Jirka mě s dovolenou na Fiji příjemně překvapil a samozřejmě jsem se hrozně těšila. Nejen na to, že skoro po roce konečně vypadneme ze Sydney, ale hlavně na teplo, které člověk po zimě strávené v Austrálii dost ocení. Odlétali jsme ze Sydney 14. zaří brzo ráno, tudíž k mé tradiční cestovní horečce se ještě přidaly starosti, jak se tak brzo dostaneme z Manly na letiště. Nakonec, teda asi hlavně proto, aby měl Jirka ode mne pokoj, jsme se nechali za nemalý peníz odvézt taxíkem. No aspoň do bylo bez nervů. Fiji nás přivítalo trochu nevlídně. Zatažená obloha, dusno a vlhko, ale teplíčko. Mé mírné zklamání trochu vylepšil hlouček místních umělců hrajících při výstupu z letadla na ukulele. Vybaveni cennými informacemi z Austrálie, jsme hned po odbavení letěli vyměnit peníze. Prý na letišti je jediná směnárna. Odpoledne jsme ale ve městě objevili spoustu bank a směnáren, takže letiště opravdu není ten jediný spásný bod, kde se dají směnit peníze. Další informací, kterou jsme si přivezli s se

Dlouho se tu nic nedělo a nic nového nepřibylo. Mělo to dokonce i jiný důvod než naší lenost - byli jsme na dovolené . Subtropické Sydney je v tuhle dobu celkem chladné, tak jsme se vyrazili malinko ohřát do tropů, na Fiji . Vrátili jsme se předevčírem. Takže souhrnem, abychom tu nedávnou absenci napravili, můžete se v příštích dnech těšit na spoustů zážitků a hlavně záplavu fotek, fotek, fotek ! Pro začátek, než se v tom zvládneme prohrabat a něco sepsat, mrkněte aspoň na tohle: Wikipedie o Fiji Awesome Adventures Fiji - dovolenkový balíček, který jsme měli

V rámci mé potřeby kulturního vyžití, jsme museli navštívit nějaká ta muzea. Jako první padlo Australské muzeum v Hyde Park.. Pokud jste někdy navštívili například Národní muzeum v Praze, můžete být tímto muzeum trochu zklamání. Je sice nejstarším muzeem v Austrálii, ale není nijak zvlášť rozlehlé a také stálé výstavy jsou trochu skromnější, než na co je člověk zvyklý z mnoha evropských muzeií. U vchodu vás hned uvítá spousta vycpaných zvířátek…převážně místních australských. Takže jsme si mohli podrbat třeba posuma nebo koalu apod.. Potom jsme se dostali do sálu se všemi možnými kostrami. Takže jsme si mohli hned prohlednout jak vypadá spousta těch australských zvířátek, které jsem si před chvilkou hladili, z trochu jiného pohledu. Nejvíce mne asi zaujalo malé zátiší, jenž mělo zřejmě vystihovat rodinnou pohodu. Na křesla seděla kostra člověka, po jejím boku kostra věrného psíka, který si vůbec nevšímal kostry kocoura, jenž byl naopak velmi zaujat kostrou myši. Na to vše dohlížela mal