West Macdonnel Ranges

Denní plán - West MacDonnel Ranges. Kolem sedmé jsme tedy vyjeli z Alice Springs na západ, kde se tyhle kopce nacházejí, začínají jen několik desítek kilometrů od AS po Larapinta Drive.
První zastávka byla v Simpsons Gap, což ještě není součást národního parku, ale tak nějak se to počítá. Je jen 17km od Alice Springs. Jde jen o soutěsku mezi dvěma skálami. Důvod naší návštěvy byl dost jednoznačný - ráno a večer by tam měly být k vidění wallaby (poznámka - podle ústně předávaného Gabčina slovníku naučného se podle spisovného jazyka slatiňanského skloňuje ten wallab bez wallaba, takže wallaby je množné číslo; neptejte se mě, jak vysvětluje to tvrdé y na konci)
Obešli jsme nedalekou trasu Cassia Hill Walk na kopeček, ze kterého je vyhlídka na soutěsku (viz fotky) a kde by mělo té havěti být vidět spousta.


No bobky tam byly, zviřátka už ne. Gabča se dost zklamaně nechala odvézt k vlastní soutěsce, a tam jsme je konečně našli. Taky partu důchodců na hromadném výletě, celkem zalidněno, i přes časnou ranní hodinu. Rock wallaby si tam vesele skákali, žrali a pili z děr vyhrabaných v písku (pod pískem bylo vody dost, stačilo hrábnout nohou a bylo tam vlhko). Na konci přístupné části soutěsky jsme našli i waterhole, jámu plnou vody. Tím se cedule na začátku soutěsky s nápisem "zákaz plavání" stala smysluplnou, jelikož kolem ní byl všude jen písek a působila tak dost legračně. Při výjezdu z tohodle místa jsme zastavili u Ghost gum, což je v podstatě pouhé parkoviště se stromem (ghost gum, jak jinak).
Druhá zastávka byla v Stanley Chasm (něco jako Stanleyho rokle, přibližně). Byla to opět taková soutěska mezi skalami, tedy dvě za sebou. První se dá projít, druhá už ne. My ji přesto prošli, přesněji prošplhali - bylo nám trochu divné, že chybí značky a že tudy přeci ti důchodci nemůžou lézt. Až když jsme narazili na jinou trasu, mnohem delší a náročnější, došlo nám, že jsme se v některém bodě asi měli prostě vrátit. Tak jsme se po té nalezené stezce aspoň vrátili na značenou cestu a tudy na parkoviště.
Tohle místo bylo plné zvířectva. Hnedka na začátku ležela přes cestu natažená ještěrka, tak metr a půl dlouhá. Podle mé znalosti načerpané z obrázků v letácích to byla nejspíš perentie lizzard, která je největší z místních a dorůstá až dvou a půl metru.
Nutno ještě dodat, že Stanley Chasm je soukromá atrakce a narozdíl od jiných míst se tam platí vstupné.
Protože jsme si nebyli jistí časovou náročností ostatních míst, rozhodli jsme se vyjet na najzazší (pro nás, dál vede ještě cesta pro offroady) a nejzajímavější bod West Macs - Ormiston Gorge. Na Ormiston Gorge je třeba odbočit z Larapinta Drive na Namatjira Drive, jinak by člověk dojel do Hermannsburgu, jediného města ve West Macs. Zajeli jsme teda nejdřív na skutečně nejzazší bod, Glen Helen, kde, jak jsme zjistili, kromě roadhouse a vyhlídkových letů helikoptérou není nic pro nás. Vrátili jsme se tedy těch pět kilometrů na Ormiston Gorge a Gabča vyrazili na tůru kolem soutěsky Ghost Gum Walk. Já pro tentokrát vynechal a flákal jsem se jen kolem parkoviště, zašel na vyhlídku. Když se Gabča vrátila, šli jsme se do soutěsky vykoupat. Je tam trvalá waterhole čili billabong (po aboriginsky) čili jáma s vodou. Voda byla báječná. Všude varovali, že kvůli stínu v soutěsce je velmi studená a při delším pobytu hrozí hypotermie, ale bylo to naprosto v pohodě. Kanadská rodinka se tam tomu taky vysmívala, prý jako když se doma koupou v létě v jezeře.
Den se pomalu chýlil ke konci, cestou zpět jsme zastavili jen na Ochre Pits, což jsou barevné jámy, ze kterých Aboriginci brali hlínu na malování po skalách a po sobě. Nic až tak zajímavého. Odtud jsme se už vrátili do Alice Springs do našeho kempu odpočívat na zítřejší cestu na jih. Vynechali jsme tedy Serpentine Gorge a Ellery Creek Big Hole.