Phillip Island

Dnešní den jsme zahájili vydatnou snídaní, neboli jsem musela Jirkovi uvařit jeho oblíbenou krupičnou kaši. Poté jsme se vypravili na Phillip Island . Návštěvu jsme tradičně zahájili v informačním centru hned za mostem a koupili lístek na večerní průvod tučnáků . Na celém ostrově je několik atrakcí, my zvolili výlet na vedlejší malý ostrůvek Churchill Island . Zde měla být farma zvířat...tradičně velmi staré historické osídlení. To nás samozřejmě moc nezaujalo, tak jsme jen obkoužili půlku ostrova, kde krom nadměrného množství much nic zajímavého nebylo a popojeli na hlavní ostrov si spravit náladu do továrny na čokoladu . Odtud jsme to vzali na jižní část a malou procházku kolem pobřeží na nejvyšší kopec Phillip Island. Počasí se mezitím dost vybralo, takže jsme si mohli skvěle užívat panorámata.



Poté nás nalákal leták v informačním centru na Mazen things , což je atrakce tvořená různými optickými klamy, hlavolami, bludišti apod. Mne asi nejvíce zaujalo zrdcadlové bludiště, kde jsem byla dost ztracená. Jirku zase nalákal jeden pán z personálu na skluzavku, na kterou se člověk pověsí, chvilku padá a nakonec se ted kousek sklouzne. Vůbec to ve mně nebudilo důvěru. Navíc se člověk musel navléct do speciálního úboru...červené kombinézy a pestře pruhovaných ponožek. Tak jsem v tom raději nechala Jirku samotného. Ze sklouznutí byl tak nadšen, že už nechtěl znovu. V závěru celé návštěvy jsme prolezli tři venkovní bludiště. První jsem docela zvládla, i když mě Jirka trochu navigoval z vyvýšené rampy nad bludišti. Abych dokázala, že to není sranda, vyslala jsem Jirku na druhé bludiště a sama jsem se rozhodla to jistit z další vyvýšené rampy. Bohužel jsem se při hledání této rampy poněkud ztratila a omylem prošla do třetího bludiště. No když to shrnu, tak jsem v bludišti nachodila pár kilometrů a vylezla jsem s mírnou depresí, že tohle pro mě asi fakt není. Vypadli jsem odtamtud těsně před zavíračkou a pádili na poslední plánovanou zastávkou před tučnákama a to Nobbies Centre , kde měla být početná kolonie tuleňů. Ta tam možná i byla, ale mi viděli akorát svah posetý velmi početnou kolonií racků každého věku...od kuřat až do důchodce. Občas se mezi nimi povalovali zajíci. S procházejících lidi si vůbec nic nedělali ba naopak a já si po chvilce vzpomněla na znamý Hitchcockův horor...takže jsme raději jeli do nedalého města...největší na ostrově...na večeři. Pizza za 9,5...mimochodem skvělá...dost bodla a skvěle nás posilnila na večerní sledování. I když jsme přileji k pozorování základně na tučňáky s předstihem, parkoviště i tribuna na pláži se jevili dost nacpaně. Časem to bylo ještě horší, navíc se zapadajícím slunce začala být pořádná kosa. Naštěstí naše dvě deky a veškeré teplé oblečení pomohly čekání nějak přežít. Po západu slunce...kolem půl devaté...se tučnáci konečně začali ukazovat na plaži. Nejdříve malé skupinky tak po deseti. S přibývající tmou kolonie po desítkách. Vydrželi jsme je pozorovat asi půl hodiny a další půl hodinu jsme stravili cestou k parkovišti, protože od plaže se tučnáci vypravili tím samým směrem a my si je mohli prohlédnout pěkně zblízka.
Z ostrova jsme tedy vyrazili za úplné tmy, což není úplně nejbezpečnější...vzhledem k tomu, že ten den jsem viděla několik klokanů válejících se po silnici. Ale do našeho kempu u Melbourne jsme dorazili naprosto v pořádku.