Daly Waters, Cutta Cutta Cave

Opět jsme se rozhodli si trochu přivstat, ale nějak jsme zapomněli že jsme ujeli pár set kilomentrů a tudíž tu byl půlhodinový časový posun. Takže místo klubajícího se sluníčka nás přívítala tmavá noc. No stejně jsme po chvilce polehávání vyrazili na cestu. Dnešní plán bylo dorazit do města Katherine a tam vyzjistit nějaký základní informace o Kakadu National Parku.
Na tento den tedy nepřipadalo tolik řízení, takže jsme se cestou zvládli zastavit v profláklé hospodě v Daly Waters. Na této hospodě je zajímavé (krom toho, že prý je snad nejstarší v Severním terioriu) že každý, kdo se tam zastaví tam může zanechat nějaký suvenýr. Najde se zde vše od starých poznávacích značek, žabek, vizitek až po části spodního prádla apod. Neodolali jsme jídelnímu lístu a po krátkém studování jsme vybrali jeden normální hamburger a jeden s baramundi. Maso bylo v takové velké housce a bylo toho tolik, že jsme tento časný oběd trávili ještě večer.



Poté jsme projeli městem Mataranka, honosícího se jménem Capital of Never Never, tuším rodiště nějaké známé australské spisovatelky. A pak už jsme jen kousek od Katherine zastavili u jeskyní Cutta Cutta...opět s unikátností, a to jediné přístupné v severním terioriu.
Do Katherine jsme dojeli kolem 4 odpoledne, zašli na informace a dostali průvodce do Kakadu. Po nákupu a zakempovaní v Riverview Tourist village jsme vyrazili na horké prameny. Sice bylo vedro, ale horké prameny nebyly zase tak horké...špíše příjemné. A hlavně voda byla křišťálově čistá. Celá tahle plovárna měla jen jedinou chybu, a to tisíce netopýru zavěšených ve stromech. Copak tihle tvorové samotní mi zase tak nevadí, ale v tomhle počtu poměrně dost zaváněly.
Večer jsme se snažili vyrovnat s vedrem. Přišlo mi, že se potím po celém povrchu těla, navíc netopýři se se západem slunce začali nějak posouvat, takže smrad se postupně dostal i do našeho kempu.