to s tím zákazem sbírání dřeba nebude tak žhavé. Taky tam mělo být dětské hřište, to

Na víkend jsme si zase půjčili auto. Ve stejné půjčovně, zase toyotu, ale novější. V pátek jsme ještě zajeli na nákup do supermarketu, vyvenčit Anču na hřiště a vyzkoušet místní speciality u pouličních prodejců. Jirka si koupil svůj oblíbený kokos, na který se již delší dobu chystal. Anča ho nechce. Plus ještě neodolal nějakému babánovo-kokosovému dezertu. Bylo to dost hutné a trochu rosolovité a ve mně to vůbec nebudilo důvěru, ale Jirkovi to chutnalo. Navíc on sní všechno:-) Z nakoupených zásob bylo večerní grilování.

Sobotní nákup a trh v Avarua Auto jsme si pronajali až do pondělí, tedy na další dva dny. V sobotu jsme měli jasný plán jet do hlavního města na sobotní trh. Anča má sice horečku, ale moc jí to netrápí. U tržiště je docela dobře vybavené dětské hřiště, kde samozřejmě proběhla povinná zastávka. Oproti pátku tu byly kromě slepic i nějaké děti. Mimochodem, slepice s kuřaty různých velikosti jsou tu prakticky všude a jejich pobíhání po rušné silnici mezi projíždějícími auty mě nenechávalo moc klidnou. Na trhu se dalo najít téměř vše od oblečení, čerstvé zeleniny a ovoce, pečiva až po hotová jídla. K obědu jsme vybrali mleté maso s nějakou smetanovou houbovou omáčkou a rýží a zbytek potravinových zásob nakoupili v supermarketu. Ve srovnání s ostatními tropickými ostrovy byl sortiment docela široký a díky Anče jsem ocenila i nějaké to dětské jídlo a dobrý výběr plen. Nakonec jsme našli i lékarnu a koupili pro Anču paracetamol v sirupu. Sice jsem měla s sebou pro případ nouze paralen čípk

Muri Beach Od našeho příjezdu do Austrálie jsme odsud nevytáhli paty a věděli jsme, že zima bude krušná. Sice nakonec nebyla, ale i tak jsme si hned na začátku naplánovali, že v srpnu na 2 týdny zmizíme do teplejších krajin. Volba padla na Cook Islands , jednak protože byla výhodná nabídka na letenky, ale hlavně jsme o téhle destinaci už několikrát přemýšleli jako alternativě k příliš komerčním ostrovům ve Francouzské Polynésii. Vyklubala se z toho nejvíc naplánovaná dovolená, na jaké jsme kdy byli. Měli jsme dopředu objednané ubytko (na celé 2 týdny, to je věc nevídaná), auto a pojištění dokonce i na zrušení letu kvůli nemoci. Důvodem bylo samozřejmě to, že tohle byla první velká dovolená s Ančou a my nevěděli, jak to půjde. Takže jsme to trochu přehnali :) Anča je v letadle ráda Začalo to v pátek 19/8. Ráno jsem šel do práce a celý den pracoval. Gabča s Ančou si pěkně užili den, byli v parku a tak. Večer jsem dorazil domů jako vždy, akorát jsme místo odpočinku sebrali zava

V Sydney už začínalo být trochu chladněji, přeci jenom zima na krku, tak jsem se rozhodla přifařit k Jirkovi na služebku do Brisbane. Původně jsem myslela, že pár set kilometrů na sever udělá s počasím víc, ale předpověď nakonec hlásala kolem 22 stupňů přes den a minimum kolem 10 v noci, což není žádný zázrak. No ale furt lepší než v Sydney. V pondělí jsme měli let už v půl sedmé ráno, takže jsem měla trochu obavu, jak Anča zvládne vstávání v pět a přesun vlakem na letiště, ale k mému překvapení levou zadní. Navíc už při vzletu to zalomila a vzbudila se chvilku před přistáním. Z letiště to bylo asi další půl hodina vlakem do South Brisbane, kde jsme měli zamluvený dvou ložnicový apartmán. Jirka mi akorát pomohl s kufry nahoru (apartmán byl v 11. patře s výhledem na řeku a centrum) a šel hned do práce, za to Anča se rozhodla vše pořádně prozkoumat. Hlavně kastroly a misky v kuchyni. Po pár minutách jejího uklízení to v původně uklizeném apartmánu vypadalo jako by tam někdo nechal vyb

Jeden sobotní pozdní podzimní večer jsme se vypravili na festival světel do centra Sydney. Jeli jsme po klasice, takže padnul Opera House a Botanická zahrada. Ale vzhledem k velkému počtu lidí na těchto hlavních atrakcích jsme si více užili Martin Place a Barangaroo. Anča pod dojmem zažitků usnula v kočárku a dopřála nám část výletu, cestu domů vlakem a v podstatě i zbytek večera v poklidu. Doma už proběhnul jen přesun do postýlky. Následující víkend jsme pro změnu vyrazili do nedalekého Chatswoodu, kde se také rozhodli osvětlit pár budov. Na malém prostoru bylo jen pár světelných atrakcí, takže jsme vše zvládli projít za chvilku. Bylo to takové minimalistické a bez davu lidí, tudíž vcelku příjemné:-)

Tak jsme konečně využili dárek od firmy, kde Jirka pracuje a vybrali si víkend ve vinařském regionu Hunter Valley, přímo v  Hunter Valley resortu . Vyrazili jsme v pátek po obědě. Anča to díkybohu zabalila asi minutu po výjezdu z garaží a nechala nám příjemné dvě hodiny klidu v autě. Dorazili jsme kolem 4 odpoledne, ubytovali  se a prošli okolí. Bohužel už se stmívá kolem půl šesté, tak na nic víc nebylo moc času. V resortu jsou dva druhy pokojů. Takzvaná Spa Cottage, v "překladu" chatka s kuchyňkou a malou výřivkou. Tu jsme původně měli zamluvenou. Ale nakonec jsme skončili v pokoji, no v podstatě takové řadě pokojů přilepených na sebe a honosně se nazývajících Vinyard room. Asi komunikační šum. Musím říct, že vše bylo čisté a vybavení účelné, ale v každém případě už značně použité a celkově měl celý resort svá nejlepší letá za sebou. U resortu byla vinotéka a pivovar s restaurací. Součástí byla i malá vinice. Bohužel víno už bylo sklizené (sklizeň probíhá od půlky

Čtyři dny volna, co s tím? Předpověď byla opět velmi přívětivá, tak jsme začali prodloužený víkend pozvolna a v pátek jsme vyrazili na průzkum Alexandrie. Rozhodli jsme se, že prostě jednou za čas si vybereme nějakou čtvrť a prostě tam vyrazíme. Hlavním lákadlem byl malý vodní park pro Anču, ale nakonec jsme to hned po příjezdu (zastávka Green Square) stočili na Grounds of Alexandria . Jinak samotná Alexandria je čtvrť jihovýchodně od centra, poměrně blízko letiště, takže vám letadla přistávají skoro nad hlavou J . Část, co jsme prošli byla spíše průmyslová a obchodní, tudíž o státním svátku poměrně mrtvá. Grounds of Alexandria je v podstatě moc pěkné místo. Malé restaurace a obchůdky, fontána, dokonce i malá farma s domácími zvířaty. To vše obklopené zelení a vkusně zasazené do industriální zástavby. Vždy se mi taková místa líbila. Bohužel nevím, jaký byl původní záměr, ale nebyla jsem spíš domu, že se víc jedná o módní záležitost než místo k odpočinku. Už kolem jedenácté tam bylo

Tenhle víkend jsme na nic nečekali a posilnění poctivou snídaní "vajíčka se slaninou" jsme hned po deváte vyrazili na pláž. Protože máme na severních plážích ještě dost restů, padla volba na Newport. Už když jsme kolem téhle pláže projížděli dříve, všimla jsem si pěkného hřiště pro Áňu, takže bylo jisté, že když by nebylo úplně vedro na pláž, tak hřiště to jistí. První úkol bylo ale natakontovat, neb konrolka už delší dobu svítila. Na první benzínce bylo navráno a druhá, asi po 15 km byla v protisměru šestiproudé silnice, takže natankování představovalo něco neskutečně krkolomného, neefektivního a zdlouhavého, ale Áňa v autě vytuhla, tudíž byl docela čas a hlavně klid manévry uskutečnit. Navigace nás vyprdnula přímo u pláže. Lepší místo jsme si nemohli přát. Ještě rozespalou Áňu jsme vrzli do písku a užívali si konečně pěkného počasí. Na jižním konci tehle pláže je také rock pool (bazén), kam jsme se také vypravili. Chtěli jsme tam původně jen mrknout, ale bližším pro

Jak by řekl klasik: "Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastný". Bohužel posledních pár týdnu v Sydney je trochu více deštivých, než by se nám libilo. Tudíž jsme hned při vidině slunného víkendu naplánovali výlet na severní pláže. Jako první jsme vyrazili v sobotu dopoledne na North Narrabeen , kde jsme před lety měli tak luxusní snídani, že nám do teď utkvěla v paměti. Při hledání jsme zabloudili až na útesy nad Warriewood beach. Nakonec jsme ale skončili u North Narrabeen pláže, kde jsme ze tři kaféček dali šanci tomu s nejlepším hodnocením ...děkujeme pane Google...a jelikož už bylo poledne na krku, z plánované snídaně jsme udělali oběd. Já jsem si aspoň mohla splnit své přání k svátku a dala si 300 g steak. Jirka dal přednost šafránovému rizotu s krevetkami, které chutnalo i Áně. Obě jídla byla naprosto super, hodnocení nelhalo. Po obědě už nebránilo nic tomu vyrazit k vodě. Byly dost velké vlny, proto jsme se stáhli na konec pláže k písečné laguně, kde byla voda as

Vyděšený huntsman Poslední zhruba 2 týdny se nic moc zajímavého neděje. Je škaredé počasí, zataženo a často prší, tak moc nelezeme ven a není o čem psát. Doslova je počasí, ve kterém by psa nevyhnal. Zpestření jsme měli v pondělí, kdy jsme večer cosi hledali a koukali jsme proto na balkon. Jelikož byla tma, rozsvítil jsem tam světlo a viděl krásnou siluetu huntsmana sedícího uprostřed. Tak jsem zavřel dveře, za čež jsem dostal vynadáno od Gabči, že vzbudím Anču. Mlčky jsem zhasnul světlo, což vyvolalo podezření, tak jsem jí o pavoukovi musel říct. Jelikož se mezitím stihl někam schovat, nemělo cenu ho potmě hledat - odložil jsem na úterý. Hnedka jak jsem v úterý přišel z práce, padla otázka, co že s ním udělám. K mému překvapení Gabča přes den na balkón několikrát vlezla (pro kočárek třeba). Nicméně věděla přesně, kde se schovává - na stropě za světlem. Nemohl se tam vejít, takže kousek čouhal ven :) Nedalo moc práce ho vyšťourat, načež spadl na zem a tam prakticky dobrovolně vle

Celý víkend měl podle předpovědi stát za nic. Sobota tak i vypadala, celý den mrholilo a bylo něco přes 20C. V neděli jsme už moc nadějí nevkládali. Ráno jsme čekali na objednanou zásilku z Coles (něco jako Tesco, akorát nejsou při doručení příliš pečliví) a pak ještě na novou třikolku, kterou Gabča kdesi sehnala z druhé ruky i s dovozem. Třikolka měla úspěch, Anča nedala pokoj, dokud jí Gábina nevzala ven na parkoviště ji projet. Ráno nepršelo, tak jsme po předčasném obědě vyrazili na výlet. Nejdřív mrknout na auto do Seaforth , což je taková hezky kopcovitá čtvrť nad Spit bridge. Tam jsme dorazili snadno a docela i rychle (z Killary asi hodina vlakem a busem) a hlavně se ukázalo, že naše očekávání oblačného dne a 22C vezmou za své - modrá obloha a sluníčko pálilo jako o život. Po prohlídce (Subaru Outback - docela OK) jsme klidným krokem během asi hodiny a půl dokráčeli z kopce na Clontarf beach . Tam jsme se už nějaký čas chtěli podívat, poněvadž je to jedna pláží doporučovaných

Po příletu do Sydney jsme si týden s Jirkou užívali volna, než nastoupil do práce, ale pak jsem narazila na tvrdou realitu být s Áňou celý den doma sama. Což o to, své dítě samozřejmě zbožňuju, ale celý den s ní být sama, to je očistec. Začala jsem tedy pozvolna vyhledávat aktivity, který by zabavily nejen ji, ale i mně. Zkusila jsem tedy v pátek chodit do Pyrmontu na slezinu českých a slovenských mamin s dětmi. Jmenuje se to tady playgroup a najdete ji skoro v každém čtvrti. Je tedy potřeba se zaregistrovat a zaplatit roční příspěvek (pro děti do jednoho roku zdarma), ale pak už se může chodit na jakoukoliv playgroup. Každá playgroup má ještě svá zvláštní pravidla, ale o tom už dále. Poté, co jsme se přestěhovali do Killary, zařidila jsem si s Áňou plavání. Musím teda na něj popojet dvě zastávky vlakem, ale vzhledem k tomu, že bydlíme u nádraží, je to rychlovka. Také jsem se začala poohlížet po nějaké playgroup v okolí a našla jsem i v Killaře. Bohužel se scházejí také v pátek d

Firma, pro kterou Jirka pracuje, pořádá každoročně takovou mega akci pro rodinu a přátele všech zaměstnanců. Vzhledem k tomu, že v Sydney pracuje asi 1000 lidí a každý si mohl pozvat, koho chtěl, bylo nakonec prý přihlášeno přes 4000 lidí. Bohužel předpověď počasí nebyla moc příznivá a mělo celé odpoledne pršet. To nás ale neodradilo a vybaveni pláštěnkami jsme vyrazili směr Centennial Park . Asi po 15 minutách cesty Jirka zjistil, že má trochu špinavý kraťasy na místech, která hlavně u pánů znamenají, že jsou při některých úkonech dost nešikovní. Samozřejmě to svedl na Áňu, vystoupil z vlaku a jel se domu převléknout. My pokračovali dál a udělali na místě aspoň pořádný monitoring.

Harbour Bridge a modrá obloha Možná jste postřehli, že Sydney a další místa v Austrálii už nějaký čas opakovaně decimují vlny veder. Jedna taková právě přešla a její špička byla v sobotu. Předpověď kolísala mezi 38℃ a 41℃. Při té vyhlídce jsme náš nedělní výlet přesunuli už na sobotu a cíl měl jasnou podmínku - spousta vody. Jelikož máme rádi Manly a už dlouho jsme tam nebyli, bylo to jednoduché.

Camp Cove Beach Dnešní víkendový výlet naplánovala Gabča do Watsons Bay, zátoky v Sydney Harbour. Cílem bylo nechat Anču vyřádit (a vyřídit) na pláži, jelikož předpověď slibovala 38℃. Nekecala, bylo. Vlak na Wynyard a za pár minut jsme už korzovali kolem wharfu 2, odkud jezdí ferry do Rose Bay a Watsons Bay. Jedna nám zrovna ujela, tak jsme půlhodinu čekání využili na posilnění ( beef steak pie a vietnamský banh mi ) a pokus uspat Anču v kočárku. Posilnění vyšlo, uspání ne. Tak jsme v 10.35 nastoupili na ferry s naprosto probuzenou Ančou a cestu víceméně prochodili po lodi kamkoliv si Anča poručila, vodíc jí za ruku, aby jí někdo nezašlápnul nebo se nenatáhla, když loď zrychlí. Za 20 minut jsme vystoupili a vyrazili na východ podél pláže. Anča zahlédla vodu a protestovala proti pobytu v kočárku, domáhajíc se okamžitého přístupu k vodě. Podle plánu jsme se propletli pár uličkami na Camp Cove Beach . Tou dobou tam už bylo samozřejmě plno lidí a soudě podle parkoviště většina přijela

26. ledna se vzedme u všech protinožců národní hrdost a slaví se Australia Day (výročí vylodění první britské flotily). Je to samozřejmě státní svátek, takže většina lidí má volno a jde pro změnu někam na BBQ nebo do City, kde je připraveny speciální oslavný program. I my jsme se nechali zlákat a vydali se centra Sydney. Jako první jsme si naplánovali finiš závodu ferryn a nasáčkovali se pod Harbour Bridge, kde měl být jejich cíl. Dle popisu to měla být velkolepá podívaná, ale když se pod most ve změti nejrůznějších člunů, plachetnic, vorů a v podstatě všeho, co se udrží na hladině, po půlhodině čekání přihrnuli asi tři ferry…pravda trochu ozdobené…nic zas tak velkolepého jsme na tom neshledali. Trochu zklamaní jsme se vydali k Opera House, chloubu to Sydney, před který bohužel narvali ohromnou vojenskou loď, takže o pěkném výhledu jsme si mohli nechat jen zdát. Překvapil nás ale nízký průlet dvou stíhaček. To byl docela hukot. Jelikož jsme si někde chtěli dát v klidu oběd, m

Maroubra Beach Tento víkend jsme měli výlet zpestřený praktickým cílem - prohlídka auta. Lokalita byla tudíž dána, cílem byla Maroubra Junction. A když už jsme tam jeli přes půlku Sydney, řekli jsme si, že procházka na Maroubra Beach je v podstatě povinnost. Počasí vypadalo slibně, ač ráno byly v Killaře dost mraky a foukal vítr. Předpověď říkala, že se bude vyjasňovat. A trefila se - vyrazili jsme asi v půl desáté a z vlaku jsme při přejezdu Harbour Bridge už viděli protrhanou oblohu. Na Central Station jsme si dali kafe a krátkou procházku kolem bloku, aby Anča usnula v kočárku, poněvadž už to potřebovala - byla jak z divokých vajec. Zabralo jen pár minut. Pak bus 393 směr Maroubra a za dalších 30 minut jsme vystupovali na Anzac Parade. Tam už sluníčko pálilo a na obloze nebyla ani mráček. Auto jsme si řádně prohlédli a probrali se současným majitelem Petrem, prostě jsme se trochu zakecali. Další v programu byla návštěva Daniela a jelikož bylo poledne, jako místo setkání vybral

City z Lavender Bay O víkendu jsme vyrazili na skoro již tradiční "nedělní" procházku. Akorát na dopolední Ančino spaní. Původní nápad jet někam lodí (ferry) jsme nahradili severním Sydney, kam nás to už pár týdnů láká. Nutno dodat, že právem. Vyrazili jsme docela pozdě, až po desáté. Dojeli jsme vlakem na North Sydney station a vyrazili z kopce k pobřeží. Je to jen kousek, ale převýšení docela velké, prostě sešup. Ale jde to i s kočárkem a spícím dítětem. Parádní výhledy na Harbour Bridge, Lunapark, Opera House. Dole v Lavender Bay bývaly loděnice a dílny. Dneska tam kotví spousta jachet a sídlí nějaká právní kancelář, lodě se tam zaručeně nestaví. Směrem na západ ze zátoky vedly jen schody, takže tam jsme s kočárkem nešli. Vyrazili jsme na východ k Lunaparku, kam jsme dorazili během pár minut. Podél cesty jsou malé figurky od původního návrháře Lunaparku. Docela vtipné, ale hrozně malé, skoro by je člověk přehlédl, nebýt toho, že stojí na velkých betonových sloupech.

Anča ve vodě V neděli jsme poprvé jeli na Parramattu. Tam jsme jeli vlakem a zpátky jsme chtěli jet ferry, ale jelikož zrovna tu naší naplánovanou zrušili (prý kvůli přílivovým podmínkám, ať to znamená cokoliv), tak jsme si žádnou lodičku neužili. Parramatta bylo původně zemědělské a industriální centrum původní kolonie, stojí tam i starý Government House. Dneska je to takové druhé centrum města. Čekali jsme trochu víc mrakodrapů a živější cetrum, ale možná to bylo tím, že byl Nový rok a všichni vyspávali. Dali jsme oběd v malajské restauraci (tom yum s nudlemi a roti canai), prošli se, našli naprosto boží vodní hřiště, bohužel bylo chladno a Anča začala po pár minutách cvakat zubama, došli k ferry, zjistili, že nepojede, a ťapali zpátky 15 minut na vlak. Parramatta Old Government House Roti canai a Tom yum