Odlet domů

Ač náš let byl až v poledne, vstávali jsme v sedm a už v osm frčeli na letiště v objednaném taxi. To víte, Gabčina cestovní nervozita si takováhle časově náročná řešení prostě žádá. Přestože bylo pondělí, doprava celkem šla, a na letišti jsme byli cca za 25 minut. Asi hodinu jsme čekali, než nám Aeroflot otevře check in, pak jsme jim předali zavazadla, prošli přes bezpečnostní kontroly a vydali se trochu toulat po letišti. Když jsme se dostatečně seznámili se všemi obchody, dali jsme si něco k jídlu a skutečně poslední peníze utratili za krabici jasmínového čaje, na zahřátí v chladné české zimě.


Mimojiné jsme zjistili, že na celém letišti není žádný normální fastfood. Už jste viděli letiště bez alespoň jednoho MacDonalds / KFC / Burger King? Tohle Gabču trochu zklamalo, těšila se na svůj tradiční předodletový hamburger.
Aeroflot odletěl načas, letadlo bohužel nic moc, žádné video-on-demand (televize v sedačce). Zábava slabá, alkohol jen za peníze (spekulovali jsme proč, všechny jiné aerolinky, se kterými jsme kdy cestovali, pití dávají - že by ruská povaha "vypij co můžeš" znemožňovala alkohol zadarmo?), cestující děsně drzí a neposlušní (poprvé jsem třeba zažil, že během startu lidi nebyli připoutaní, vstávali a hrabali se v zavazadlech - a nikdo si jich vůbec nevšímal), ale alespoň jídlo to ale spravilo - bylo fantastické. Podle mého názoru nejlepší, co jsem kdy v letadle měl.
Tříhodinové čekání v Moskvě se taky dalo, přestože letiště není nic moc (smí se tam kouřit, mimochodem, opět jeden unikát - i v Indonésii mají kuřácké budky). Přelet do Prahy pak byl OK, letadlo hezčí a jídlo stejně dobré. Jen nás trochu zklamalo, že tenhle sdílený let Aeroflotu a ČSA postrádal jakékoliv české prvky - ani slovo česky.
No, a tím končí naše cestování. Stálo to za čtení?