Coober Pedy - Díra bíleho muže

Vstávání proběhlo v sedm, jak jsme si už nějak navykli. Je jednodušší jet než začne pálit sluníčko. Cesta vedla z Erdlundy na jih, takže slunce bychom měli mít přes poledne v zádech. Po necelé hodince jsme překročili hranici z NT (Northern Territory, Severní teritorium) do SA (South Australia, Jižní Austrálie).
Tentokrát jsme si sami vzpoměli na posun času - sice jde o stejné časové pásmo, ale v Jižní Austrálii používají letní čas, takže najednou je o hodinu více. Zastávka na snídani, iced coffee pro mě a lemmington pro Gabču. Abych to neprotahoval, ujeli jsme v kuse asi 500km do Coober Pedy.



Asi 20km před městem samotným byla odbočka doleva na The Breakaways a Castle, což jsou takové barevné skály uprostřed ničeho, jede se tam po prašné cestě, ale stojí to za to (no co, auto už stejně poškrábané a zaprášené je). Mimojiné je to místo, kde se natáčel Mad Max 3, pro fanoušky.
Coober Pedy je důlní městečko a největší světové naleziště opálů. Zajímavé na něm je, že lidé tu bydlí pod zemí. Jo, jako krtci. Výhody to skýtá mnohé - pod zemí je stabilní teplota ve dne v noci, mnohem příjemnější než na povrchu (nahoře klidně čtyřicet padesát, dole do pětadvaceti stále), nejsou tam mouchy, je levné to "postavit", atd. Tenhle způsob vymysleli prý navrátilci z první světové války, kteří byli zvyklí na zákopy a nepřišlo jim to až tak ujeté.
Co se nás týče, i přes tu unikátnost jsme zavrhli podzemní bydlení a ubytovali se ve standardním kempu Oasis Tourist Park. Až tak standardní teda nebyl - sprchy jsou tam placené, voda je vzácná - 2.5 minuty za 20c. I přesto mají bazén, ale ten je v takové kruhové "budově", spíš silu.
Prošli jsme hlavní ulici Hutchison St, nakoupili docházející nutné zásoby (obchod!), vybrali hotovost (bankomat!), okoukli ceny benzínu u benzínek (několik benzínek!). Jako vidíte, jde o město celkem dobře vybavené, seženete v podstatě cokoliv, přestože jste uprostřed pouště a až osmdesátých let tu nebyl ani vlastní zdroj vody (byla dovážena). Ceny ve městě jsou o něco vyšší než jinde, ale je to dost únosné.
Gabča měla hlad, koupili jsme tedy sausage roll u benzínky - poslední teplé jídlo, které tam měli. Poté jsme hnedka vyrazili na exkurzi do muzea Old Timers Mine. Je to důl z roku 1916, podzemní byt a muzeum opálů a historie města, to všechno dohromady. Důl byl zvrchu zasypaný a zapomenutý. Byt byl používaný myslím až do sedmdesátých let. Během "přístavby" nového pokoje pro dceru se majitel náhodou prokopnul do zasypaného dolu. V roce 1987 vyhloubili ještě přilehlé muzeum a udělali z toho všeho expozici. Mimojiné je tam i opál v hodnotě $20.000-$40.000, který našli během první půlhodinky hrabání muzea. Celkem klika, to může zaplatí celou stavbu. Nicméně oni ho tam nechali jako exponát. I v samotném dole jsou nějaké zapomenuté opály, která tam bůhvíproč původní hrabáči zapoměli. Před muzeem je i pískoviště, přesněji noodling pit, kde si můžete sami zkusit štěstí v hledání opálů. Po městě byste jich ještě pár našli.
Tohle muzeum se nám moc líbilo a určitě stojí za návštěvu.
Poté jsme se vydali ještě na prohlídku expozice v hotelu Desert Cabe Hotel, která je zdarma. Mimojiné je i o stavbě Stuart Highway, dálnice mezi Adelaide a Darwinem, a samozřejmě spousta nezbytného povídání o opálech.
Den jsme zakončili pizzou v místní pizzerii John's Pizza - velká pizza měla 18" a snědli jsme jí půlku, báječná věc.