Cesta do pravěku v Naracoorte Caves a Mt Gambier

Ráno jsme nelenili a po chladné noci jsme vyrazili časně (Gabča dokonce měla snahu i časněji, ale já jí úporným válením přehlasoval). Zanedlouho jsme dorazili do Kingston Southeast, kde jsme zastavili na natankování a nakrmení, tedy snídani pro auto i pro nás. Snídaně zvláště mě nadchla, tak dobré pečivo a kafe, navíc za ceny o kterých se nám v Sydney ani nesnilo, toho se nemůžu dožrat. Kromě toho v Kingstonu nic moc nebylo, takže cesta pokračovala až do Naracoorte. Tohle městečko nebylo v Lonely Planet popsáno vůbec hezky, ale něco se tam najít určitě dá. My, nasycení, jsme se ale ani nezastavili a projeli rovnou k Naracoorte Caves National Park, jeskyním.



Tenhle národní park je kromě samotných jeskyní také jedním z nejcennějších australských archeologických nalezišť. Díky tomu je v centru k vidění i muzeum fosílií, kam jsme po dlouhém rozhodování zašli. Poté jsme navštívili malou Wet Cave (oboje bylo bez průvodce) a po krátké přestávce ještě Victoria Fosil Cave, hlavní komplex s nalezišti pravěkých živočichů. V rámci téhle jeskyně byl i průvodce, který nám dlouze, ale zajímavě, vypověděl celou historii od formování jeskyně předstovkami tisíc let, přes usazování koster před půl milionem let, objevení, vykopání, rozšíření a provozování jako turistickou atrakci. Gabča trochu litovala, že jsme nešli na Alexandra Cave s hezčí jeskynní výzdobou, ale tahle se nám přesto oběma hodně líbila.
Po skončení všech prohlídek jsme sedli do auta a dojeli do cca 100km vzdáleného Mt Gambier, kde jsme měli v plánu přenocovat v kempu Blue Lake Caravan Park. Město celkem velké, navíc postavené na okraji sopečného kráteru. V kráteru je nyní jezero příhodně nazvané Blue Lake (proč asi), kolem kterého je celkem pěkná procházka. Tu jsme absolvovali hnedka po usídlení v kempu na kraji jezera, poté došli do centra města (bezmála hodinu nám to zabralo), kde jsme prakticky okamžitě zapadli do hospody. Dali jsme si pivo a beef snitzel, což je normální hovězí řízek - moc dobrá alternativa ke steaku. Po spořádání obojeho se začalo pomalu stmívat a my vyrazili na poslední naplánovanou atrakci, krmení possumů. To nám bylo sděleno jak průvodcem Lonely Planet, tak chlapíkem na recepci kempu. Předpokládali jsme něco, jako se děje v Hyde Parku, že občas přijde possum něco vyžebrat na autobusovou zastávku nebo tak.
Po dobře půlhodinové procházce z centra (pokud tam půjdete, raději jeďte autem, je to fakt štreka) jsme dorazili do malého parčíku. No, zatím normálka. Po přejití parčíku jsme ale našli obrovskou jámu, pravděpodobně kráter, ve kterém byla udělaná úžasná zahrada jménem Umpherston Sinkhole. No a tahle zahrada v díře byla plná lidí (trochu přeháním, tak deset lidí tam mohlo být), kteří podávali ovoce a občas i chleba (což není asi úplně ideální strava) všudypřítomným possumům. Ti vylézali z děr ve skále fakt všude, stačilo chvíli koukat a ke člověku se dva tři seběhli. Neodolali jsme, nakrájeli nachystanou hrušku a přežrali pár possumů v dosahu. Nepochybuju, že ty mrchy jsou proti svým mimoměstským bratrům tisíckrát tlustší a línější.
Po zbavení se hrušky jsme se vydali na cestu zpět, a kolem desáté večer uléhali po dobře stráveném dni.