Padangbai - šnorchlování a tak vůbec

Probudili jsme se už kolem sedmé, holt časné odchody do postele se začínají projevovat. Komáři tentokrát dali pokoj, ale nevíme, nakolik za to mohlo deštivé počasí předchozího večera, repelent, nebo napuštění našich těl podivným balinéským mokem. Sedm nesedm, hodinka válení to spravila a v osm jsme mazali na snídani. Ta byla stejná jako včera, pro Gabču palačinka s banánem, jen pro mě malá změna - místní jaffle, tedy zapečený toast s banánem uprostřed.



Po snídani jsme zapadli do chatky a zabalili věci. Díky mému kvalitnímu systému balení, který Gabča bez ustání zesměšňuje, se vše nádherně vešlo a během méně než půlhodinky jsme byli připraveni k odchodu. Což jsme samozřejmě neudělali, poněvadž jsme neměli ani zaplaceno, ani sehnanou dopravu pryč.
Před hotelem jsme se vydali směrem k Ubud Market a čekali na někoho, kdo na nás začne pokřikovat "need transport". Sice to chvíli trvalo (možná kvůli časné hodině, možná kvůli tomu, že byla neděle), ale ozval se a my po minutce handrkování stáhli cenu ze 180.000 na 120.000 rupií. Rychlé zaplacení v hotelu, sebrání zavazadel a už jsme frčeli do Padangbai na východním pobřeží.
Cesta trvala asi hodinu a provezla nás přes velká města Gianyar a Klungkung, takže jsme po cestě viděli nespočet soch, paláců, chrámů a obzvláště lidí na motorkách :)
V cíli se chlapíkovi povedlo škrábnout stupačku (byl to takový ten allroad se stupačkama na bocích), ale nesl to statečně. Až když náš vysadil před potenciálním ubytováním, šel to obhlídnout a rovnat kombinačkama.
První ubytování jsme vybrali podle Lonely Planet, byl to hotel Made Padangbai. Pokoj byl dost podobný tomu, ve kterém jsme bydleli v Ubudu, byl o 10 tisíc levnější a navíc tu byl ventilátor, ale neměl teplou vodu, což jsme si dali jako kritérium. Ne že bychom byli tak choulostiví, v tom vedru tady je to celkem jedno, ale moje tvář potřebovala zbavit porostu a ve studené vodě to není moc fajn. Chlapík nás poslal do vedlejšího hotelu, ze kterého se vyklubal super resort se třemi bazény a cenou za pokoj (mimochodem dost super) více než trojnásobnou. To bych si možná nechal raději i vousy... Rozhodovací záchrana přišla ve vedlejším hotelu Kerti, který nabídl dvoupatrovou chatku, v přízemí koupelna (s kýženou teplou vodou, bohužel jen ve sprše, ne v umyvadle) a veranda, v patře druhá veranda a pokoj. Ventilátor v ceně, příplatek za klimatizaci tvořil cca 60% ceny, takže jsme se rozhodli ji oželet. Slečna tedy sebrala dálkové ovládání a cena byla snížena - jak jednoduché.
Na první pohled tohle bydlení vypadalo fantasticky, po ubytování jsme se tedy rozhlédli podruhé, abychom shledali, že první pohled nekecal. Bylo to vážně báječné, velké, čísté, pohodlné.
Hnedka jsme vyrazili na prohlídku vesnice, což vypadalo na dost rychlou akci. Nakonec i byla, kromě pár obchůdků převážně s potravinami, několika restaurací, přístavu pro trajekty na sousední ostrov Lombok a odhadem tak šesti potápečských obchodů tu nic dalšího nebylo.
V jednom z obchodů jsme se zastavili vyptat se na ponory. Ujala se nás místní slečna a dost zvesela vypravovala. Ve výloze jsme si všimli českých knížek, zeptali jsme se tedy a ukázalo se, že obchod vlastní dva Češi, Adam a Radka Molec. Dohodli jsme se tedy, že přijdeme odpoledne, až tam budou. Slečna ještě poradila místo na šnorchlování, které jsme marně hledali, protože hlavní pláž v Padangbai se zdála plná člunů.
Nejprve jsme se naobědvali v našem hotelu, kde se restaurace ukázala jako dost zajímavá. Hnedka poté jsme ale vyrazili šnorchlovat na pláž v Blue Lagoon za kopcem. Přestože byla takhle schovaná, bylo tam proklatě hodně prodavačů čehokoliv. Uvítal nás půjčovač lehátek, šnorchlů a ploutví, následovaly tradiční sarongy, a postupně nás pootravovali i perly, hodinky, sluneční brýle a masérky. Během dvou hodin na pláži jsme jich museli odehnat alespoň dvacet.
Šnorchlování bylo báječné, všude byla spousta ryb, malé i velké, a všechny barevné. Konečně došlo na náš vodní foťák, takže pár těch rybek uvidíte i v galerii.
Po návratu jsme jen krátce zastavili v hotelu na sprchu a hned jsme šli do dive shopu, kde jsme odchytli Radku a během pár minut se domluvili na ponor na zítřek v osm ráno. Vybraná lokalita byla Tulamben, kde leží vrak lodi USA T.Liberty.
Po tomhle jsme už prohlásili den za ukončený (asi čtyři odpoledne), vrátili se zpátky do hotelu, Gabča začala psát deník za poslední dny a já započal čtení o Číně, naší další lokaci.
Po setmění (cca v sedm večer) jsme zašli na večeři do restaurace v hotelu a při té příležitosti si objednali snídani na ráno. Prý nám ji donesou na pokoj - super.
Následovala večerní sprcha, film na dobrou noc a spát, abychom byli odpočati na potápění.