Dneska jsme dojeli do Woy Woy vlakem, překvapivě levný lístek ($5.35 tam a $3.55 zpátky). Dost hezké výhledy z vlaku, je lepší sedět na pravé straně ve směru jízdy. Vzali jsme s sebou koloběžky (scootery) pro rychlejší přemisťování. Ve Woy Woy byl první zážitek v 9:38 ráno, že v pubu na zahrádce sedělo minimálně 10 lidí u různých stolů a měli před sebou pivko. To jsem už nějakou dobu neviděl. Naproti zajímavý seafood obchod , ale na jídlo bylo jestě brzy. Spousta lidá rybařila a u public wharf měli lavičky se solárními panely a USB konektorem + bezdrátovou nabíječkou. Museli jsme pochopitelně s Ančou zastavit u všech hřišť. V Lions Park na severovýchodním výběžku Woy Woy je hřístě, boat ramp, stoly na čištění ryb, bbq, stoly a spousta místa. Místní kavárna vypadala dost oblíbeně. Odtamtud pak podél vody až do Blackwall vede chodník s parádnímy výhledy, třeba na písečný ostrůvek se spoustou pelikánu a černých labutí. U Blackwall stezka končí, je tam pak moc kopec, tak se musí podél...

Tohle jsem začal psát v roce 2021 během lockdown v Sydney. Byl to divný rok, kdy jsme vůbec nevytáhli paty z Austrálie a prakticky ani z NSW. Fotky: Červenec Srpen Září

Poslední letní prázdniny před Anči nástupem do školy jsme měli strávit na Tasmanii. Bohužel těsně před Vánoci se v Sydney rozmožil covid z nula asi na 100 případů a všechny státy hned zavřely hranice. Ještě jsme vyčkali do začátku ledna, ale pak jsme letenky zrušili. Samozřejmě asi týden po našem plánovaném odletu hranice znovu otevřeli. Malou ale dobrou náplati na tasmánský výlet byl prodloužený víkend v Blue Mountains a Litghow. Vše vlastně naplánovali naši známi z Cronulla a my se jen pohodlně svezli. Vyrazili jsem v sobotu ráno a sešli se kolem desaté v Leura. Počásí nám moc nepřálo. Bylo dost teplo a slunečno. Nejdříve jsme dali krátky loop kolem dvou malých vodopádů. V jednom z nich Pool of Siloam se děti trochu vycachtaly. Pak jsme pokračovali na vyhlídky po Henry Cliffs walk, ale bylo super vedro a děti odmítali poslušnost, tak jsme to zabalili a přesunuli se k pomalejšímu zbytku výpravy, který se válel u Wentworth Falls jezera. Večer jsme se přesunuli do Litghow, kde jsme měli...

  Končí zima a mně se uvolnil jeden pracovní den, protože Atlassian je super a chce, abychom si od práce z domu občas odpočali. Tak jsme si říkali, co s tím, a vymysleli jsme výlet za sněhem. Anča se sice narodila v lehce zasněžené Praze, ale sníh nikdy vlastně neviděla. Tenhle krátký výlet jsem už nějakou dobu měl na mysli, ale rozhodnutí bylo docela narychlo. Teda Gábina z toho až tak nadšená nebyla, museli jsme najít nějaký bonus pro každého. Jak se víkend blížil, podmínky se lepšily - chodily zprávy, jak na horách sněží. Na sníh jsme si vybrali Corin Forest Mountain Resort , kde mají umělé zasněžování, tak to byla jistota. Víkendy tam mají vyprodáno. Lidi zjevně nemůžou kvůli zavřeným hranicím nikam jinam, tak jezdí i do zimy. Předem jsme si koupili lístky na pondělí přes oběd, kdy to vypadalo docela volné, měli více než poloviny ze 100 lístků volných. Dvě hodiny hraní ve sněhu vyjdou na $20 za člověka, dítě i dospělý. Navíc $5 za půjčení bobu. Abychom zabily tři mouchy jednou ...

Naši známý se budou stěhovat z Hornsby do malého města Port Macquarie. Mluví o tom už co je známe, tedy minimálně dva roky, a teď konečně udělali zásadní rozhodnutí a stěhují se. Primárním cílem tohoto výletu, pro ně, bylo sehnat tam podnájem a my jsme se jen tak připojili. V pátek ráno jsme ještě šoupli Anču do školky, aby se tam trochu vyřádila, než naložíme na 4 hodiny do auta. Cesta byla v pohodě, žádná doprava, takže jsme tam v půl 4 byli. Ubytování jsme shaněli na poslední chvíli a už nebylo moc z čeho vybírat. Nakonec jsme si pronajali nicmoc dvouložnicový byt s bazénem kousek od Shelly pláže. Jelikož jsme byli odpoledne všichni tak nějak unavení, my po cestě a řízení a Pavel a spol po dvoudenním maratonu po prohlídkách, dojeli jsme navečer (tedy jen Pavel a Jirka) pouze na nákup a pro thajské jídlo na večeři  Děcka si v mezičase vynutily bazén, v kterém nakonec byly asi minutu a pak, že je voda moooc studena. A to bylo venku asi 30 stupňů. Na sobotu dopoledne byla doml...

Akce Jetstar nás přinutila koupit letenky na Tasmánii. Nikdy jsme tam nebyli a krátký domací let za pár dolarů se přímo nabízel. Vybrali jsme první víkend v únoru. Odlet byl v pátek brzo ráno, takže jsme si museli přivstat a stihnout vlak na letiště před pátou. Jelikož se nám nechtělo platit 15 dolarů extra za výstup na letišti, přejeli jsme jednu zastávku busem z vedlejší stanice Mascot. Let byl něco přes hodinu a v 10 hodin už jsme měli půjčené auto a frčeli si to do nedalekého gorge . Cataract gorge je udolí řeky kousek od Lauceston (2. největší město Tasmanie), kde je velké koupaliště, jezírko a samozřejmě řeka. Tato místní turistická atrakce se také pyšní sedačkovou lanovkou nad udolím, která v podstatě vede od jedné restaurace ke druhé, a přidává tomuto místu na jisté atraktivitě. Předpověď počasí na náš pobyt byla vcelku rozmanitá, proto jsme hned první horký den vyrazili právě sem. Dopoledne teplota ještě docela šla, ale Anča samozřejmě hned po příjezdu zaparkovala u bazén...

Když bydlíte v Sydney a máte známé z Brisbane, s kterými se chcete potkat, tak vám nezbývá než zhruba 5 hodin řídit a sejít se cca na půlce cesty...třeba někde v Bellbrook . Na tohle místo mě přivedla kamarádka Petra, která je v podobné situaci. Doporučila mi chajdu pár kilometrů od Kempsey ve vesnici Bellbrook (méně než 300 obyvatel). Pár kilometrů je myšleno asi 50 a vesnice v australském podání znamená, že tam vůbec nic není. Ale bylo tam pěkně. Chatka byla na kopci nad řekou s úžasným výhledem. Do vesnice Bellbrook to bylo asi 2 km po silnici. Ubytko mělo dvě malé ložnice, vybavenou kuchyň, dvě kryté terasy a venkovní spa. Velký nákup bylo nutné udělat v Kempsey, kde je Coles i Wollies. V Bellbrook, abych mu nekřivdila, byla hospoda, která je současně obchod, pošta a kasa k čerpací stanici...pumpa je pár metrů vedle u původního starého obchodu.

Panorámata všude, kam se podíváš V posledním roce jsme byli párkrát v Blue Mountains a říkám si, že bychom si mohli sepsat zážitky. Wentworth Falls je malé městečko, kam se dá doje vlakem (ne že bychom to udělali ;)), kde je docela dobrá německá pekárna s rohlíkama a makovcem a odkud se dá po okolí vyrazit na spoustu treků a vyhlídek. Některé stezky jsou přijatelně krátké a vhodné i pro prťavé děti, u kterých je vážné riziko komplikací jako "bolavé nožičky" nebo "mě se už nechce ťapat". Wentworth Falls zespoda Z města je to jen krátká jízda autem k Wentworth Falls Picnic Area , odkud se dá jít kolem Jamison Lookout k samotným vodopádům po Wentworth Falls track dolů. Je to dost schodů a vcelku strmé, ale můžu potvrdit, že i tříleté dítě je dá. Akorát se občas se musí poponést, zvlášt směrem nahoru :) Kdyby to někoho zajímalo, tak město, vodopády a spousta jiných věcí jsou pojmenované po Williamu Wentworthovi , jedním z prvních lidí narozených v koloniá...

V sobotu prvního září jsme si udělali výlet do Fagan Parku ve čtvrti Galston. Je to od nás kousek a dost to chválí pro návštěvu s dětmi. Navíc jsem byl trochu nemocný, tak jsme nechtěli dělat nic náročného a krátký výlet autem byl ideální. Musím říct, že jsem nečekal mnoho, ale o to víc jsem byl překvapený. Park je obrovský, je tam několik míst na bbq a velké hřiště pro děti . Jelikož bylo hezky, v parku dost lidí mělo party a děti tam jezdili na kole. Když se Anča vyhoupala a vyběhala, šli jsme se projít po parku. Jsou tam tematické části nazvané Gardens of Many Nations  - africká zahrada, středomořská, čínská, japonská, australská, anglická, holandská, jihoamerická a severoamerická. V každé už něco kvetlo a vypadalo to úchvatně. Některé zahrady měly i stylovou budovu. Australská zahrada byla vtipná - v podstatě jen neudržovaná bush s rozpadlou chatrčí se střechou ze zrezlého vlnitého plechu :) Uprostřed parku je jezero s ptactvem a vedle ještě několik malých jezírek s lekn...

Původně jsme nechtěli na Velikonoce nikam jet. Moc lidí, předražené ubytování a tak, no znáte to. Ale nakonec nás přesvědčilo pěkné počasí a naši známí a strávili jsme společně dva dny ve Woy Woy, což je takové malé město za Sydney (oblast zvaná Central Coast). Pro nás ze severu je to co by kamenem dohodil. Hned po příjezdu jsme zaparkovali kousek od Ettalong Beach a s povinnou zastávkou na hřišti jsme zakempovali na pláži. Ta je schovaná hluboko v zálivu, takže voda po kotníky asi kilometr od břehu. Na plavání to moc nebylo, ale děti byly spokojené. Na Anči spaní jsme vzali kočárek a vydali se podél pobřeží až k Umina pláži. Ta už byla otevřená na oceán. Pozvolné vlny akorát na koupaní. Nakonec jsme si tu ale koupili akorát kafe, obhlédli super dětské hřiště a zhodnotili, že si to pošetříme na další den. Na odpoledne jsme se vrátili na Ettalong pláž. Kde dřív byla voda po kotníky, tam díky odlivu nebyla žádná a všude zbyli jen velké kaluže. Opět ideální pro děti. Večer proběhl r...

V Sydney už začínalo být trochu chladněji, přeci jenom zima na krku, tak jsem se rozhodla přifařit k Jirkovi na služebku do Brisbane. Původně jsem myslela, že pár set kilometrů na sever udělá s počasím víc, ale předpověď nakonec hlásala kolem 22 stupňů přes den a minimum kolem 10 v noci, což není žádný zázrak. No ale furt lepší než v Sydney. V pondělí jsme měli let už v půl sedmé ráno, takže jsem měla trochu obavu, jak Anča zvládne vstávání v pět a přesun vlakem na letiště, ale k mému překvapení levou zadní. Navíc už při vzletu to zalomila a vzbudila se chvilku před přistáním. Z letiště to bylo asi další půl hodina vlakem do South Brisbane, kde jsme měli zamluvený dvou ložnicový apartmán. Jirka mi akorát pomohl s kufry nahoru (apartmán byl v 11. patře s výhledem na řeku a centrum) a šel hned do práce, za to Anča se rozhodla vše pořádně prozkoumat. Hlavně kastroly a misky v kuchyni. Po pár minutách jejího uklízení to v původně uklizeném apartmánu vypadalo jako by tam někdo nechal vyb...

Tak jsme konečně využili dárek od firmy, kde Jirka pracuje a vybrali si víkend ve vinařském regionu Hunter Valley, přímo v  Hunter Valley resortu . Vyrazili jsme v pátek po obědě. Anča to díkybohu zabalila asi minutu po výjezdu z garaží a nechala nám příjemné dvě hodiny klidu v autě. Dorazili jsme kolem 4 odpoledne, ubytovali  se a prošli okolí. Bohužel už se stmívá kolem půl šesté, tak na nic víc nebylo moc času. V resortu jsou dva druhy pokojů. Takzvaná Spa Cottage, v "překladu" chatka s kuchyňkou a malou výřivkou. Tu jsme původně měli zamluvenou. Ale nakonec jsme skončili v pokoji, no v podstatě takové řadě pokojů přilepených na sebe a honosně se nazývajících Vinyard room. Asi komunikační šum. Musím říct, že vše bylo čisté a vybavení účelné, ale v každém případě už značně použité a celkově měl celý resort svá nejlepší letá za sebou. U resortu byla vinotéka a pivovar s restaurací. Součástí byla i malá vinice. Bohužel víno už bylo s...

Tenhle víkend jsme na nic nečekali a posilnění poctivou snídaní "vajíčka se slaninou" jsme hned po deváte vyrazili na pláž. Protože máme na severních plážích ještě dost restů, padla volba na Newport. Už když jsme kolem téhle pláže projížděli dříve, všimla jsem si pěkného hřiště pro Áňu, takže bylo jisté, že když by nebylo úplně vedro na pláž, tak hřiště to jistí. První úkol bylo ale natakontovat, neb konrolka už delší dobu svítila. Na první benzínce bylo navráno a druhá, asi po 15 km byla v protisměru šestiproudé silnice, takže natankování představovalo něco neskutečně krkolomného, neefektivního a zdlouhavého, ale Áňa v autě vytuhla, tudíž byl docela čas a hlavně klid manévry uskutečnit. Navigace nás vyprdnula přímo u pláže. Lepší místo jsme si nemohli přát. Ještě rozespalou Áňu jsme vrzli do písku a užívali si konečně pěkného počasí. Na jižním konci tehle pláže je také rock pool (bazén), kam jsme se také vypravili. Chtěli jsme tam původně jen mrknout, ale bližším pro...

Jak by řekl klasik: "Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastný". Bohužel posledních pár týdnu v Sydney je trochu více deštivých, než by se nám libilo. Tudíž jsme hned při vidině slunného víkendu naplánovali výlet na severní pláže. Jako první jsme vyrazili v sobotu dopoledne na North Narrabeen , kde jsme před lety měli tak luxusní snídani, že nám do teď utkvěla v paměti. Při hledání jsme zabloudili až na útesy nad Warriewood beach. Nakonec jsme ale skončili u North Narrabeen pláže, kde jsme ze tři kaféček dali šanci tomu s nejlepším hodnocením ...děkujeme pane Google...a jelikož už bylo poledne na krku, z plánované snídaně jsme udělali oběd. Já jsem si aspoň mohla splnit své přání k svátku a dala si 300 g steak. Jirka dal přednost šafránovému rizotu s krevetkami, které chutnalo i Áně. Obě jídla byla naprosto super, hodnocení nelhalo. Po obědě už nebránilo nic tomu vyrazit k vodě. Byly dost velké vlny, proto jsme se stáhli na konec pláže k písečné laguně, kde byla voda as...

Celý víkend měl podle předpovědi stát za nic. Sobota tak i vypadala, celý den mrholilo a bylo něco přes 20C. V neděli jsme už moc nadějí nevkládali. Ráno jsme čekali na objednanou zásilku z Coles (něco jako Tesco, akorát nejsou při doručení příliš pečliví) a pak ještě na novou třikolku, kterou Gabča kdesi sehnala z druhé ruky i s dovozem. Třikolka měla úspěch, Anča nedala pokoj, dokud jí Gábina nevzala ven na parkoviště ji projet. Ráno nepršelo, tak jsme po předčasném obědě vyrazili na výlet. Nejdřív mrknout na auto do Seaforth , což je taková hezky kopcovitá čtvrť nad Spit bridge. Tam jsme dorazili snadno a docela i rychle (z Killary asi hodina vlakem a busem) a hlavně se ukázalo, že naše očekávání oblačného dne a 22C vezmou za své - modrá obloha a sluníčko pálilo jako o život. Po prohlídce (Subaru Outback - docela OK) jsme klidným krokem během asi hodiny a půl dokráčeli z kopce na Clontarf beach . Tam jsme se už nějaký čas chtěli podívat, poněvadž je to jedna pláží doporučovaných ...

Harbour Bridge a modrá obloha Možná jste postřehli, že Sydney a další místa v Austrálii už nějaký čas opakovaně decimují vlny veder. Jedna taková právě přešla a její špička byla v sobotu. Předpověď kolísala mezi 38℃ a 41℃. Při té vyhlídce jsme náš nedělní výlet přesunuli už na sobotu a cíl měl jasnou podmínku - spousta vody. Jelikož máme rádi Manly a už dlouho jsme tam nebyli, bylo to jednoduché.

Camp Cove Beach Dnešní víkendový výlet naplánovala Gabča do Watsons Bay, zátoky v Sydney Harbour. Cílem bylo nechat Anču vyřádit (a vyřídit) na pláži, jelikož předpověď slibovala 38℃. Nekecala, bylo. Vlak na Wynyard a za pár minut jsme už korzovali kolem wharfu 2, odkud jezdí ferry do Rose Bay a Watsons Bay. Jedna nám zrovna ujela, tak jsme půlhodinu čekání využili na posilnění ( beef steak pie a vietnamský banh mi ) a pokus uspat Anču v kočárku. Posilnění vyšlo, uspání ne. Tak jsme v 10.35 nastoupili na ferry s naprosto probuzenou Ančou a cestu víceméně prochodili po lodi kamkoliv si Anča poručila, vodíc jí za ruku, aby jí někdo nezašlápnul nebo se nenatáhla, když loď zrychlí. Za 20 minut jsme vystoupili a vyrazili na východ podél pláže. Anča zahlédla vodu a protestovala proti pobytu v kočárku, domáhajíc se okamžitého přístupu k vodě. Podle plánu jsme se propletli pár uličkami na Camp Cove Beach . Tou dobou tam už bylo samozřejmě plno lidí a soudě podle parkoviště většina přijela...

Maroubra Beach Tento víkend jsme měli výlet zpestřený praktickým cílem - prohlídka auta. Lokalita byla tudíž dána, cílem byla Maroubra Junction. A když už jsme tam jeli přes půlku Sydney, řekli jsme si, že procházka na Maroubra Beach je v podstatě povinnost. Počasí vypadalo slibně, ač ráno byly v Killaře dost mraky a foukal vítr. Předpověď říkala, že se bude vyjasňovat. A trefila se - vyrazili jsme asi v půl desáté a z vlaku jsme při přejezdu Harbour Bridge už viděli protrhanou oblohu. Na Central Station jsme si dali kafe a krátkou procházku kolem bloku, aby Anča usnula v kočárku, poněvadž už to potřebovala - byla jak z divokých vajec. Zabralo jen pár minut. Pak bus 393 směr Maroubra a za dalších 30 minut jsme vystupovali na Anzac Parade. Tam už sluníčko pálilo a na obloze nebyla ani mráček. Auto jsme si řádně prohlédli a probrali se současným majitelem Petrem, prostě jsme se trochu zakecali. Další v programu byla návštěva Daniela a jelikož bylo poledne, jako místo setkání vybral...

City z Lavender Bay O víkendu jsme vyrazili na skoro již tradiční "nedělní" procházku. Akorát na dopolední Ančino spaní. Původní nápad jet někam lodí (ferry) jsme nahradili severním Sydney, kam nás to už pár týdnů láká. Nutno dodat, že právem. Vyrazili jsme docela pozdě, až po desáté. Dojeli jsme vlakem na North Sydney station a vyrazili z kopce k pobřeží. Je to jen kousek, ale převýšení docela velké, prostě sešup. Ale jde to i s kočárkem a spícím dítětem. Parádní výhledy na Harbour Bridge, Lunapark, Opera House. Dole v Lavender Bay bývaly loděnice a dílny. Dneska tam kotví spousta jachet a sídlí nějaká právní kancelář, lodě se tam zaručeně nestaví. Směrem na západ ze zátoky vedly jen schody, takže tam jsme s kočárkem nešli. Vyrazili jsme na východ k Lunaparku, kam jsme dorazili během pár minut. Podél cesty jsou malé figurky od původního návrháře Lunaparku. Docela vtipné, ale hrozně malé, skoro by je člověk přehlédl, nebýt toho, že stojí na velkých betonových sloupech....

Anča ve vodě V neděli jsme poprvé jeli na Parramattu. Tam jsme jeli vlakem a zpátky jsme chtěli jet ferry, ale jelikož zrovna tu naší naplánovanou zrušili (prý kvůli přílivovým podmínkám, ať to znamená cokoliv), tak jsme si žádnou lodičku neužili. Parramatta bylo původně zemědělské a industriální centrum původní kolonie, stojí tam i starý Government House. Dneska je to takové druhé centrum města. Čekali jsme trochu víc mrakodrapů a živější cetrum, ale možná to bylo tím, že byl Nový rok a všichni vyspávali. Dali jsme oběd v malajské restauraci (tom yum s nudlemi a roti canai), prošli se, našli naprosto boží vodní hřiště, bohužel bylo chladno a Anča začala po pár minutách cvakat zubama, došli k ferry, zjistili, že nepojede, a ťapali zpátky 15 minut na vlak. Parramatta Old Government House Roti canai a Tom yum