Kuta

Probudili jsme se brzo, na místní čas alespoň - podle australského to bylo v půl jedenácté. Slezli jsme do recepce hotelu, prodloužili náš pobyt o další den, a vyptali se na snídaní. Ta se konala v restauraci u bazénu, na výběr bylo pár věcí od toastů po smaženou rýži. Gabča si dala první, já druhé. Oboje bylo fajn, jen u té mé Nasi Goreng byla nějaká pekelně pálivá omáčka plná kousků chilli papriček, jen líznutí na špičku vidličky mi spálilo tlamu, když jsem si to nakapal na tu rýži, lezla mi z toho kůže z jazyka.
Po snídani jsme vyrazili do města. Hned na ulici po nás vystartovalo pár místních obchodníků snažících se prodat trička/brýle/cokoliv, byli dost neodbytní a nás do malinko vyděsilo. To byl ale jediný případ, další už se drželi docela v mezích, neotravovali moc.



Došli jsme k pláži, která byla od hotelu téměř za rohem. Bohužel se nezdála nic moc, sice všude mraky lidí, ale písek takový tmavý a nehezký, v něm špačci od cigaret, a na kraji vody i mrtvý ryby. Podél pláže bylo sposta stánků s jídlem a všude, úplně všude surfy. Mezi stánkama zapíchaný do písku, ve vodě surfaři, mezi žlutočervenýma vlajkama (oblast patrolovaná záchranáři, stejně jako v Austrálii) plavali lidi.
Po procházce po pláži jsme došli až do centra jižně od našeho hotelu. Všude je tam hodně obchodů, včetně renomovaných značek (stejné jako v Austrálii - Billabong, Rip Curl, Roxy, D&G, ...). Kromě těch normálních jsou to i stánky a podivná zákoutí, ale koupit se dá lecos. Většinou oblečení, suvenýry, módní doplňky a DVDčka.
Náhodou jsme narazili na informační centrum, tak jsme alespoň nabrali mapu, abychom se necítili tak ztracení. O kus dál bylo nákupní centrum Discovery. V něm nás zaujal především food court, přestože od snídaně uběhlo jen pár hodin. Dali jsme si bezpečné kuře, na experimenty času dost. Kromě jídla byla pro Gabču ve food courtu zajímavá tři koťata, která si jen tak probíhala pod jednou z kuchyní. Pro hygienu asi ne úplně ideální stav, pro Gabču dokonalý. U východu jsme ještě potkali pekárnu a kavárnu, takže jsme odcházeli s danishem a muffinem.
Kousek za nákupákem jsme to otočili, jelikož se nezdálo, že by tím směrem kromě letiště ještě něco mohlo být. O kus zpátky jsme zapadli do supermarketu Matahari kouknout co mají. Něco měli, tak jsme nakoupili. Nákup tvořili brambůrky, gumový blevajz ve sladké vodě (mělo to na sobě nápisy evokující kokos, ale podle chuti těžko říct, spíš nějaký želatinový hnus) a flaška rýžového vína.
Pomalu jsme se vraceli zpátky do hotelu kde jsme se na flašku hnedka vrhli. Koukli jsme na dva díly Přátel, zašli k bazénu a celkově se tak pár hodin váleli kolem. Pak nastal čas jít znovu cesta do města - cíl večeře a další obeznamování s místní kultůrou.
Po opětovném projítí kusu pláže, tentokrát na sever podle nějakého docela pěkného resortu plného bělochů, jsme zašli zpátky do ulic. Mimochodem, kolem té šesté se to na pláži začínalo prázdnit, stánky se sklízeli a lidi se přesouvali do resortů.
V jedné zapadlé uličce jsme našli malou levnou restauraci a dali si večeři, já Chicken Satay (Sate Ayam), Gabča žabí stehýnka s chilli omáčkou, k tomu místní Bintang pivo. Všechno báječné, žabí stehýnka podle Gabčina vyjádření chutnají něco mezi rybou a kuřetem - asi jako ryba, který okusujete stehýnko.
Po večeři jsme už jen prošli pár obchodů a pak zpátky do hotelu. Město dost žilo, obchody jsou otevřené (přestože bylo osm večer). Podle Lonely planet je to běžné, noční život dokonce začíná až po půlnoci.
V hotelu následovala sprcha, sledování TV (dávali Přepadení v Pacifiku - klasika) a Gabča asi v půl deváté usnula.
Celkové hodnocení: po prvním dnu jsme se docela dostali do toho, jak to tu funguje, zvykli si na místní prodavače a naučili se je ignorovat (nejefektivnější způsob, jak se jich zbavit). Mimoto jsme pochytili pár slov, podle nichž jsme si schopni v menu vybrat jídlo - nasi (rýže), goreng (smažený), ayam (kuře), sate (satay), soto (polévka). Vedro bylo dost snesitelné, přes den bylo střídavě oblačno až lehké sluníčko, ráno dokonce mrholilo.