Polovina října už nám přinesla krásné letní teploty přes den . Zato v noci furt byla pěkná kosa. Ale přesto jsme se nechali přesvědčit na jednodenní kempovačku na Crossland. Předpověď říkala devět stupňů v noci a i přes můj týdenní monitoring se nestala přívětivější. No nic. Sbalila jsem na spaní, co se dalo. Kromě spacáku ještě dvě velké deky a hroumadu teplého zimního oblečení včetně zimní bundy, kterou jsou za dobu, co jsme v Austrálii vytáhla jen jednou asi na hodinu ve Snowy Mountains a i tam to bylo přehnané. Jelikož vše organizoval Tomaš, který to má zaprvné na Crosland dál a navíc chodí vždy pozdě, věděli jsme že spěchat nemusíme. Takže i když jsme si dávali na čas, přijeli jsme překvapivě...první. Na začátek jsme se prošli po okolí a děti naskákali do vody. Nedávno kolem vypalovali les (preventivně) a bylo to dost znát. Po krátké procházce jsme začali stavět stany a ještě za světla hledat dřevo na podpal. Měli jsme sice sebou dva pytle dřeva, ale měla jsem neblahé tušení, že k...

Na velikonoční prázdniny jsme naplánovali kempovačku v Minnie Water , malé pobřežní vesničce asi 600 km severně od Sydney. Teda původně tam měli jet naši známí z Brisban už přes vánoce, ale díky Covidu a lockdownu to museli zrušit a posunout to až na další prázdniny. Jelikož tu byl od té doby covidový klid, dost nás překvapilo, když celé Brisbane šlo tři dny před plánovaným odjezdem zase do lockdownu. Naštěstí se z těch asi 10 případů vylízali a všichni jsme se tam první prázdninový den úspěšně sešli.  Cestou jsem ještě udělali zastávku v Port Macquaire, kde jsme naprosto neočekávaně nabrali na jednu noc další rodinku. Měli jsme s sebou totiž pro jistotu náhradní stan, neb ten náš nový jsme ani nevybalili a oni měli náhodou čas. Pěkně se to sešlo. První večer bylo super počasí. Děti vlezli i do bazénu a my zvládli úspěšně postavit všechny naše obydlí...nový stan i nové gazebo. V neděli ráno jsme vyrazili do vesnice, k obchodu a pláži, což bylo vlastně jedno místo. Docela foukalo, t...

Tak tohle kempování, poslední v sezóně, vymyslel Tomáš. Původně jsme měli jet na Crosland reserve, ale kvůli povodním jsme to museli zrušit a nakonec posunout kouset na sever do Seal Rocks. Protože už to bylo pár hodin řízení od Sydney, rozhodli jsme se pro celý víkend (2 noci). Rodina hlavního organizátora to v den odjezdu zrušila. Ale zdravé jádro (Katka s dětmi a naše rodinka) se i přes nepřízeň počasí rozhodlo jet. Cesta měla trvat asi tři hodiny. Katka vyrazila o chlup dřív. My po obědě. Na místě jsme byli navečer. Po průzkumu možností na kempování, jsme postavili stan na původním místě, kde jsme se na začatku všichni sešli. Postavili jsme vcelku rychle stany a děti si začali spokojeně hrát. K večeři jsem jim připravila hamburgery a my si rozdělali oheň na buřtíky. Vše probíhalo v pohodě, dokud děti nepřiběhly, že se rozbil stan...sám od sebe samozřejmě. K našemu dost velkému překvapení jsme našli u Katky stánu zlomenou tyčku, která čouhala ze střechy. To nebylo dobré...neb další ...

Díky požárům a covidu jsme víc než rok nevytáhli stan ze sklepa. Začátkem prosince ale slovo dalo slovo a my se přidali ke známým, kteří měli nařízeno do Port Stephens...přesněji do Middle Rock holiday parku. Dali jsme jen jednu noc ze soboty na neděli. Vyrazili jsme po Anči tenisu. Cesta trvala cca dvě hodiny. Na oběd a nákup jsme se stavili v Salamander Bay (asi 10 minut autem od kempu). Na místo jsme dorazili první. Postavili jsme stan a jelikož bylo dost vedro, hned jsme si to zamířili do bazénu. Teda asi tří propojených bazenů, z nichž jeden byl vyhřívaný. To bylo moje místo. Anča s Jirkou zkusili i ostatní. Další část výpravy se bohužel zasekla asi na 2 hodiny v dopravní zácpě. Navíc si k příjezdu vybrali čas, kdy se na nás valila super bouřka, tudíž stavba jejich stanu pro asi 12 lidi probíhala mírně ve stresu, ale na druhou stranu dost rychle. Bouřka nás nakonec zcela minula a spadlo jen par kapek.😂😎  Kempovací místo jsme měli luxusní. Ne sice přímo na pláži, ale na konci...

Kámošky na útesu Začátkem března jsme konečně uskutečnili dlouho zvažovaný plán - jít se potápět. Pro Gabču to byl refresher dive, nepotápěla se od roku 2015. Už jsme nějaký čas lanařili, kdo nám tu hodinku nebo dvě pohlídá Anču. Nakonec se podařilo a kamarádi se (skoro) dobrovolně uvolili vyrazit s námi na Central Coast. Dohodli jsme to jen pár dní předem a ukázalo se to jako blbý nápad. Najít kemp bylo docela těžké, všechno bylo plné. Předpověď počasí byla dobrá, na Avoca Beach běžela nějaká surfařská soutěž. Možná proto, možná pro jiné důvody, ale nakonec jsme skončili v kempu kus dál než jsme chtěli a o kus dražším, než jsme chtěli ($59/noc), ale ukázalo se, že byl fajn. Dokonce tak moc, že jsme z něj celou sobotu nevytáhli paty ;) Jeli jsme tedy až v sobotu ráno, cesta asi na hodinu. Toowoon Bay Holiday Park je klasický kemp, v jakém jsme už hrozně dlouho nebyli. Úplně mi to připomenulo cestování po Austrálii. Je dobře vybavený, u pláže, s bazénem a skákacím polštářem, kter...

Jeden víkend mělo být tak vedro, že se dalo být někde blízko klimatizace, na pláži nebo na horách. My jsme zvolili poslední možnost a jeli kempovat do Blue Mountains . S tímhle nápadem přišla jedna naše známá, která i našla kemp, teda spíš tábořiště, asi 100 km od Hornsby. Byli tam jen suché záchody, dešťová voda v barelu a vyhrazená ohniště s grilovacím roštem, ale bylo to zadarmo a bylo tam krásně. Protože jsem v pátek večer pracovala, vyrazili jsme až v sobotu ráno a dali jsme to trochu na pohodu. Takže když jsme vyjížděli, teplota už začala šplhat nad 30 stupňů. Ještě jsme se zastavili v půlce jízdy na nákup jídla a dřeva na oheň v Richmondu a pak už jsme jen stoupali do kopců a pozorovali, jak venkovní teplota pěkně klesá . Cestou se nešlo nezastavit v malém obchůdku Pie in the sky u silnice, kde prodávali pie...masové i ovocné. Kvůli Ančeti jsem si koupila nepálivý kuřecí a Jirka nějaký s chili.

Jeden březnový víkend jsme zase oprášili naše kempovací vybavení a vydali se na Crossland Reserve, což je takové malé tábořiště kousek od Hornsby...tedy od místa, kde teď aktuálně bydlíme. Balili jsme se tudíž v docela velké pohodě s tím, že když se něco zapomene, můžeme se pro to domů otočit. Ráno jsme moc nespěchali a stavili jsme se ještě na nákup čerstvým potravin a náhodou jsme na parkovišti potkali také naše spolukempovače Jelenu a Tomáše. Jejich syn Maxim prý už od rána nebyl v úplně dobrém rozmaru, takže si protáhli nákup o snídáni a hřiště, takže jsme byli na Crossland Reserve celé dopoledne sami.

Náš nový stan Na víkend 28.10. - 29.10. byla dobrá předpověď, tak se nám konečně podařilo vyrazit na dlouho plánované kempování. Po pár variantách na lokalitu jsme se rozhodli pro  kemp  v  Cattai National Park , který je asi hodinu jízdy od domova na severozápad na břehu Hawksbury River . Pro znalé je to asi 30 km nebo 30 minut jízdy autem od Wisemans Ferry, oblíbeného tábořiště u stejné řeky. Jelikož jsme měli dost času na přípravy, Gabča načetla všechny materiály o kempu i parku. Mimo jiné jsme si koupili roční vstupenku do všech národních parků NSW, abychom neměli překážku jezdit častěji. Jednorázový vstup do parku stojí $8 (placený v automatu u vstupu), roční do všech parků kromě Kosciuszko National Park $65. V kempu měly být ohniště, ale nedá se tam sbírat dřevo, takže je třeba si ho dovézt. Taky se v řece dá koupat. Všechno platilo, akorát jsem viděl chlapíka tahat větve z lesa, takže to s tím zákazem sbírání dřeba nebude tak žhavé. Taky tam mělo být děts...