Xian - Drum Tower a Bell Tower

Ráno jsme v hotelu zůstali jak dlouho jsme jen mohli - což bylo do poledne. Během té doby se Gábina snažila léčit a v rámci rekonvalescence jsme zašli do restaurace na snídani. Taky měli v restauraci kočku, se kterou se Gábina samozřejmě musela rozloučit. V poledne jsme vyrazili na procházku do města, potřebovali jsme nějak strávit den, vlak nám jel až večer po půl sedmé. A vzhledem ke Gabčině trvající chorobě jsme neměli chuť příliš pobíhat v tom pekelném mrazu venku (byla fakt zima, odhadem 10 pod nulou).



Nejprve jsme obešli kus města skrz Muslimskou čtvrť (Muslim Quarter), kde všude po ulicích prodávali hrozně moc jídla. Sice si nedělali moc s hygienou, ale vypadalo to občas vážně lákavě. Akorát jsme si koupili nějaké sladké pečivo a já pak ještě pytlík čerstvých prťavých koblížků za 2 yuany. Úplně mě to tam trápilo, všechno to jídlo kolem. Nějak se nám povedlo minout velkou a slavnou místní mešitu Great Mosque, kterou tam mají, ale nehledali jsme jí, beztak by nás tam nemuseli pustit, znáte to.
Když jsme došli k Drum tower, koupili jsme si společný lístek pro vstup na ní i na nedalekou Bell tower, a zašli jsme dovnitř, respektive nahoru. Je to masivní věž postavená výhradně za účelem uchování a mlácení do bubnu. To se dělo přes noc, celkem pětkrát v pravidelných intervalech, a sloužilo k sdělení poctivým Číňanům, jak dlouho můžou ještě spát. Neudělalo by vám taky radost, kdyby vám celou noc někdo mlátil každé dvě hoďky do bubnu? Prý se tenhle pěkný zvyk dokonce tak roznesl, že se to dělo po celé Číně - i v Pekingu jsme takové viděli. No a tahle byla z roku 1380 a 34 metrů vysoká - fakt kolos. Až divný, že něco takovýho stavěli jen kvůli bubnu. Vlastně jich tam bylo hodně, nevim jestli mlátívali do jednoho nebo do více. Uvnitř byla výstavka různých druhů bubnů - ačkoliv mne nenapadá, proč to někdo sbíral. Zeshora byl fantastický výhled na město. Vlastně spíš "by byl", protože byla dost mlha (možná smog).
Pro zahřátí jsme zašli do McDonalds hned vedle nákupního centra (jednoho z nich) naproti Bell tower. Nejsme zrovna fanoušci, ale čínskému prostě odolat nešlo.
Po odpočinku jsme zamířili do Bell tower. Ta je situována uprostřed kruhového objezdu, jít se k ní musí podchodem. Ale našli jsme vchod a vylezli nahoru - opět by odsud byl dobrý výhled, nebýt té mlhy/smogu. Měli jsme kliku, zrovna uvnitř věže probíhalo vystoupení tradiční hudby, bylo to celkem hezké. Hudebníci měli legrační hábity a hráli na staré nástroje. Po skončení jsme ještě vylezli do vyššího patra, a pak vypadli zase ven.
Pomalu jsme došli na nádraží, po hlavích ulicích plných obchodů, na nádraží si našli místo, sedli a čekali na vlak. Pak jsme nastoupili, zjistili, že moc zábavy se tam nechystá, že vlak je starší, že máme místa hned vedle koupelny a toalet, a že skrz permanentně otevřené dveře odtamtud jde zima a smrad od kouřících Číňanů. A přibližně v tomhle duchu se nesla celá cesta.