Barossa Valley - jedna z nejvyhlášenějších vinařských oblastí Austrálie

Přes noc dost pršelo a bylo chladno, Gabča dokonce musela vytáhnout spacák a já si vzal tričko a ponožky. Taková kosa byla. Ráno jsme se sbalili, prodlužili kemp na další noc a vyrazili do vedlejšího městečka Nuriootpa, kde má být farmářský trh. Skutečně je, jsou to dvě takové haly plné stánků, všechno od masa až po čokoládu.
Skoro u všech stánků mají ochutnávky sortimentu, to je pro nás bezsnídaňové typy dost nebezpečná věc. Na zahnání prvního hladu kupujeme pasty, takový závin s zeleninou a masem. Následuje pečivo - pro Gabču něco-jako-danish s hruškama, já veliký koláč z listového těsta s jablkama, pak ještě misku jahod. Jižní Austrálie prý má nejlepší jahody v Austrálii, uvidíme.



Nutno podotknout, že čas strávený venku se snažíme dost minimalizovat, jelikož je vcelku zima a chvílema prší. Proto jedeme zpět do Nooroipy, procházíme hlavní ulici a hledáme, kde se najíst. Nakonec dojdeme až k nákupnímu centru, kde kupujeme kafe a jdeme zpátky pro auto. S ním přejíždíme zpátky k nákupáku (no nebylo to nejjednoduší), kupujeme steaky (vepřové, marinované hovězí a pepřové hovězí, mlask), tatarku, seafood salát a s tím vším vyrážíme zpátky do kempu na báječný velký oběd.
Po obědě jedeme rovnou na exkurzi do Richmond Grove, která nám byla doporučena předchozí den. Tam se nás ujímá slečna a v celkovém počtu tři lidi (tzn jen my a průvodkyně) vyrážíme na okružní cestu po vinárně. Prohlížíme sudy, fermentační nádrže, jiné nádrže, lisy staré i nové, tunely, obsáhlá přednáška o hlavním vinaři (John Vickery, prý známá osobnost), zkrátka všechno. Součástí je i ochutnávka ze sudu, na konci zakončeno standardní ochutnávkou z lahví. Jelikož včera jsme v téhle vinici ochutnali bílá vína, přicházejí dnes na řadu červená + jediné portské. Nakonec jsme jednu láhev Shirazu i zakoupili, vybranou především podle názvu Black cat a loga kočky - Gabča si nemohla pomoct.
Procházka na sousední Langmeil Winery už tak úspěšná nebyla. Ve stejnou dobu tam byla nějaká tůra navežená autobusem, takže po asi deseti minutách okounění a čekání, jestli vypadnou, jsme raději vypadli my. Moc lidí.
Místo toho jsme zajeli na Stanley Lambert, kde bylo již příjemně prázdno. Gabča se pustila do bílých vín, já vyzkoušel místní portské a specialitku - čokoládový likér. Portské standardně dobré, likér zajímavý - dobrý, ale fakt jen na ochutnání. Nicméně dávají k němu i kuchařku, takový návod, co se s tím dá všechno dělat. Gabča si místní bíla dost pochvalovala.
I přesto jsme vinici opustili bez láhve. Místo té jsme jeli do Illapara, kde jsme včera vyzkoušeli řadu portských, a zakoupili už vybrané pětileté, na večerní dezertní popíjení. Paní si nás pamatovala, poklábosila a doporučila, kam se máme večer vydat pařit (je přeci sobota).
Pak už jen zastávka v bottle shopu, kde si Gabča koupila jednu záložní lahev bílého, a zpátky do kempu - vyprat, najíst se a prosedět pár hodin u počítače psaním deníku.