Paprsky na Uluru a užasný Kings Canyon

Vstávání v pět ráno, uh, stejně jako včera. Opět cesta na Uluru na místo určené pro pozorování východu slunce. Tentokrát i přes ne úplně dobré počasí na chvilku paprsky přešly přes Uluru, takže jsme to viděli!
Nicméně lezení nahoru bylo opět zavřené kvůli dešťové předpovědi - zatracení meteorologové. Proto jsme se po vyfocení pár fotek odebrali zpět zpět do resortu, kde jsme natankovali a chystali se pryč. Nějaké dvě holky sháněli u benzínky někoho, kdo by je vzal na Uluru - v sedm ráno (což je dávno po východu slunce a taky dlouho před tím, než tam někdo pojede na denní výlet)! Nás čekala cesta do Watarrka national Park čili Kings Canyon, asi 250km, takže jsme je tam nevzali. Navíc nemáme sedačky, zadní máme položené a tvoří naší luxusní postel. Nicméně pobavilo mě to.



Cesta byla celkem OK, jede se po dálnici a moc aut tu nejezdí, road trainy už vůbec ne. Nejprve zpátky po Lasseter Hwy, poté odbočit na sever na Luritja Hwy. Dalo by se tam dojet i ze severu z West MacDonnel Ranges, ale to je několik stovek kilometrů nezpevněné silnice a s naším autem tudíž nesjízdné. Těsně před Kings Canyon Resort se odbočí a dojede až na parkoviště před samotným kaňonem. Narozdíl od Uluru tady není žádný vstup.
Vybrali jsme šestikilometrovou trasu podél hřebenu zvanou The Kings Canyon Rim Walk, odkud je výhled na celý kaňon - naprosto super, tohle rozhodně za cestu stojí. Po chvíli chůze je jedna odbočka na vyhlídku - tam jsme se vydali. Odměnou je výhled na dvě strany kaňonu a lidi na protější straně, kde je rovněž vyhlídka. Fotky s vysokou kolmou a plochou stěnou jsou focené odtamtud.
V záhybu kaňonu je trvalý zdroj vody (waterhole) a tudíž i dost úrodno, nazývá se to tam Garden of Eden. Při přecházení na druhou stranu kaňonu (přes most) je možné dolů k vodě sejít, je to druhá odbočka možná zacházka z trasy. Tam my ale tentokrát nejdeme, pohled zezhora nám stačí.
V první půlce celé trasy jsme potkali jen pár lidí, v druhé polovině už to bylo celkem našlapané. Chodí se tu jen v jednom směru (podle hodinových ručiček), aby se zamezilo kolizím a zmatkům.
Po dokončení celé trasy opět sedáme do auta a jedeme 300km do zastávky Erdlunda, což je roadhouse na křižovatce Stuart Hwy a Lasseter Hwy. Roadhouse je místo u silnice, které poskytuje pohonné hmoty (většinou za cenu vyšší než je obvyklá ve městě, ale na vybranou nemáte, poněvadž je to jediná benzínka v okruhu několika stovek kilometrů), jídlo, ubytování a někdy i další služby. Pro nás to byl především kemp jménem Desert Oaks Resort s báječně studeným bazénem, tavernou vyrábějící večeři (výborný steak) a pár piv.