Stejně jako loni jsme přijali pozvání oslavit Vánoce u našich kamarádů v Port Macquarie. Letos to navíc bylo s velkou změnou, protože si nedávno pořidili nový větší dům s bazénem. Vyrazili jsme na Štědrý den brzo ráno (v 6 hodin) a doufali, že dítě si ještě zdřímne v autě a bude slabší provoz. To první se alespoň na hodinku povedlo. Dálnice bez aut bohužel už moc nebyla. Cestou jsme se ještě zastavili v Bunnings, kde Anča vybrala kolaudační dárek...jakousi kytku, protože krááásně kvetla a sazenici hroznového vína. Doufali jsme, že se pěkně rozroste a Pavel se třeba dá na kvašení. Jaké bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že se mezitím dal na vaření...piva...těsně vedle. Cestou bylo pořadné vedro, takže Anča zatáčky v Port Macquarie dost rozdýchávala. Naštěstí bázén vše spravil. Holky v něm strávili celé odpoledne a vzhledem k jeho teplotě, 32 stupňů, byl dost problém je odtamtud dostat. Mezitím jsme se pustili do připravy štědrovečerní večeře. Místo kapra (nedá se moc sehnat) jsem...

Takže asi na záčátek. Koupili jsme si kajak, kanoe nebo jak se tomu říká. No prostě nafukovací loď. Sice je trochu vopruz ji balit, čistit a sušit na balkóně, ale vejde zase v pohodě do auta a navíc je naprosto supeeer. Zakoupeno:  https://decathlon.com.au/products/2-3-person-inflatable-cruising-kayak-163733?variant=30896154116207 Kajakování na Bobbin Head - Cockle Creek  Tohle super místo se nachází uvnitř národního parku Ku-ring-gai Chase NP, který začíná pár km za Hornsby. Ke vstupu potřebujete mít buď roční pas asi za 60 dolarů, který platí skoro do všech národních parku v NWS, nebo jednorázový vstup za 12 dolarů, který platí i jako parkovné. Jinak kromě krásné přírody tam najdete piknikové stoly se spoustou BBQ na grilování, veřejné záchody, marinu, restauraci a bistro, velké parkoviště a hlavně dobrý přístup na spuštění lodí. Zatím jsme vyzkoušeli jen část Cockle creek. Ten má dvě ramena. Jedno kratší, na jehož konci při troše štěstí ,nebo spíš deště, narazíte na...

Tenhle rok nějak moc nedáváme vědět, jak se nám vede. Poslední dobou to bude tím, že je zima. Zima jako roční období, protože jinak zas tak moc zima není. Dokonce jsme si za tuhle zimu stihli několikrát vyrazit zaplavat na pláž - v červenci na Balmoral Beach, v srpnu na Shelly Beach a teď naposledy na Mona Vale. Obecně je zima trochu nudnější než zbytek roku. Pořádá se méně festivalů, kvete méně kytek a večer je dřív tma, tak člověk nemá chuť být venku. Ale jsou výjimky, třebas Sydney Winter Festival , při kterém na několika místech zřídí kluziště a dá se bruslit. My jsme 21/7 byli v North Sydney, kde kromě kluziště byli i atrakce pro děti jako na pouti. Jaro začíná v září, kytky kvetou, dny jsou teplejší a delší. Plážování Parky a sluníčko A tak ...

První ochutnání laksy. Nudle dobré, ale je po chvíli prý "au" (když je něco horké, tak říká "hot hot"). Takže tohle zjevně bylo jinak au :) První zmrzlina. Bylo vedro a zmrzlina se roztékala rychleji, než ji šlo jíst. Ale i tak byla studená. Kdo to má čekat, že jo?   První samostatná jízda na kolotoči. Naprosto s přehledem.      Máma konečně učí golf. Chytáme mušle a šneky a hrajeme si s nima. Ten stejný den objevila šlapání na řasy při odlivu, takové ty kuličky, co praskají, když se na ně šlápne.

Manly Corso Uvědomil jsem si, že na blog něco píšeme jen když jedeme někam ven z města, ale prakticky nic o tom, jak hrozně fajn je "obyčejný" život v Sydney. Tak tady je jeden vydařený den. V neděli jsme jeli na Manly, poněvadž se tam konal  Underwater & Beach Clean Up pořádaný místním potápěčským centrem. Je to akce, během níž dobrovolníci uklízejí vybranou pláž - nad vodou i pod vodou. Byl jsem přihlášený a plán byl, že pokud vyjde počasí, Gabča s Ančou stráví čas na pláži. Počasí se vyvedlo báječně, bylo teplo a sluníčko, až jsem si z toho odnesl spálený krk. Anča v akci Na Manly jsme chtěli být v 10:00, což je docela pozdě, lidé se tou dobou už na pláž hrnou plnými zástupy. Anča, která normálně vstává v 6:00, si pochopitelně zrovna v neděli rozhodla přispat do osmi. Takže jsme na Manly dorazili akorát v těch 10. Doprava už houstla, parkování je tam tradičně mizerné, takže jsme obětovali $42 za celodenní parkování a měli jednu starost z krku. Zastavili jsme...

Čtyři dny volna, co s tím? Předpověď byla opět velmi přívětivá, tak jsme začali prodloužený víkend pozvolna a v pátek jsme vyrazili na průzkum Alexandrie. Rozhodli jsme se, že prostě jednou za čas si vybereme nějakou čtvrť a prostě tam vyrazíme. Hlavním lákadlem byl malý vodní park pro Anču, ale nakonec jsme to hned po příjezdu (zastávka Green Square) stočili na Grounds of Alexandria . Jinak samotná Alexandria je čtvrť jihovýchodně od centra, poměrně blízko letiště, takže vám letadla přistávají skoro nad hlavou J . Část, co jsme prošli byla spíše průmyslová a obchodní, tudíž o státním svátku poměrně mrtvá. Grounds of Alexandria je v podstatě moc pěkné místo. Malé restaurace a obchůdky, fontána, dokonce i malá farma s domácími zvířaty. To vše obklopené zelení a vkusně zasazené do industriální zástavby. Vždy se mi taková místa líbila. Bohužel nevím, jaký byl původní záměr, ale nebyla jsem spíš domu, že se víc jedná o módní záležitost než místo k odpočinku. Už kolem ...

Vyděšený huntsman Poslední zhruba 2 týdny se nic moc zajímavého neděje. Je škaredé počasí, zataženo a často prší, tak moc nelezeme ven a není o čem psát. Doslova je počasí, ve kterém by psa nevyhnal. Zpestření jsme měli v pondělí, kdy jsme večer cosi hledali a koukali jsme proto na balkon. Jelikož byla tma, rozsvítil jsem tam světlo a viděl krásnou siluetu huntsmana sedícího uprostřed. Tak jsem zavřel dveře, za čež jsem dostal vynadáno od Gabči, že vzbudím Anču. Mlčky jsem zhasnul světlo, což vyvolalo podezření, tak jsem jí o pavoukovi musel říct. Jelikož se mezitím stihl někam schovat, nemělo cenu ho potmě hledat - odložil jsem na úterý. Hnedka jak jsem v úterý přišel z práce, padla otázka, co že s ním udělám. K mému překvapení Gabča přes den na balkón několikrát vlezla (pro kočárek třeba). Nicméně věděla přesně, kde se schovává - na stropě za světlem. Nemohl se tam vejít, takže kousek čouhal ven :) Nedalo moc práce ho vyšťourat, načež spadl na zem a tam prakticky dobrovolně vle...

Po příletu do Sydney jsme si týden s Jirkou užívali volna, než nastoupil do práce, ale pak jsem narazila na tvrdou realitu být s Áňou celý den doma sama. Což o to, své dítě samozřejmě zbožňuju, ale celý den s ní být sama, to je očistec. Začala jsem tedy pozvolna vyhledávat aktivity, který by zabavily nejen ji, ale i mně. Zkusila jsem tedy v pátek chodit do Pyrmontu na slezinu českých a slovenských mamin s dětmi. Jmenuje se to tady playgroup a najdete ji skoro v každém čtvrti. Je tedy potřeba se zaregistrovat a zaplatit roční příspěvek (pro děti do jednoho roku zdarma), ale pak už se může chodit na jakoukoliv playgroup. Každá playgroup má ještě svá zvláštní pravidla, ale o tom už dále. Poté, co jsme se přestěhovali do Killary, zařidila jsem si s Áňou plavání. Musím teda na něj popojet dvě zastávky vlakem, ale vzhledem k tomu, že bydlíme u nádraží, je to rychlovka. Také jsem se začala poohlížet po nějaké playgroup v okolí a našla jsem i v...

Jelikož jsme měli plnou hlavu zařizování s bytem atakdále a navíc Anče je to letos stějně šumák, Vánoce jsme se rozhodli moc neslavit. Navíc nás pozval Jirkův šéf na vánoční BBQ, takže ani nebyla možnost něco připravovat. I když jsme si teda dopředu řekli, že žádné dárky kupovat nebudeme, nějak mi to nedalo a rozhodla jsem se Anče koupit aspoň xylofon za pár dolarů v Targetu. Podobný nápad ale mělo asi víc rodičů, takže v obchodech už nebyl k mání. Nakonec se mi poštěstilo sehnat jeden z druhý ruky přímo v Killaře, kde bydlíme. Jirka pro něj ještě na Štědrý večer v bouřce běžel. Paní prodávala ještě další dvě hračky (mluvící Elmo a dřevěný mravenec s vajíčkem), tak jsme to koupili všechno.  Jinak BBQ u šéfa byla super. Sice jsme díky Anči spánku dorazili první a hostitele jsme trochu překvapili, ale chvilku po nás se začali trousit další. Většina z nich byla z Rakouska, ale našli se tak i Mexičani, Francouzi a samozřejmě Australani. Každ...

Tak jsme si jednoho dne řekli, že se nám stýská po Austrálii a že bychom se tam mohli zase podívat. Slovo dalo slovo, pár emailů, pár telefonátů, a 28/10/2016 jsme vesele nastupovali do letadla Emirates směr Dubai-Sydney. Stylově to byl code-share let s Qantas, takže Austrálie se vší parádou :) Nutno zmínit, že jsme nastupovali plni obav, poněvadž to byl první let pro Anču. Let s devítiměsíčním prckem jsme neuměli odhadnout a nevěděli jsme, jak to bude zvládat. Ukázalo se, že ona to zvládá naprosto v pohodě, zato my jsme měli plné ruce práce :)

Tak jsem se po zhruba 15 letech nošení brýlý a kontaktních čoček přidal k lenochům, co nechtějí brýle nosit, a nechal si oči opravit na vyhlášené klinice MUDr. Havránka v Horních Počernicích. Teda nevím, jak je vyhlášená všeobecně, ale já o ní slyšel. Sice to není přímo o cestování, ale dost mi to mění seznam pro balení se na cesty (žádné brýle, žádné čočky a mnohem méně hand sanitizeru, když už se nemusím každý den šťourat v očích :) ). Pro případné zájemce jsem proto sepsal takovou reportáž, abych věděli, do čeho jdou. Celé to začalo vyšetřením. To bylo asi na 15 minut, v podstatě to obnášelo jen spoustu svícení do očí různobarevnýma svetylkama. Krome slzení je to úplna pohoda, a to mám celkem citlivé oči, zvlášť na světlo. Konzultace je jednak ke zjištění, jestli jsem pro operaci vhodný (správné dioptrie, správné parametry oka), případně jaký typ operace (PRK, Lasik) a k zodpovězení případných otázek. O necelé dva týdny v pátek později následovalo to hlavní - operace. P...

Drazí! Jak už jste si asi všimli, články na blogu nepřibývají. Je to tím, že už jsme zase zpátky v běžném životě, o kterém není tolik co psát - žádní krokodýli, žádná zviřátka (až na přejeté ježky na silnicích), žádná panorámata k focení. Zkrátka jsme zpátky v Čechách , bydlíme zase v Praze , pracujeme a nemáme čas, prostě nuda nuda šeď šeď. Nicméně myšlenka blogu nás neopustila, takže pokračujeme v zápiscích, když už se něco naskytne. Chcete-li, koukněte na http://ocestovani.blogspot.com/ , kde náš blog pokračuje. Tenhle australský blog tu zůstává pro čtivce, kteří by se rádi na chvíli vrátili do Austrálie, mrkli na fotky, nebo tak. Jirka & Gabča

Tak už je tomu pár měsíců od té doby, co jsme ukončili naše cestování a rozhodli jsme se usadit. Strávili jsme Vánoce plné relaxace v kruhu rodinném a začátkem Nového roku začali řešit, co dál. Na prvním místě bylo samozřejmě sehnání práce. Jirka byl v tomto kroku o dost úspěšnější než já a už v půlce února nastoupil do firmy LMC jako produktový manažer. Já jsem se trápila ještě další měsíc, mrzla ve vlaku při cestování do Prahy a při čekání na pohovy, až se v půlce března i na mě usmálo štěstí a dostala jsem práci ve Firmě na zážitky jako pracovník marketingu. O té doby, co Jirka nastoupil do práce, se vyskytnul další velmi ožehavý problém naší existence, a to bydlení. Začali jsme dost usilovně něco shánět, protože představa denního dojíždění do Prahy nás - upřímně - dost děsila. Po ujednocení všech našich kritérií na nové bydlení jsme po druhé prohlídce vzali být ve Stodůlkách. To je západní část Prahy, takže od mého rodiště úplně na opačné straně. Ale jinak je umístěn v pěší vzdálen...

Ne ne, nic jsme nezdědili. Ale blog dědí, z našeho původního Jirka a Gábina v Austrálii . Změna to nebyla lehká - už to jméno vymyslet! Posuďte sami, tohle byly návrhy: Jirka a Gábina ve Stodůlkách (tam teď bydlíme, pražská čtvrť Stodůlky) Nikam nepojede, doma bude (Cimrmanologové vědí) Už ne v Austrálii Hodně dírek (sto-důlky) Jirka, Gábina a Stodůlky (podle knížky) No řekněte, s takovým materiálem se daleko dojít nedá. Ale nějak jsme to probrali, vybrali a hotovo. Snad tím ulehčím Pávově serveru, který nepochybně pociťoval tu obrovskou návštěvnost (ironie) - považte ty někdy i desítky lidí, které tam přisly! Tak, a teď už jen napsat něco zajímavého. A fotky budou také, nebojte!

Drazí čtenářové, Vánoce se nám kvapem blíží a články nám nepřibývají. Nedivte se, nejsme doma. Snažíme se vyhnout předvánočnímu shonu tím, že trávíme čas na místech, kde Vánoce nejsou . Domů přijedeme 22. prosince, abychom se nepřipravili o dárky a kapra :) Ale abychom nenechali bez dárku Vás, aspoň vykecám, že po Vánocích se můžete těšit na hromady zážitků z cest po zbytku Austrálie , z kousku Indonésie , a z ještě menšího kousku Číny . Takže si prozatím užívejte zimu nebo léto (podle toho, na které polokouli si zrovna sedíte) a těště se! Jirka a Gabča

Jak jste si všimli, poslední dobou píšeme dost sporadicky. Začali jsme totiž už naši cestu kolem Austrálie a nejsme moc často u počítače. Ale žádné strachy, zážitky i fotky pečlivě zaznamenáváme a postupně se sem všechno dostane. Právě teď jsme ve státě Queensland a chystáme se vyplout na dvoudenní plavbu po Whitsundays. Drže palce, ať se vrátíme, a těšte se na milión fotek :) Cestování zdar!

Drazí čtenáři, jistě se divíte, pročpak toho poslední dobou moc nepíšeme. Přišel totiž náš čas a rozhodli jsme se to v Austrálii zabalit . Aby to nebyl takový šok najednou, odskočili jsme si nejprve na měsíc (s malým M) do Čech , na návštěvy rodin a přátel, a trochu si oddychnout. Mimojiné i pár svateb stíháme. Pro rejpaly - ne naší. No, a tenhle měsíc právě teď končí. Jsme v Čechách, chystáme ještě jeden týden na návštěvu za bratmi Slovákmi. Úspěšně tloustneme, pijeme všechen ten alkohol, kterého je v Austrálii tak pomálu (jen za ostatní zmíním rum tuzemský , alias bramborový džus, a staré dobré české pivo), a na psaní nám nezbývá čas, jak už to tak bývá, když člověk lenoší. Ale hnedka příští týden, v úterý 16/9, se opět odebíráme na letiště a frčíme s mezizastávkou v Hong Kongu zpátky do Sydney, tentokrát už ne jako Temporary residenti, jak jsme byli zvyklí, ale jako obyčejní prachsprostí turisti ( něco jako ty, Bárrto ). V Sydney vyzvedneme auto, vybavení, kamarádku Míšu , a několi...

Chystám se zopakovat pár faktů, které místní znají a tudíž můžou tenhle příspěvek s klidem přeskočit a jen kouknout na konec na otázku. Potvůrky se tu všude vyskytují celkem hojně. Nejběžnější jsou švábi, po místním cockroaches . Mají tu malé (německé) a velké (americké). Najdou se všude, takže je jedno, jak luxusní byt máte, stejně tam dřiv nebo později na návštěvu přijdou (ač je pravda, že v centru v šestém patře jsme je kromě místnosti s odpadkama neviděli). Naposledy jsme dvě tyhle mršky, cca 4cm velké, potkali v našem obýváku včera večer. Zabralo mi dobrých 10 minut je oba ulovit, o množství použitého hmyzovražedného spreje nemluvě (mimochodem jde o výborný přípravek značky Mortein, a tak účinný je i přestože ho nevyrábí středisko obuvnického světa ve Vídni firma Salamander). Druhým dost běžným obtěžovatelem jsou pavouci , dost nevítaní zvláště pro Gábinu, ačkoliv ani já ty větší nepotkávám úplně rád. No a právě kvůli těmhle píšu tento článek - před pár dny jsme přede dveřmi (přes...

Tak jsme se opět přestěhovali, tentokrát naposledy v Austrálii. Chtěli jsme změnu na zimu (jednu zimu jsme na Manly už zažili a druhou nechceme), přiblížení k práci (stěhování do nové budovy) a vůbec změnu prostředí. Zabralo nám to chvíli, ale nakonec jsme se rozhodovali mezi dvěma možnostmi - oboje byly zahradní byty nebo po místním granny flats ( vejminek ). První malý, nový a báječně zařízený, druhý veliký, relativně nový, částečně zařízený a s fantastickým bazénem. Dalo mi to chvíli přesvědčování, slibů, breku a vydírání, ale nakonec jsem Gabču přesvědčil na ten druhý - jediná nevýhoda todiž byla v malinkém kuchyňskému koutu. Ale se slibem, že ho zkusíme nějak zvětšit, mi to prošlo. No, a to je tak asi všechno. Bydlíme už týden, pár drobností jsme zařídili a uspořádali první pořádné barbecue, takže se dá říct, že už skutečně bydlíme. Naše nová adresa je tedy 7 Wabash Ave, Cromer . Cromer je klidné čtvrť, papoušci tu řvou víc než na Manly (obzvlášť prevíti jménem kookaburra, takov...