Pondělí 12/3/2012 La Soufriere v mlze Po snídani jsme asi v půl deváté vyrazili směrem sopka La Soufrière . Počasí nám úplně nepřálo, foukal vítr a bylo zamračeno. Cestou jsme zastavili na několika vyhlídkách, těch je podél pobřeží až hanba. Počasí se neumoudřilo ani během hodiny a půl jízdy, ale tentokrát jsme byli pro výšlap na sopku rozhodnuti za každou cenu. Teda já byl, Gábina z toho až tak nadšená nebyla - sopky pro ní většinou nedopadají dobře. Silnice byla velmi dobrá, podél pobřeží klídek, posledních 30 minut dost kopec, chvílema vážně krpál, až jsme se o naše Clio báli, ale zvládlo to bez úhony. V cíli stálo dost aut, museli jsme zaparkovat u příjezdu (přijeli jsme asi v 10:00). Sopka  La Grande Soufrière je se svými 1467m nejvyšším vrcholem Malých Antil, je aktivní (nekecají, fakt hučí a čoudí). Pro frankofonní lidi a obrázkomily je zajímavá i tahle francouzská stránka .

Den třetí 11/3/2012 Bologne rum distillery Jelikož jsme ráno bojovali s časovým posunem a navíc ještě s komáry, nějak se ty mrchy do chatky natáhli, byli jsme na nohou už v 6:45 ráno. Po snídani jsme vyrazili s jasným plánem (teda pro Jirku byl hodně jasný, pro mě zas tak moc ne) zdolat nejvyšší vrchol Guadeloupe, sopku Soufriére. První zastávku jsme cestou udělali u Pigeon Island na pláži Malendure, kde jsme si v jednom ze tří dive center (byl to snad jediný, kde neuměli anglicky :) objednali dva ponory na úterý.

Den druhý 10/3/2012 Place de la Victoire Vzhledem k našim dalším cestovatelským plánům jsme dnes vyrazili do hlavního města Point-a-Pitre . No ono to vlastně není hlavní město, tím je formálně Basse-Terre, ale to spíš taková ospalá vesnice a hlavní dění se odehrává právě v Pointe-a-Pitre. Hlavním důvodem byl nákup jízdenek na ferry, která nás dostane na vedlejší ostrov Marie Galante a Dominicu. Vzhledem k brzkému sobotnímu ránu byla doprava i parkování přímo ve městě dost v pohodě (parkovací automat, 1 hodina za euro). Cestou k terminálu, což je asi jediné místo, kde se dají koupit jízdenky, jsme prošli skrz centrum a jeho hlavní náměstí Victoria a také kolem snad dvou jediných hotelů (alespoň dle Lonely planet) ve městě. V případě brzkého ranního odjezdu nebo pozdního příjezdu by se mohly hodit (cena za €40  jeden a druhý za €90).  Všude se to hemží lidmi prodávajících téměř cokoliv...to bude nakupováníčko :)

První den 9/3/2012 Jedna z restaurací na nábřeží v Deshaies Ráno jsme udělali průzkum okolí. U moře jsme byli za pár minut. Dostalo se k němu přes resort Fort Royal , kde byla i restaurace, bar, půjčovna nějakého vodního vybavení a dive centrum. Bylo možné si vybrat ze dvou pláží... jedné resortové a druhé zcela opuštěné na druhé straně hotelu. U hlavní silnice jsme objevili také bar a obchod se základními potraviny. Na nákup jsme ale vyrazili směrem na město St. Rose do velkého supermarketu. Kromě standardních věcí k jídlu jsme také pořídili nějaký ten rum. Výběr byl opravdu velký. Kromě standardního třtinového jsme objevili ještě mix s kokosovým likérem, jenž si Jirka samozřejmě nezapomněl koupit. Zajeli jsme také do města St. Rose. Prošli jsme až dolů k moři, objevili další dive shop a tržiště se vším všudy. Také jsme zde natankovali plnou nádrž za 69 euro včetně obsluhy. Platit šlo bez problému kartou.

Je opravdu Karibik rájem na zemi? Ještě v zimě 2012 jsem o tom nebyla úplně přesvědčená. Už jsme v minulosti navštívili některé z pacifických ostrovů, které si tuto přezdívku zcela jistě zasloužili, ale když to člověk na vlastní kůži nezažije, nemůže soudit. Navštívit Karibik byl tedy dlouhodobější plán, ale když už jsme se konečně rozhoupali a vybrali termín, dostali jsme se před další otázku a to, jaké ostrovy vlastně vybrat. Nakonec padla volba na Guadeloupe a Dominiku, které patří do části závětrných ostrovů Malých Antil. Letecky se tam dá dostat vcelku jednoduše. Guadeloupe spolu s Martinikem patří pod francouzskou vlajku, takže je přímo z Paříže zásobují turisty dokonce tři letecké společnosti – Air France , Air Caraibes , Corsarfly . Jelikož francouzsky umíme akorát pozdravit a poděkovat, tak nákup letenky skončil logicky u Air France. Ty sice mají stránky i v češtině, ale překlad bylo asi to jediné, co na nich fungovalo, takže letenky jsme stejně nakonec získali až po půlho