McLaren Vale a opět u moře v Port Victor a Granite Island

Přes noc byla opět dost vážná zima, sice listopad, ale asi to bude Jižní Austrálií, anebo tou nadmořskou výškou (myslím nad 400mnm). Ale už jsme byli nachystaní a přečkali jsme ji velmi pohodlně, zahrabaní do spacáků a dek. Když jsme se kolem deváté vyhrabali, už začínalo svítit sluníčko a den vypadal, že se co do počasí vydaří. Nezklamal a bylo čím dál lépe - ne tak vedro jako na severu, ale člověk měl na sobě tričko a bylo mu dobře.
Rozhodli jsme se, že na další vinice už náladu nemáme, a rozjeli se pryč. Nejprve přes Gawler do Adelaide, které jsme jen minuli zprava, a přímo na jih na Fleurieu Peninsula. Pod ním je známý Kangoroo Island hýřící zvířectvem, ale ani tam se nám nechce. Neptejte se proč, už jsme toho projeli dost a další klokani, tučňáci nebo jiná havěť už nám za další zajížďku nestojí.



Za zmínku ještě stojí benzín. Protože ten tvoří nemalou část našeho rozpočtu, ceny sledujeme (já) s dost velkou pozorností. Tak kupříkladu vím, že v době našeho odjezdu ze Sydney tam stál litr unleaded mezi $1.5 a $1.6. Byl jsem z mnoha zdrojů varován, že v outbacku může cena snadno překročit $2 a jít i výše, což se vážně stalo - kupovali jsme benzín i lehce přes $2 (jmenovitě roadhousy v Severním teritoriu). Nicméně přes tyto předpovědi jsem spíše příjemně překvapen - v Queenslandu byly ceny běžně pod $1.5, a tady v Jižní Austrálii jsou ještě mnohem levnější. Právě v tento slavný den jsem kupoval litr za prozatím rekordní $1.199! I mimo extrémy (způsobené lokalitou, někde je prostě levnější) je prakticky všude k dostání mezi $1.2 a $1.4.
Ale abych se vrátil, to husitské hnutí... totiž, ta cesta. Zastávka ve vinařské oblasti McLaren Vale, kterou nám doporučil Mark z kempu v Port Pirie, se nám sice líbila, ale po dvou dnech strávených v Barossa Valley jsme na vinice raději zapoměli, prošli se, ochutnali místní olivy, a jeli dále. Podobnost se světovou stájí Formule 1 je hádám čistě náhodná.
Další přesun do Port Victor na jihu poloostrova byl otázkou chvilky. Tady už jsme se zdrželi více, dokonce s plánem přenocování. Je to středně velké městečko nadprůměrně vybavené restauracemi, pekárnami a bary, takže by se tu dalo co dělat.
Dovolím si další odbočku. Pekárny jsou tady vůbec všude. Některé byť počtem obyvatel mrňavé vesnice mají alespoň jednu, kolikrát i více. Vyrábějí moc pěkné a moc dobré věcičky, až si člověk nemůže vybrat. Gabča je tady z toho úplně vyvedená z míry, v Sydney aby člověk dobré pekařství pohledal. Možná je to tím, že je v celém tomhle kraji dost německých migrantů, čert ví. Ale jen to přidává sympatičnosti těch městeček.
Z Port Victor jsme se vydali na procházku na přilehlý ostrov Granite Island. Procházka je možná kvůli dřevěnému mostu, který tam vede a po kterém se kromě chození dá jet tramvají. Ano, tramvaj, taková ptákovina. A ne ledajaká, je tažená koňmi, přesněji koněm. Srdce turisty jen zaplesá.
Na ostrově je jen tučnáččí centrum, kavárna a obchod se suvenýry. Tučnáci tu bydlejí, plavou, množí se a žijí. Je možné je za úplatu pozorovat při tom všem. Také se dá prostě jen projít kolem ostrova, zabere to tak půl hodiny, a obdivovat výhled na pobřeží a na okolní skalnaté útesy.
Po skončení procházky, prochození města křížem krážem, jsme se rozhodli nenocovat a popojet o kus dál. Jeli jsme a dojeli nakonec až k jezeru Lake Albert, ubytovali se v kempu. Po uvaření polévky, spořádání téhož a ještě ančoviček a sýra ze včerejška, uvaření těstovin s tomatovo-vínovou omáčkou a nakousnutím i těch, shlédnutí asi čtyřech dílů seriálů Přátelé, jsme se odebrali do sprchy a následně i do naší autopostele.