Barossa Valey - Tanunda

Předpověď počasí nelhala. V noci přišla bouřka a ráno výrazné ochlazení, takže kam jinam za špatného počasí než do vyhlášené vinařské oblasti Barossa Valey.
Museli jsme se trochu vrátit na severozápad a cestou minuli Mt Lofty, kopec s (prý) skvělou vyhlídkou na Adelaide, která díky sychravému a mírně deštivému počasí nebyla tak super jak by se dalo očekávat. Přestože jsme si zaplatili parkování na hodinu (celý dolar to stálo, za dva by bylo na celý den), odjeli jsme asi za čtvrt hodinky, protože Gabča mrzla.
Za teplo v autě se tedy Gabča odvděčila pečlivou navigací na snídani do města Hahndorf, nejstaršímu stále fungujícímu německému osídlení v Austrálii. Založili ho uteklí luteráni z Pruska. Taková hloupá analogie s otci poutníky v Americe, přijde mi. Akorát tady už před nima někdo bydlel, takže nemáme Spojené státy pruské, nebo co by z toho bývalo vzniklo.



Přes výhrady k Němcům a vyvěšeným německým vlaječkám (jeden chlapík, který s úsměvem po ránu upevňoval tu vlajku vedle australské, vypadal jako takový správný typický Helmut - až jsem se zasmál) je to celkem pěkné městečko, hodně pekáran a antikvatiátů (proč netuším).
Kolem jedenácté jsme dali v jedné kavárně snídani - já polívku (hrášek a šunka, chutnala něco mezi uzenou a čočkovou), Gabča Super Brekkie, což je všechno potřebné k přecpání se na celý den.
Další cesta trvala něco víc než hodinku, po poledni jsme byli v městečku Tanunda, centru vinařské oblastí Barossa. Odbočka na informační centrum a vinici Jacob's Creek se nedala přejet, přeci jen už to pár let pijeme. S touto první zastávkou byla spojena i první ochutnávka, mňam mňam.
Nicméně nepropadli jsme alkoholu, zatím, takže cesta pokračovala dalších pár kilometrů, do centra Tanundy, na informace, poté ubytování v kempu Tanunda Caravan & Tourist Park.
Na začátek jsme si naordinovali procházku do centra, Gabča se ale hnedka zadrhla v bottle shopu, kde měly děsně moc vín (původně šla jen zjistit, v kolik zavírají - já venku čekal dobu, než jsem si pro ni došel dovnitř). Po projití hlavní ulice jdeme k vinicím (tzv. Cellar Door), kde jsou ochutnávky i prodej vín. Už cestou zastavujeme přímo ve městě ve sklípku s portským Illapara, slečna nás tam donutila ochutnat asi šest druhů v rozmezí 2 roky až 10 let staré. Favoritem se stalo pětileté, plánujeme tedy koupi cestou zpět.
Nebylo to sice moc rychle, ale konečně jsme došli k Para Road, kudy vede stezka Para Road Wine Path, takový ochutnávkový okruh po několika vinicích. Nešli jsme ho podle doporučeného pořadí, první přišla na řadu Richmond Grove - volba padla na bílé víno, což bylo hlavně pro Gabču. Tahle vinice je v takovém zámečku a jak jinak, založil ji Němec. Dělají tam prohlídky, takže další plán na zítřek, doporučený čas 14.30 (prý je tam méně lidí než při polední exkurzi).
Další vinicí byl Peter Lehmann. Tentokrát to odneslo červené víno. Už se připozdívalo, 16.50, čas zavíračky. Přesto jsme stihli ochutnat skoro celou škálu červených vín, nakonec jsme ještě dostali dvě načnuté láhve vín, které nám chutnaly. Z toho jedno bylo perlivé za $40 láhev - celkem milá pozornost.
Jak jste jistě pochopili, zpátky jsme šli notně nacamraní. Pro zmírnění jsme zastavili v obchodě pro pár dobrot, které jsme si vymysleli přes den - sýr, olivy, ančovičky a tak. S tím vším jsme v kempu zalezli do auta a pokusili se všechno sníst a vypít. Nepovedlo se, něco zbylo.
celý den bylo škaredě, chvílema i pršelo, ale vzhledem k místu, kde jsme byli, a činnosti, jíž jsme se většinu času věnovali, nám ani nepřišlo. Pozdě odpoledne se to stejnak trochu vybralo, takže nakonec z toho byl docela hezký den :)