Déšť na Uluru

Vstávání proběhlo v pět ráno, protože východ slunce byl meteorology naplánován na 5.58. Jak jinak, chtěli jsme ho vidět. Cesta cca 25km nás dovedla na Uluru na místo určené pro pozorování východu slunce (Sunrise viewing area). Odtud by slunce mělo osvítit Uluru a měnit na něm barvy, tak jak to určitě znáte ze všech fotek.
U vjezdu do parku jsme si koupili lístek na 3 dny, stál $25 za člověka - no co, snad to bude stát za to. Na místě jsme pak byli těsně před šestou, už tam v tu chvíli byli stovky lidí, a to i přestože bylo zataženo a chvílema pršelo. Díky tomu jsmte to po asi půlhodince vzdali, sluníčko tentokrát nevylezlo a zůstalo za mraky.



Přejeli jsme na opačnou stranu Uluru, na Mala Carpark, kde je parkoviště a také místo, odkud se dá lézt nahoru na Uluru. Bohužel kvůli dešti (teda hlavně dešťové předpovědi) bylo lezení nahoru zavřené na celý den, takže ani tady nic pro nás nebylo.
Aboriginci (místní kmen Anangu) skrze cedule a letáky žádají návštěvníky, aby na Uluru nelezli, jednak že je to nebezpečné (prý tam umřelo už 35 lidí - zajímalo by mě, kolik pro srovnání třeba na Macoše, navíc vzhledem k faktu, že Uluru je uprostřed pouště a teploty jsou tu běžně kolem 40C - už jen z toho dostane člověk infarkt, ať někam leze nebo ne) a pak že jde o jejich posvátné místo. Jsem sice trochu vyhraněný k aboriginské kultuře, ale přijde mi to asi jako kdybych já tvrdil, že je pro mě posvátný kopec u Vlašimi, protože u něj můj děda dělával táborák (což je o dost víc, než Aboriginci udělali u Uluru).
Z nedostatku jiné činnosti jsme se rozhodli jít na cestu okolo skály. Ta je rozdělena na 4 úseky - šli jsme je v pořadí Lungkata walk, Base walk south, Bask walk northeast a Mala walk. Cesta nám trvala asi 3 hodiny, začali jsme v 6.30, skončili v 9.30. Takhle po ránu to je celkem fajn, dřív než začne být moc teplo - bohužel to neplatilo pro nás, viz to počasí. První úsek nám přišel nejzajímavější, jde se podél skály, jsou tam různá zákoutí a převisy, kam se člověk může podívat. Smůla jen, že zrovna tam nejvíc pršelo. Na druhou stranu jsme viděli spousty vodopádů (ony teda nepadaly, jen tekly dolů). No, kolik z vás vidělo téct vodu z Uluru, hm?
Cestou pryč jsme ještě zastavili v Cultural Centre, tam byla malá expozice se spoustou keců o aboriginské kultuře, pak pár předražených obchodů s aboriginským "uměním" (nekupte si opálený klacek za $30-$100) a kavárna. Mimochodem, jen pro úvahu - přestože jde o "posvátné místo" Aboriginců, kulturní centrum je Aboriginci provozováno (jak tam hrdě hlásají), nikde po nich není ani vidu ani slechu. Vůbec mám pocit, že i přes všechny cedulky "Indigenous owned", "Indigenous controlled", atd, nikdy tam nepracují. Vlastně nikdy nepracují ani jinde. No nic, nechám planých úvah. Dali jsme si prostě kafe a odjeli pryč.
Pryč ne až tak doslova, hned o kousek dál jsme odbočili na Kata Tjuta neboli The Olgas, a dojeli tam po asi 40km od Uluru. Je to seskupení 36 skal, podle mnohých i zajímavější než samotné Uluru. Podle mne taky teda.
Na Kata Tjuta jsme vyrazili na asi dvouhodinovou tůru mezi skály, skrz Valley of the Winds (Údolí větrů - vůbec to teda nebyla pravda, nic takového se nedělo, akorát tam dost foukalo), dost pěkné výhledy a nesrovnatelně méně lidí než na Uluru, cestou je několik parádních vyhlídek. A vůbec ty skály jsou docela fotogenické, člověk to nevidí každý den.
Po dokončení jsme ještě zajeli k druhému přístupnému místu Kata Tjuta, Walpa Gorge Walk, tedy procházka soutěskou Walpa. Tam jsme prošli asi dva kilometry chodníčku až na konec. Také dost pěkné místo, furt si říkáte, že už tam budete, a furt se jde dál.
Po tomhle všem jsme jeli zpátky do kempu a prodloužili si pobyt na další noc. Ještě jsme si odskočili do místního supermarketu nakoupit věci na plánované bbq, a k tomu mé oblíbené a v Severním teritoriu velmi rozšířené Paul's iced coffee, vynikající ledovou kávu. Po téhle večeři jsme vyrazili opět na Uluru, na západ slunce. Tentokrát však na opačnou stranu, kde je Sunset viewing area, která je navíc rozdělená pro auta a pro autobusy. Mnohem méně lidí, což bylo stoprocentně kvůli počasí a mrakům. Bohužel se očekávání potvrdilo, nic moc nebylo vidět, slunce schované za mraky.
Následoval jen návrat do kempu, kde jsme sedli s notebookem do kuchyňky a pustili se do druhé večeře (zbytky od první). Natěšen na svojí ledovou kávu jsem vtrhl do ledničky a zjistil, že mi ji nějaký ksindl ukradnul. Tímto bych ho chtěl veřejně proklít a popřát mu za tu loupež alespoň rok neustávajícího průjmu, poněvadž na to kafe jsem se fakt těšil.