Destilérka Damoiseau Ráno jsme šli na wharf pěšky. Jak už jsem psala, zabralo to asi 20 minut. Udělali jsme check-in zavazadel a vyplnili nezbytný formulář k odjezdu. Před nástupem na ferry nás ještě čekalo zaplacení odjezdové daně (2x 59 XCD) a bezpečnostní kontrola příručních zavazadel, která zahrnovala i to, že jsme koupenou lahev rumu museli odnést do odbavených batohů. Už jich tam byla hromada, ale naštěstí to proběhlo bez problémů. Před vyplutím jsem si ještě šlehla nezbytný kinedryl, poslechli jsme si poslední hlášení, kterému jsme rozuměli, tzn. v anličtině a vypluli směr Guadeloupe. Na palubě tentokrát nebylo moc lidí a dokonce nám pustili na obrazovku Star Wars…bohužel ve francouzštině a bez titulků. To už byla taková předzvěst, že jiný jazyk do konce dovolené neuslyšíme.

Indian River Celou noc pršelo, což mělo za následek, že aspoň ráno neřvali kohouti. Dobalili jsme poslední věci, rozloučili se s majitelkou, která nám hned před dive centrem zastavila bus-dodávku. V ranní špičce už v ní cestovalo 15 lidí, 2 mimina a velký barel. K tomu jsme tedy ještě narvali dvě krosny a naše maličkosti a mohli vyrazit. Řidič jel opět v místním stylu, takže jako prase. Vystupování probíhalo téměř za jízdy všemi možnými otvory auta, například zadním okénkem apod., ale za půl hodiny už jsme byli Roseau. V přístavu zase kotvila výletní loď, ale o dost menší než ta s gayi. Nakoupili jsme nějaké pochutiny na zub, jako rum a chicken curry pattie v sámošce IGA na hlavní ulici a vypravili se na sever města k mostu, kde mělo být stanoviště autobusů pokračujících dále na sever. Autobus ani řidiče nebylo problém

Roseau - Soufriere - Nature Island Dive - potápění na Scott’s Head a Champagne reef - Sulfur Springs Champagne reef, Dominika Vstali jsme v 5:40 a dobalili poslední věci. Na zastávku na kraji vesnice jsme přišli s dostatečným předstihem, což je mým dobrým zlo/zvykem. Během půlhodinového čekání se k nám ale přidalo dalších 10 lidí a po příjezdu dodávky jsme se do ní snažili ve stylu „Tetris“ všichni naskládat…krosnu jsem měla téměř na hlavě, a to vše za pouho pouhých 9 XCD. Asi po 100 metrech jízdy k našemu překvapení dodávka zastavila a tři lidi vystoupili. Je to pro ně asi náročně sejít těch pár metrů z kopce. Cesta do hlavního města Dominiky Roseau trvala asi půl hodiny. Řidiče, na rozdíl od nás, příliš nevzrušovala úzká příkrá a klikatá silnice a čile u řízení telefonoval a jen tak občas se chytil volantu ve snaze řídit.

Den třináctý, středa 21/3/2012 - pokračování Roxy's Mountain Lodge Laudat je vesnice docela malinká, bloudit se tam moc nedá. Je centrem národního parku Morne Trois Pitons National Park , což je památková rezervace UNESCO ve vnitrozemí Dominiky. Je to docela hornatá oblast. Nechali jsme se taxikem odvézt rovnou k Roxy's Mountain Lodge , hlavně poněvadž na chlapíka ze zastávky jsme kontakt neměli a na ulici nikdo nebyl. Roxy's je jediný oficiální hotel v Laudat. Byl zavřený a zabedněný, ale po chvíli nám taxikář zvládl sehnat majitele, nejspíš přímo Roxyho potomka (Roxy byl průkopník turismu a místní ikona). Vysoký hubený černoch nám otevřel prázdnou budovu a ukázal fantastický dřevem obkládaný pokoj číslo 12 v horním patře přímo protí schodům, s koupelnou, balkónem a parádním výhledem na zahradu. Samozřejmě jsme hnedka vzali. Rovnou se nás zeptal, jestli a co chceme k večeři. Ptali jsme se, co je v nabídce, a že ať si prý řekneme, stejně to budou připravovat pro nás....

Den dvanáctý, úterý 20/3/2012 Třetí den v East Carib Dive jsme se rozhodli posunout dál. Ráno jsme pakovali, dali si snídani na pláži a povídali si s Beatrice. Přeze všechny věci jako ručně postavený sprchový kout nebo molo z hromady kamenů a betonu je možné tu zaplatit kartou. Dokonce i dostat se z tohoto zapadlého místa bylo snadné - vyšlapali jsme si kopec k silnici a bus jel za méně než minutu. Nabral nás a za 30 minut jsme byli v Roseau , hlavním městě Dominiky. Cestou nám spolupasažér radil, kde vystoupit. Dozvěděli jsme se od něho, že v Roseau jsou 3 autobusové zastávky - od řeky jezdí autobusy na sever, na marketu jsou autobusy ve směru jih, a na rohu Bath St a Valley Rd do Laudat. Cesta nás dohromady (2 lidi) vyšla na EC$9 - tedy nějakých 60Kč, naprostá pohoda. Když jsme vylezli na zastávce u řeky (poté, co projel celé město), nejprve jsme prošli město a prohlíželi, kde se ubytovat. Sutton byl drahý, Syme Zee celkem OK (pokoj s klimatizací za EC$160, bez klimy za...

Den desátý, neděle 18/3/2012 Snídaně v East Carib Dive Snídani jsme měli připravenou pod palmami na pláži. Člověk by si na to asi zvyknul, kdyby bylo nejhůř. Hnedka po jídle jsme vyrazili na první ponor. Harald postavil do moře sypané/betonové molo a u něj parkuje svoji loď. Loď byla jen k převozu, neměla ani kompresor ani žádné jiné vychtávky. Aspoň ale autem odvezl vybavení na molo, to ušetřilo pár desítek metrů vlečení. Během půlhodinového ponoru jsme měli malinko potíže s vybavením, ale stálo to za to - potkali jsme želvu, lion fish a já dokonce velkého kraba. Druhý ponor byl odpočinkový u pobřeží na mělčině, kousek severněji od dive centra. Byla tam spousta malých rybek, mořský koník a sasankové pole.

Den devátý, sobota 17/3/2012 Zkoumání pláže v Salisbury Další ranní vstávání v 5.00, a to je prý dovolená. Nicméně sluníčko a teplo to vynahradilo, hnedka má člověk jiný přístup. Ferry byla už v 5.30 otevřená a dalo se nastoupit. Kinedryl pro jistotu, krátký spánek, abychom vybili jeho účinky, a v 7.00 jsme byli v Point-a-Pitre jako na koni. Jak se ukázalo, v přístavu není žádná úschovna zavazadel, to bylo dost nepříjemné. Z prodejny lístků nás poslali do obchůdku s novinama, a odtamtud zase zpět - prostě to tam nedělají a dělat nechtějí. Jelikož jsme měli za pár hodin jet na Dominicu, nebylo to na hledání obytování, ale zas to nebylo tak krátce, abychom chtěli čekat na ferry point (nic tam není, dost nuda). No co, rezignovali jsme a šli do Point-a-Pitre i s batohy na zádech, zas tak hrozné to není. V takovou chvíli se ukáže, jak dobře jste zbalení. Koupili jsme nějaké pečivo a nakonec došli až na náměstí Place de la Victoire , kde jsme se utábořili v kavárně na kávu a sandwic...

Den osmý, pátek 16/3 Rumy z Guadeloupe Po vydatném spánku, který byl po včerejším přesunu třeba, jsme vstali v sedm ráno. Gabča byla hyperaktivní a vydala se po pečivo do patisserie-boulangerie za rohem. Teplý croissant a nějaká čoko-věc s poslední kávou. V 8 jsme byli připravení a vyrazili ven. Pošta přecpaná lidmi, půjčovny aut zavřené - navíc nikdo nemá scootery. Alespoň jsme se prošli po městě, třeba na rybí trh. Až v 9.30 se nám povedlo půjčit si scooter od firmy  Magauto hnedka před přístavem ferry. Taková budka 2x2 metry to byla, a mám trochu pocit, že chlapík přivezl svůj vlastní scooter, protože pro něj někam šel. Byla to taky hrozná plečka, díry v kapotě, rozbité blinkry, odřený, pohromadě držel jen silou vůle, ale jel. Půjčovna Toto naproti měla zavřeno a otevřela hnedka poté, co jsme podepsali smlouvu u Magauta. Hnedka po vyjetí směr Capesterre se mi z něj povedlo vytáhnout 80km/h a předjet autobus s turisty.

Den sedmý, čtvrtek 15/3 Ti punch a pivko Corsair Budíček v 5.30, to byla první výzva dne. Ačkoliv jsme od místních nečekali zázraky co do dochvilnosti, Bruno skutečně dorazil v 6.00, jak jsme se dohodli, vrátili jsme mu klíče a on nám kauci. Hnedka poté jsme vyrazili, za nějakých 20 minut byli u městečka Lamentin, kde jsme našli most a co víc, u něj čekalo auto. Chlapíci sice nemluvili anglicky, ale nějak jsme se dohodli, že potřebujeme do Point-a-Pitre do přístavu, a oni jeli před námi a dovedli nás tam. V přístavu přišla druhá výzva - předání auta. Francouzský protokol se ukázal jako chyták. Předně auto mělo být vyčištěné a my tam měli písek. Druhak týpek, který nám auto dával, neuměl psát a čtvrt nádrže napsal/nakreslil jako půl. No, abych to zkrátil, stálo nás to €20. Další hodinu a půl jsme čekali na ferry. Takhle brzy jsme tam podle jízdenek být měli, stejně jako na letišti, ale jelikož lidé se scházeli postupně a žádný check-in neprobíhal, bylo to úplně zbytečné. Navíc fer...

Den šestý, středa 14/3 - St Rose Orchidej v Jardin Botanique Středa byla posledním dnem ubytování u Bruna v Bas-Vent. Posnídali jsme zbytky z lednice, za ten týden jsme ponakupovali hrozně moc věcí. V sedm měl přijít Bruno s mapou, aby nám ukázal, kde přesně se sejdeme s lidmi z Réflex Auto Voiture na vrácení auta. Byli jsme k tomu trochu skeptičtí, ale skutečně přišel i s velmi podrobnou mapou severní části Basse Terre a ukázal nám a podrobně popsal most u Lamentinu. Za ním nás mají čekat a pak děj se vůle Boží - čekali jsme, že převezmou auto a nás odvezou na ferry. Náš denní plán byl jasný a jednoduchý: ZOO, botanická a destilérka Museé du Rhum. Botanická za Deshaies jménem Jardin Botanique  ( wiki ) se ukázala jako superdrahá, ale každé euro stálo za to. Strávili jsme tam asi 2 nebo 3 hodiny, koukali na motýli, papoušky (lorikeeti jako v Austrálii a pak ještě takoví velcí, kteří dělali různé kejkle, třeba po hlavě lezli do dutého stromu), plameňáky, orchideje ("jé, a ty...

Den pátý, úterý 13/3/2012 Stěžeň lodi Le Gustavia V úterý jsme neměli pomalé vstávání jako předchozí dny. Pěkně v 6:00 budíček jako na táboře. Umyli jsme se a když jsem vylezl z koupelny, Gábina na mě nejdřív pár vteřin koukala jako na leprotika, a pak se začala smát. Tak jsem se kouknul do zrcadla a zjistil, že mám na čele asi 30 tmavě červených fleků. Po zhodnocení, že žádnou exotickou chorobu jsem asi nechytil, jsem se vydal na trestné tažení proti komárům . Ti šmejdi mě okusovali čelo, když jsem spal pěkně zahrabaný pod přikrývkou, zatímco Gábina několikrát za noc vstávala a snažila se je lovit a odhánět. Ráno jsem jich pár pobil a pěkně zmaloval stěny vlastní krví. Guadeloupský masakr holým rukama. Denní cíl byla první prohlídka podvodních krás Karibského moře, konkrétně u pláže Malendure nedaleko městěčka Mahaut. Tuhle lokalitu si oblíbil Jacques Cousteau, točil tu Svět ticha  ( Le Monde du Silence ) a kolem Pigeon islet (malý ostrůvek několik set metrů od pláže) vytvoř...

Pondělí 12/3/2012 La Soufriere v mlze Po snídani jsme asi v půl deváté vyrazili směrem sopka La Soufrière . Počasí nám úplně nepřálo, foukal vítr a bylo zamračeno. Cestou jsme zastavili na několika vyhlídkách, těch je podél pobřeží až hanba. Počasí se neumoudřilo ani během hodiny a půl jízdy, ale tentokrát jsme byli pro výšlap na sopku rozhodnuti za každou cenu. Teda já byl, Gábina z toho až tak nadšená nebyla - sopky pro ní většinou nedopadají dobře. Silnice byla velmi dobrá, podél pobřeží klídek, posledních 30 minut dost kopec, chvílema vážně krpál, až jsme se o naše Clio báli, ale zvládlo to bez úhony. V cíli stálo dost aut, museli jsme zaparkovat u příjezdu (přijeli jsme asi v 10:00). Sopka  La Grande Soufrière je se svými 1467m nejvyšším vrcholem Malých Antil, je aktivní (nekecají, fakt hučí a čoudí). Pro frankofonní lidi a obrázkomily je zajímavá i tahle francouzská stránka .

Den třetí 11/3/2012 Bologne rum distillery Jelikož jsme ráno bojovali s časovým posunem a navíc ještě s komáry, nějak se ty mrchy do chatky natáhli, byli jsme na nohou už v 6:45 ráno. Po snídani jsme vyrazili s jasným plánem (teda pro Jirku byl hodně jasný, pro mě zas tak moc ne) zdolat nejvyšší vrchol Guadeloupe, sopku Soufriére. První zastávku jsme cestou udělali u Pigeon Island na pláži Malendure, kde jsme si v jednom ze tří dive center (byl to snad jediný, kde neuměli anglicky :) objednali dva ponory na úterý.

Den druhý 10/3/2012 Place de la Victoire Vzhledem k našim dalším cestovatelským plánům jsme dnes vyrazili do hlavního města Point-a-Pitre . No ono to vlastně není hlavní město, tím je formálně Basse-Terre, ale to spíš taková ospalá vesnice a hlavní dění se odehrává právě v Pointe-a-Pitre. Hlavním důvodem byl nákup jízdenek na ferry, která nás dostane na vedlejší ostrov Marie Galante a Dominicu. Vzhledem k brzkému sobotnímu ránu byla doprava i parkování přímo ve městě dost v pohodě (parkovací automat, 1 hodina za euro). Cestou k terminálu, což je asi jediné místo, kde se dají koupit jízdenky, jsme prošli skrz centrum a jeho hlavní náměstí Victoria a také kolem snad dvou jediných hotelů (alespoň dle Lonely planet) ve městě. V případě brzkého ranního odjezdu nebo pozdního příjezdu by se mohly hodit (cena za €40  jeden a druhý za €90).  Všude se to hemží lidmi prodávajících téměř cokoliv...to bude nakupováníčko :)

První den 9/3/2012 Jedna z restaurací na nábřeží v Deshaies Ráno jsme udělali průzkum okolí. U moře jsme byli za pár minut. Dostalo se k němu přes resort Fort Royal , kde byla i restaurace, bar, půjčovna nějakého vodního vybavení a dive centrum. Bylo možné si vybrat ze dvou pláží... jedné resortové a druhé zcela opuštěné na druhé straně hotelu. U hlavní silnice jsme objevili také bar a obchod se základními potraviny. Na nákup jsme ale vyrazili směrem na město St. Rose do velkého supermarketu. Kromě standardních věcí k jídlu jsme také pořídili nějaký ten rum. Výběr byl opravdu velký. Kromě standardního třtinového jsme objevili ještě mix s kokosovým likérem, jenž si Jirka samozřejmě nezapomněl koupit. Zajeli jsme také do města St. Rose. Prošli jsme až dolů k moři, objevili další dive shop a tržiště se vším všudy. Také jsme zde natankovali plnou nádrž za 69 euro včetně obsluhy. Platit šlo bez problému kartou.

Je opravdu Karibik rájem na zemi? Ještě v zimě 2012 jsem o tom nebyla úplně přesvědčená. Už jsme v minulosti navštívili některé z pacifických ostrovů, které si tuto přezdívku zcela jistě zasloužili, ale když to člověk na vlastní kůži nezažije, nemůže soudit. Navštívit Karibik byl tedy dlouhodobější plán, ale když už jsme se konečně rozhoupali a vybrali termín, dostali jsme se před další otázku a to, jaké ostrovy vlastně vybrat. Nakonec padla volba na Guadeloupe a Dominiku, které patří do části závětrných ostrovů Malých Antil. Letecky se tam dá dostat vcelku jednoduše. Guadeloupe spolu s Martinikem patří pod francouzskou vlajku, takže je přímo z Paříže zásobují turisty dokonce tři letecké společnosti – Air France , Air Caraibes , Corsarfly . Jelikož francouzsky umíme akorát pozdravit a poděkovat, tak nákup letenky skončil logicky u Air France. Ty sice mají stránky i v češtině, ale překlad bylo asi to jediné, co na nich fungovalo, takže letenky jsme stejně nakonec získali až po půlho...

První myšlenky na Karibik Karibik jsem měl v plánu už dávno. Také jsme nechtěli na další dovolenou znovu vyrážet do Asie. Při sledování cen letenek jsem našel výhodné ceny na Svatý Martin (mimochodem zpáteční let z Paříže za €400/osoba). Po nastudování, jak je Svatý Martin oblíbený turisty a jak je vyspělý, jsem ho zase zavrhnul, ale začal jsem se více zaobírat Malými Antilami. V tomhle článku předám pár detailů, které jsem shromáždil o místech, kam jsme se nakonec nevydali. Našimi favority zůstaly Guadeloupe, Dominica a Svatá Lucie. Pro mě ještě Martinique kvůli vrakovému potápění, Gabča tam nijak zvlášť nechtěla. Svatá Lucie Encyklopedie MZV:  http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/stredni_amerika/svata_lucie/ Víza: http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/stredni_amerika/svata_lucie/cestovani/visa.html Čeští turisté nepotřebují od ke vstupu a pobytu na území Svaté Lucie vízum, délka pobytu bez víza však nesmí přesáhnout 30 pracovních dní. Svatá Lucie ne...