Great Ocean Road

Ráno bylo tentokrát oblačné, ale ne zima, takže ideální počasí na válení. Tak jsme také započali den a zdálo se, že se to ponese v tomhle duchu i dále. Nicméně po hodině nám to už nedalo, vylezli jsme do podmračeného dne a vyrazili se mrknout na jedinou zajímavost, kterou se nám v Queenscliffu podařilo najít a která se dá provozovat při teplotě pod 20C (tedy mimo vodu) - místní pevnost Fort Queenscliff. Bohužel tahle vojenská základna je ještě trochu živá, takže nás tam mimi oficiální prohlídky nepustili. Do jedné odpoledne se nám čekat nechtělo (ač dalších pár hodin válení znělo dost lákavě) a vydali jsme se na slavnou Great Ocean Road.
Tahle silnice těžce freventovaná turisty je ve skutečnosti B100, ale všude po okolí jsou na ní cedule jako Great Ocean Rd. Táhne se mezi městy Torquay a Warrnambool. Právě Torquay byl náš první cíl. Tam jsme se na chvíli zadrhli, jelikož jsme měli hlad - snídaně na pláži to spravila, následný nákup dalších dobrot dokonce nastinoval i slibné pokračování dne. Torquay hned od vjezdu vypadalo jako obrovské nákupní centrum plné butiků, a pravděpodobně i bylo. Proto jsme ho hned po jídle nechali daleko za sebou, a pokračovali dál.



Cestou jsme si začali všímat značek s upozorněním, že se tu jezdí vlevo. To brzo... Zajímalo by mě, kolik lidí se jim tu projíždí po pravé straně. Ze zašátku byla silnice dost ve vnitrozemí a já se podivoval, proč je to "ocean" road. Po pár kilometrech jsme se ale k oceánu dohrabali a nutno uznat, že výhledy byly báječné. Všude jsou pláže, vyhlídky, občas malé městečko.
V Lorne jsme se zastavili v informacích, už se nám nějak nedostávalo letáků. To je ironie, stabilně máme v autě několik kilo letáků, od těch zajímavých (kempy ve Victorii, mapy, atd) až po úplné blbosti. Tam se nás ujal místní informátor a povyprávěl nám o všem, co musíme vidět. Podle toho se v podstatě odvíjel zbytek našeho dne.
První rada byla Erskine Falls, vodopády 10km od města. Dojet se dá až k nim, jen je tam asi 200 metrů schodů k vyhlídce. Celkem dobré, ale queenslandské vodopády jsou lepší. Ale návštěvy nelitujeme - cestou jsme zahlédli (já!) u silnice naší první přírodní echidnu. To je jedno z unikátních australských zviřátek, je to taky vačnatec a vypadá jako ježek. Taky se tak chová a žere mravence a termity. Cestou zpět už tam nebyla.
Po návratu zpět do města jsme zajeli na vyhlídku Teddy's Lookout, kolem které byla i krátká procházka. Vyhlídka sama byla na Great Ocean Road, na říčku a na krajinu. Procházka šla skrz bush, kde jsem si (opět já!) všiml rozhrabaných děr v zemi a správně usoudil, že to bude od echidny. Bylo, během několika dalších sekund jí Gabča zahlédla ve strání, jak se rochní čumákem v hlíně. Byla z nás celkem vyplašená, snažila se schovat čumák, tak jsme ji nechali v klidu najíst.
Tady jsme prohlídek zanechali a vyjeli dál. Jen o pár kilometrů dál jsme ale zastavili a šli se podívat na Sheoak falls, mrňavý vodopád v lese. Voda tam byla, ale moc nepádila. Zato hromady ještěrek a papoušků se proháněly všude.
Kousek za Artillary rocks jsme (opět na doporučení člověka z informací, stejně jako koaly za chvíli) zastavili u místa, kde ztroskotala loď W.B.Godfrey. Je tam symbolický hrob, který ovšem nepatří pasažérům té ztroskotané lodi, poněvadž všichni přežili, ale až lidem, kteří zahynuli při záchranných pracech. Ze samotného vraku je vidět jen naviják a ještě nějaký klacek, jinak se to už všecko rozpadlo. To nám chlapík všechno řekl, a taky to, že díky velmi nízkému odlivu je možné ten večer dojít až přímo k troskám. To jsme samozřejmě zkusili, a skoro to i šlo. Odliv ještě nebyl kompletní, takže jsme se trochu namočili, ale byli jsme fakt jen pár metrů od trosek.
U řeky Kennett River na Grey River Rd (z hlavní odbočit doprava, je tam vidět Koala Cove Cafe) nám bylo doporučeno kouknout po koalách. Vyjeli jsme tedy do lesa a koukali po stromech, dokonce jsme věděli, v kterém úseku silnice je určitě najdeme. Zase nekecal, byly tam a byly jich tam spousty. Ač to nerad přiznávám, Gabča v hledání vyhrála, našla jich o dost víc. Mě to nešlo, nápadně mi to připomínalo hledání hub. Ty mrchy šedivý jsou dost blbě vidět, ale jak jich pár uvidíte, najednou se začnou objevovat i ostatní. Pár jich ta klidně spalo na větvi, některé i dost vysoko, jedna dokonce přímo nad středem silnice. Několik jsme jich viděli i lézt nahoru a dolů, pár jich řvalo (takové to chrochtání, co koaly dělají).
Nakonec jsme dojeli do Apollo bay, kde jsme se chystali přenocovat. Gabča našla kemp hnedka na kraji města, byl sice relativně drahý, ale jednak jsme na jednom z největších turistických taháků Austrálie, a druhak ten kemp byl super zařízený. Zvlášť uzavřenou velikou kuchyň jsme vzhledem k venkovní teplotě ocenili.