Na závěr jsem si ještě připravil pár všeobecných postřejů o Fiji. Fiji time Tahle věc nás provázela všude. Všechno se dělá v klídku, žádný spěch ani stres. To platí obzvlášť na ostrovech, kde nám při plánování rozvrhu říkali "No English time, this is Fiji time". Jen pro úplnost, Fiji je o dvě hodiny dopředu oproti Sydney, což znamená +12 oproti standardnímu času (kousek od datové hranice). Ananas Ananas mají na Fiji moc dobrý. Ale především - Gabča umí sníst ananas, když musí. Ovoce Celkem dost častá je papaya, ale i melouny, banány nebo mango. Nepokoje Před naším odjezdem proběhla ve zprávách aktualita, že na Fiji bylo kvůli nějakým politickým nesrovnalostem vyhlášeno stanné právo. Navíc jsme už dříve četli, že místní domorodé obyvatelstvo a indičtí přistěhovalci, kterých tu je přibližně 45%, se nemají úplně v lásce. Nic z toho však rozhodně turismus neovlivňuje ani v nejmenším. Jediný náznak tohodle faktu byl, že místní Fijiané se nás snažili tahat do svých obc

Gabča měla celou dovolenou nějaký problém se spánkem. Každopádně mě ráno tradičně probudila někdy po sedmé. Rychlá snídaně, stejná jako předchozí den, a zpátky na pokoj pakovat. Mezitím jsme dorazili druhé mango, lahůdka. Už předchozí večer jsme se na recepci vyptali, že baťohy si můžeme nechat tam, dokonce že můžeme použít sprchu, když budeme chtít. Vyrazili jsme se kouknout na pláž, abysme teda viděli, jak vůbec vypadá. Byla to Newtown Beach a popravdě koupat bych se tam ani moc nechtěl. Písek byl takový dost tmavý, až bahnitý (byl to vůbec písek?), dokonce jsme viděli i auto stát na pláži, přímo u vody. Zastavili jsme se navštívit Evu a Lenku v jejich hotelu, Aquarius - byl takový malý a hezký, útulnější než náš. Oběd jsme si pak dali taky na pláži - rybičky z plechovky. Asi v půlce jsem upozornil Gabču na malé kousky, které začala okamžitě zkoumat a pojala k nim dost negativní vztak - dokonce předpokládala nejhorší. Nenechal jsem jí zkoumat krabičku, takže se její podezření potvrd

Předposlední fijiské ráno se nám opravdu nechtělo vstávat, ale nakonec jsme se vyhrabali a došli na snídani, která byla tradiční - toasty, kafe, čaj. Poté se ještě zastavujeme u informačního koutu, kde nám v podstatě nebylo vůbec nic doporučeno a pouze jsme vyzvěděli cenu taxíku do Lautoky (cca $30). Slečna z travel corner (cestovatelský koutek, rady pro turisty, letáky, nabídka aktivit a výletů a tak) byla vůbec taková nápomocná – na otázku "Co je tady v Nadi k vidění?" odpověděla, že nic, že obchody jsou zavřené; na stejnou otázku ohledně Lautoky – "Tam nic není, to je jen město". Zajímalo by mě, jestli je podle ní na někde na ostrově Viti Levu vůbec něco k vidění. Nakonec jsme si teda výlet pro jistotu naplánovali sami. Vezmeme si taxi do zahrad Gardens of Sleeping Giant , které nám doporučil Lonely Planet, pak se přesuneme do sousedního města Lautoka a zpátky chytneme bus zpět do Nadi. Před hotelem čekal jeden taxikář, se kterým jsme se domluvili, že nás odvez

Jelikož jsem si chtěla poslední ostrov Bounty pořadně užít, vzbudila jsem se opět brzy. Asi už trochu tradice. Zkontrolovala jsem počasí a probudila i Jirku, protože mě to tam samotnou nebavilo. Také jsem byla zvědavá na snídani, která byla opět znamenitá. Palačinky, toasty, ovoce, slanina a fazole a samozřejmě spousta ovoce. Podávání jídla formou švédského stolu je pro mne pohroma…vždycky se hrozně přejím a ani toto ráno nebylo výjimkou. Naštěstí, při balení našich zavazedel mi trochu slehlo, takže jsme se hned potom mohli vrhnout na bounty-aktivity. Před ohlášeným krmením želv , jsme šli ještě prozkoumat moře. Půjčili jsme si na to ploutve, které měli buď hodně malé nebo hodně velké. Vzali jsme raději ty menší s tím, že ve vodě povolí, ale chvilkami se mi neprokrvovala noha, takže jsme po chvilce byli rádi, že začalo krmení. Byla jsem docela překvapená, když jsem zjistila, že je krmí rybím whiskasem…a pak, že kočky by kupovaly whiskas. Po krmení je bazének i samotné želvy dost zaneř

Dnešní ráno jsem ani nechtěla vidět východ slunce, ani se mi nechtělo na záchod, ale protože nějakej blb-kohout se vzbudil v 6 hodin, tak jsem se opět moc nevyspala. Na snídani už před sedmou bylo dost lidí, takže jsem asi nebyla sama. Opět jsme se moc nenajedli, dvě smažené jako koblihy s džemem nebo oříškovým máslem. Chtěla jsem si drze přidat, ale přišla jsem bohužel pozdě. Po snídani jsme se šli sbalit a šnorcholovat. Objevili jsme pěkné místo. Jirka to popsal jako kulatou zahrádku s rigolem. Bohužel začalo docela dost pršet, tak jsme se vydali do jídelny, jestli třeba nebude nějaká sváča. Nebyla, prší docela dost a Jirka dostává svou velmi špatnou náladu. Nechávám ho raději na pokoji a jdu zase do vody. Všude je spousta rybek a hned kousek od břehu. Počasí se lepší, Jirkova nálada moc ne. Naštěstí oběd (klobása v housce, hranolky a salát) má na to trochu pozitivní vliv. Já si opět žádám o přidání…tentokrát úspěšně…omeleta s chlebem. Odpoledne jsme jinak proflákali na pláži. Stále

Ráno jsem se opět probudila na východ slunce…teda spíš jsem se probudila, protože se mi chtělo na záchod…ale když už jsem byla vzhůru, vyšla jsem před bure a chvilku počkala až se vyloupne za mraky. Jirku uspokojila jen informace, že tam nějaké sluníčko je a spal spokojeně dál. Snídaně nás opět moc nezasytila…dva tousty a nějaký ovoce, které jsme dostali z jakoby švédského stolu, ale naservírováno od personálu…což trochu degraduje jeho funkci. Po rychlé snídaně jsme začali přemýšlet, co dělat a nakonec jsme si u tlustého Fijiana Jerryho vybrali piknik výlet na druhou stranu ostrova, kde jsme mohli navštívit fiji vesnici a místní školu. Jinak, jen pro informaci, ostrov Waya Lailai se prý dá při odlivu celý obejít, ale vzhledem k jeho rozloze a délce odlivu na to není příliš času, takže se jim prý stalo, že jim tam jedna návštěvnice uvízla na útesu a našli ji až druhý den ráno. My jsme se na druhou stranu ostrova vypravili bezpečně lodí. Nakonec se k nám přidali ještě naše spolucestovat

Pořád se jen snažíme dopsat zážitky z Fiji, ale za poslední dobu mám pár takových zážitků a postřehů, o kterých nestojí za to psát zvlášť články, ale přesto vám je chci sdělit (prostě se potřebuju trochu vykecat). Kdysi jsem někde četl takové vhodné pojmenování tohodle typu výlevů - slovní průjem. Jen takový lehčí, tentokrát. Auto ... jsme v sobotu prodali, takže jsme aktuálně chodci úplně bez auta. Takhle to vyzní smutně, ale vzhledem k tomu, že to byl pěkný křáp, máme celkem radost. A popravdě cítím i malé zadostiučinění, jelikož kupující byli Němci, dokonce východní (Drážďany). Ne že bych Němce přímo neměl rád, ale kdybych si měl sám vybrat, komu tu plečku prodám, asi by tenhle národ byl dost žhavým kandidátem... Ještě rádi budou vzpomínat na kvalitou proslulá německá auta. Pro vzpomínku jsem nahrál pár fotek - klikněte na obrázek nebo někam na tenhle text pro zvětšení, ale žádný zázraky nečekejte, to auto vypadá velký stejně jako malý. Pozitivní stránka věci je, že jsme ve fázi shá

Námořnický den jsme začali snídaní ve formě bufetu. Já vim, že píšeme stále o jídle, ale když to byly takové ty chvilky, které člověku fakt utkví v paměti - všechny ty klobásky, fazolky, toasty, ovoce, ... mňam. Během dopoledne se kapitán rozhodl pohnout s lodí, takže jsme se vzdálili od Naviti a zakotvili o kus dál mezi ostrovy Nanuya Balavu a Drawaqa . Abychom se neflákali na lodi, vyrazili jsme na návštěvu ostrova Nanuya Balavu. Pěkně jsme si vyšlapali na skálu, odkud byl fantastický výhled na pobřeží s kotvící Wanna Taki, na Drawaqu a ještě jeden ostrov, jehož jméno nám náš průvodce sice sdělil, ale já neudržel. Pod námi na stromech rostoucích ze skal spinkají netopýři, a jelikož zjevně nejsme dost tišší, pár jich přelétává sem a tam. Němka se nám při tom snažila z nějakého podivného důvodu vysvětlit, že to jsou létající psi. Němci jsou prostě jiní. Abych nezapomněl, tenhle první výhled jsme všichni draze zaplatili. Průvodce nás totiž dovedl na skálu a ukázal, že máme jít o kousek

Pondělí nám začalo pakováním, jelikož jsme ten den měli opustit Tawevu. Takový smutný to bylo, přeci jen to byl náš první korálový ostrov... Snídaně nám náladu malinko zlepšila - banánový chleba a tradičně marmeláda, ovoce a tak. Spousta lidí vypadla na výlet do Sawai-i-lau Caves , což jsou podvodní jeskyně na (spíš asi pod než na) nějakém pidiostrůvku, kde se dá báječně potápět a dokonce poplavat do jedné z těch jeskyní. Zbytek osazenstva vyrazil do Blue Lagoon nebo se potápět, takže na našem ostrově jsme nejspíš opět zůstali jediní turisté. Moc času nám nezbývalo, takže jsme jen pocourali po pláži, zašli na naše oblíbené plavací/potápěcí místo na jižním výběžku ostrova směrem k Matacawalevu , tam si trochu zašnorchlovali, abychom se do resortu vrátili akorát na oběd. Brambory s mrkví, lilek a jiná zelenina, takže Gabča z toho úplně radost neměla. Dozvěděli jsme se, že Angličanům výlet nějak nevyšel, museli se vrátit dřív. Po obědě nám personál zazpíval tradiční fijiskou loučící píse

Ráno jsem se probudila na východ slunce. Jen jsem si sedla na posteli a viděla, jak vychází nad protějším ostrovem a odráží se na hladině. Do snídaně jsem už neusnula…na rozdíl od Jirky. Snídaně byla bohatá…domácí pečivo, mé oblíbené tousty s máslem a marmeládou a kvanta ovoce. Asi uprostřed jídla začala předpovídaná přeháňka…co se týče počasí, tak předpovědi fijijanů začínám dost věřit. Naštěstí to byla opravdu jen přeháňka a na náš výlet do Modré laguny už bylo nádherně. Na loď se nás nasoukalo asi osm a vydali jsme se na protější ostrov. Nejdříve jsme se s Jirkou rozhodli, že ostrov Nanuya Lailai prozkoumáme, což asi v půlce cesty zhatil velkej pavouk se zelenou prdelkou. Jirka mě naštěstí nenutil jít dál, tak jsme se už jenom věnovali šnorchlování, které bylo snad ještě lepší než na našem ostrově. Na oběd jsme dorazili opět kvůli Fiji času se zpožděním, což zavinil hlavně náš průvodce na Nanuya Lailai, který se orientoval spíše podle slunce než podle hodinek. Šťastný to člověk. O

Noc jsme přečkala v pohodě, ale raději jsem se nadopovala dostatečným množstvím pilulek, abych naše další cestování na lodi nějak přečkala. V hotelu jsme ještě zvládli snídani, kde jsem se poprvé na Fiji setkala s ananasem a vydali jsme se vyhlížet autobus do přístavu. Ten měl samozřejmě menší zpoždění, které odpovídalo Fiji času. Fijijané mají totiž svůj vlastní čas (fiji time), což je normální čas plus pár minut až půl hodina navrch. Takže, když měl autobus přijet podle jízdního řádu v pul osmé, přijel podle fiji času kolem osmé, což je pro místní obyvatele naprosto v pořádku. Přístav nás překvapil svým luxusem a chaosem. U odbavení jsme dostali na náš batoh jinou cedulku ostrova a resortu, takže jsme to tam museli obíhat a dozařizovat. Ale nakonec jsme se šťastně nalodili na náš žlutej katamarán Yasawa Flier II a zabrali si místa venku v chládku. Cesta na náš první ostrov trvala asi 4 hodiny a byla to vlastně poslední zastávka lodi, takže jsme si mohli v klidu prohlédnout ostatní o