Mt Gambier a Portland

Ráno jsme se rozhodli ještě strávit v Mt Gambier. Zase po pár dnech byla noc příjemná (no jo, léto začíná i tady na jihu), však už bylo na čase, skoro v půlce listopadu. Nejprve jsme zajeli k Valley Lake, jezeru hned vedle kempu a také vedle Blue Lake. Je to tam tak nějak všechno pohromadě. Silnice nás dovedla až k parkovišti, ze kterého jsme pěšky vyšli na horu Mt Gambier, celkem krpál, ale výhled odtamtud byl báječný. Také je tam vyhlídková věž Centenary Tower postavená k nějakému stému výročí (založení Jižní Austrálie asi) v roce 1903 (výročí teda bylo 1900). Bohužel dovnitř jsme nemohli, věž byla ještě zavřená. Jestli je otevřená se pozná podle vlající vlajky - když tam je, je otevřená. Ráno tam nebyla. Takže jsme se akorát pokochali panorámatama, a zase šli dolů.




Dole bylo ještě jezero Valley Lake, u kterého jsme nakrmili kachny, jednu černou labuť a hromadu místních slepic (ona to teda prý není slepice, jmenuje se to magpie goose a se slepicí to ani moc příbuzné není, ale holt tak vypadá, s tím nic nenadělá) dva dny starým chlebem. Kromě Blue Lake a Valley Lake je tam ještě Browne's Lake, ale to je takové dost nepatrné - až tak, že jsme ho zezhora neviděli a počítám, že je aktuálně vyschlé. Pak jsme se ještě prošli po přilehlém wildlife park, tedy parčíku se zvířectvem. Zviřátka tam nejsou v klecích ani nic podobného, je to vlastně jen oplocený kus lesa s cestičkou, u které jsou cedulky, jakou havěť tam můžete potkat. Na cedulích byli klokani, wombati, koaly, ptáci, želvy, echidny, no prostě všechno. My viděli jen kachny, ty slepice, labuťe, ale především jednu koalu chrupající na stromě. Všimla si jí Gabča, koala si seděla hned vedle vyhlídkové platformy, takže jsme jí měli z první ruky. Koukala dost nedůvěřivě, zjevně jsme ji vzbudili.
Po wildlife parku jsme zajeli ještě do města, kde jsem si včera vyhlédnul pekárnu. Typická čínská, levná, a úžasná, takže jsme nakoupili zásoby, a ve vedlejším Pie shopu ještě koupili tuňákový meat pie.
Meat pie je vůbec mojí libůstkou téhle cesty. Pro neznalé - je to druh pečiva pocházející z Británie, většinou kulatý (ale může to být i čtvereček nebo obdélník) naplněný lecjakými dobrotami, v tradiční formě hovězím masem. Celou dobu strávenou v Austrálii jsem jim moc nevěnoval pozornost, až posledních pár měsíců jsem si je nějak oblíbil a teď během cesty se jich nemůžu nabažit - zvlášť v malých městech, kde pečou domácí a obrovské. Tomu většinou neodolám.
Po tomhle nákupu jsme se ještě zastavili v Umpherston Sinkhole, kde jsme včerejší večer krmili possumy. Chtěl jsem si to vyfotit za denního světla. Je to dost zajímavé místo, a za drouhou návštěvu to stálo.
Odtud jsme už vyjeli po Princes Hwy směrem do státu Victoria, bylo kolem poledne. Teda poledne v South Australia, ve Victorii je totiž už východní čas a tudíž o hodinu více. A ano, je to stejná Princes Hwy jako na jihu Sydney, jede to odsud až do Sydney, jen se občas jmenuje Princes Fwy. Před dvěma lety jsme kousíček od ní bydleli (v Rockdale), a teď na ní pravděpodobně strávíme dost času.
Hranice s Victorií jsou jen pár kilometrů od Mt Gambier, během další hodinky jsme byli v Portlandu. Vcelku velké městě s pár atrakcemi, nejstarší osídlení ve Victorii, a hlavně s nádherným oceánem. Ta modrá mi scházela.
Po nutné úvodní návštěvě informačního centra jsme se rozhodli zajet na Cape Bridgewater, mys 20km západně od Portlandu. Druhý mys Cape Nelson s majákem nás nezaujal.
Až na konci silnice je blowhole, díra v útesu, kterou mají cákat vlny jako vodotrysk. Sice jsme došli k danému místu, blowhole ale nebyla nijak zřetelná, ačkoliv příboj mlátil o skály hlava nehlava. Vedlejší petrified forest, zkamenělý les, také nebyl až tak úchvatný - prostě divný tvar skály.
Přejeli jsme tedy na parkoviště, odkud to bylo nejblíže k fur seal colony, kolonii lachtanů. Ač nějblíže, i tak to měla být procházka na dvě hodiny. Stihli jsme ji jako obykle o něco rychleji, za hodinu a půl. Byla to cesta podél útesů, přes nejvyšší útes ve Victorii (žádné Kilimanjaro, asi 130 metrů), až k vyhlídce na skaliska, na nichž se válejí lachtani (nebo podle Gabči čumáčkové). Dalekohled nebo teleobjektiv se tu hodí, je to dolů z toho útesu celkem daleko.
Po návratu následovala jen krátká zastávka u limestone caves a vzápětí cesta do kempu. Pro zajímavost, kemp má ve znaku koalu a prý tu tři koaly pobývají ve stromech. Máme koukat, jestli je uvidíme. Jedna je malá a visí na mámě. Myslím, že jedna koala za cen je už tak klika, víc jich nejspíš neuvidíme.