Den devátý, sobota 17/3/2012 Zkoumání pláže v Salisbury Další ranní vstávání v 5.00, a to je prý dovolená. Nicméně sluníčko a teplo to vynahradilo, hnedka má člověk jiný přístup. Ferry byla už v 5.30 otevřená a dalo se nastoupit. Kinedryl pro jistotu, krátký spánek, abychom vybili jeho účinky, a v 7.00 jsme byli v Point-a-Pitre jako na koni. Jak se ukázalo, v přístavu není žádná úschovna zavazadel, to bylo dost nepříjemné. Z prodejny lístků nás poslali do obchůdku s novinama, a odtamtud zase zpět - prostě to tam nedělají a dělat nechtějí. Jelikož jsme měli za pár hodin jet na Dominicu, nebylo to na hledání obytování, ale zas to nebylo tak krátce, abychom chtěli čekat na ferry point (nic tam není, dost nuda). No co, rezignovali jsme a šli do Point-a-Pitre i s batohy na zádech, zas tak hrozné to není. V takovou chvíli se ukáže, jak dobře jste zbalení. Koupili jsme nějaké pečivo a nakonec došli až na náměstí Place de la Victoire , kde jsme se utábořili v kavárně na kávu a sandwic...

Den osmý, pátek 16/3 Rumy z Guadeloupe Po vydatném spánku, který byl po včerejším přesunu třeba, jsme vstali v sedm ráno. Gabča byla hyperaktivní a vydala se po pečivo do patisserie-boulangerie za rohem. Teplý croissant a nějaká čoko-věc s poslední kávou. V 8 jsme byli připravení a vyrazili ven. Pošta přecpaná lidmi, půjčovny aut zavřené - navíc nikdo nemá scootery. Alespoň jsme se prošli po městě, třeba na rybí trh. Až v 9.30 se nám povedlo půjčit si scooter od firmy  Magauto hnedka před přístavem ferry. Taková budka 2x2 metry to byla, a mám trochu pocit, že chlapík přivezl svůj vlastní scooter, protože pro něj někam šel. Byla to taky hrozná plečka, díry v kapotě, rozbité blinkry, odřený, pohromadě držel jen silou vůle, ale jel. Půjčovna Toto naproti měla zavřeno a otevřela hnedka poté, co jsme podepsali smlouvu u Magauta. Hnedka po vyjetí směr Capesterre se mi z něj povedlo vytáhnout 80km/h a předjet autobus s turisty.

Den sedmý, čtvrtek 15/3 Ti punch a pivko Corsair Budíček v 5.30, to byla první výzva dne. Ačkoliv jsme od místních nečekali zázraky co do dochvilnosti, Bruno skutečně dorazil v 6.00, jak jsme se dohodli, vrátili jsme mu klíče a on nám kauci. Hnedka poté jsme vyrazili, za nějakých 20 minut byli u městečka Lamentin, kde jsme našli most a co víc, u něj čekalo auto. Chlapíci sice nemluvili anglicky, ale nějak jsme se dohodli, že potřebujeme do Point-a-Pitre do přístavu, a oni jeli před námi a dovedli nás tam. V přístavu přišla druhá výzva - předání auta. Francouzský protokol se ukázal jako chyták. Předně auto mělo být vyčištěné a my tam měli písek. Druhak týpek, který nám auto dával, neuměl psát a čtvrt nádrže napsal/nakreslil jako půl. No, abych to zkrátil, stálo nás to €20. Další hodinu a půl jsme čekali na ferry. Takhle brzy jsme tam podle jízdenek být měli, stejně jako na letišti, ale jelikož lidé se scházeli postupně a žádný check-in neprobíhal, bylo to úplně zbytečné. Navíc fer...