Cesta vlakem a rekonvalescence

Noc byla příšerná, Gabča skoro nespala a já od čtyř taky ne. Začalo to už večer, nejprve nás vzbudila průvodčí (nebocotoje) ve čtvrt na dvanáct, když chtěla uvolnit lůžko, na kterém jsme měli batohy. No budiž, naše chyba, prestože dvě další lůžka byla volná a zůstala volná. Ale když od dvou ráno začali lidi chodit chrchlat a plivat do umyvadel, to už taková zábava nebyla. Jsou to kanálové. Nevím, co se jim stalo, ale ty dvě ráno byl fakt zlom. Ještě po tomhle jsem spát mohl. Jelikož ale lidi chodili stále ven, nechávali otevřené dveře a ve čtyři už kvůli tomu byla ve vlaku taková kosa, že to na spaní skoro ani nebylo a oba dva jsme čumákovali do tmy až do půl sedmé, kdy vlak dorazil na nádraží Beijing West. Mimochodem, stejně jako při cestě do Xi'an, nikdo nemluvil anglicky. Jen jeden spolupasažér zvládl "Which country from", ale pak už mluvil jen mandarínsky.



Ani jsme se ve vlaku neumyli, neměli jsme na to žaludek. Vyrazili jsme jak nejrychleji to šlo a během asi půlhodinky jsme byli v našem hostelu. Tam následovala hygiena a spánek, v Gabčině případě až do tří odpoledne. Ale budiž jí to přáno, byla nemocná a za ty dva dny si moc neodpočinula. V tomhle případě jsme skutečně ocenili, že máme "základnu", teda místo, kde bydlíme celou dobu a odkud se nikam nestěhujeme.
Když jsme si dost odpočinuli, vyrazili jsme na večeři do nedaleké restaurace. Tím jsme v podstatě zabili den.