28. 2. 2010 Subic bay – ZOOBIC
Dopoledne jsme se nějak sbalili, naskákali do aut a vydali se na náš výlet do ZOO. Místní ZOOBIC je totální turistická atrakce, která k tomuto místu tak nějak asi patří. Je to mix safari, zoo a cirkusu. Hned u vchodu jsme se mohli vyfotit se znuděným tygrem. Poté nás průvodce odvedl do takové rádoby manéže a my pozorovali opičku hrající basketball, tancující pudly a tak podobně. Na závěr představení ale začali brousit po davu a vybírat dobrovolníky. Mezi většinou místním návštěvníků jsme byli jako pěst na oko, takže jako první šel na řadu Jirka. Po dramatickém představení a očekávání, co že to s ním budou dělat, mu na záda položili krásné chlupaté zvířátko zvané kočkomedvěd. Musím říct, že jsem mu to docela záviděla. Ale aby mi to nebylo líto, tak v druhém kole jsem byla vyzvána i s Míšou já. Dostali jsme obrovskou krajtu, která byla také nádherná, ale kočkomedvěd byl lepší.
Pak následovala prohlídka samotné ZOO. Nebyla příliš velká, ale za to tam člověk nalezl pozoruhodné a pro mě do té doby neznámé druhy zvířat. Od malých jelínků až po velké hlodavce a barevné papoušky. V této chvíli jsem byla více než spokojena, ale ještě nás čekalo safari a krokodýlové.
Vláčkem jsme byli odvezeni ke vstupu do velkého výběhu tygrů, kde nás následně nastrkali do aut. Já jsem vedle sebe ještě – asi jako speciální bonus – vyfasovala pána s mrtvým kuřetem. Ale tygříci, zjevně již dost přežraní, ho měli dost na háku a kus mrtvého ptáka je vůbec nevzrušoval. Po této ne úplně akční atrakci jsme se odebrali k velké budově, kde byly umístěny kotce s tygry. Zde jsem si bohužel nebyla příliš jista, jak je zrovna toto prostředí pro tygry vhodné a dostačující. Většina klecí nebyla příliš prostorná, ale na druhou stranu v nich tygříci polehávali vcelku spokojeně. No velký výběh mi přišel o trochu lepší.
Nakonec jsme ještě projeli výběhem pštrosů, které jsme prý zrovna zastihli v době chuti na potomstvo, proto prý většina z nich měla totálně vyškubaná péra na zadku. A na závěr ještě pár krokodýlů, kteří se po nabídnutém kuřeti také moc nesápali. Obávám se, že systém zaplatit a krm, není pro většinu zvířat v téhle ZOO úplně nešťastnější.
Celá prohlídka nám z neděle ukousla značnou část a začalo se schylovat k návratu domů. Cestou jsme pro změnu byli opět pozvání na oběd…tentokráte, na naše přání, do čínské restaurace. Jídlo a servis byl naprosto perfektní a k placení jsme se opět nedostali. Aspoň že jsme na sebe vzali vstup do ZOO. Po tomto pozdním obědě už bohužel musel Tim s Janise zpět do Manily a my se ještě rozhodli strávit noc a půl dne přímo v Subic Bay a trochu se zapotápět na vyhlášených vracích v zátoce. Celá Timova rodina byli nadšení potápěči, takže hned po obědě s námi začali objíždět všechna centra ve městě a domlouvat nám ponory a cenu. Měli jsme také konečně tu čest vidět vyjednávací schopnosti Filipínců. Každá otázka na cenu současně obsahovala i otázku na slevu a bez ostychu vždy byla nějaká ta sleva nabídnuta. V jednom potápěčském centru nám teda maminka domluvila nejen dva ponory, ale i ubytování v přilehlém hotýlku, kde jsme se do dvoulůžkového pokoje vešli všichni tři, samozřejmě ale za cenu pro dva.
Navečer jsme se tedy rozloučili s našimi hostiteli a přemístili se do hotelu. Protože jsme byli ještě značně přecpání z pozdního oběda, vydali jsme se na prohlídku města pouze s plánem kávy a dezertu. Vybrali jsme kavárnu honosící se názvem XTREMELY XPRESSO CAFÉ, kde jsme viděla snad největší pizzu ve svém životě. Byla velká jak stůl a navíc nestála zase tak moc peněz. Po dlouhém rozmýšlení jsme ji nakonec odolali a já si o ni mohla nechat akorát tak zdát
Komentáře
Okomentovat