Tak dnes jsme se šli konečně potápět a to dokonce na jedno z nevyhlášenějších míst na Filipínách Apo Island. Po brzkém budíčku jsme tedy hned vyrazili na snídani, která se opět skládala s toustů a džemů. Bohužel ani pomerančová ani limetková marmeláda nepatří k mým oblíbeným, ale v každém případě limetková je při slabé vrstvě relativně snesitelná. Po snídani už nás čekalo jen vyzkoušení vybavení a přesun k lodi. K naší výpravě se nakonec přidala ještě holanďanka korejského původu studující v Pekingu čínštinu a Skot, kterému jsem, ač mluvil anglicky, nerozuměla ani slovo. Plavba na ostrov trvala asi 40 minut a my jen doufali, že mraky a chladné počasí necháme na Negrosu. Předpovědi ale nezklamali a první ponor jsme už dělali v pěkném parnu, kousek od malého ostrůvku.
Reference o tomto místě rozhodně nelhaly, spousta rybiček a korálů a dokonce i velké množství želv. Jednu jsem si dokonce sama objevila. Pouze náš divemaster byl trochu laksní a nic moc zajímavého nám neukázal. První dva ponory jsme udělali za sebou a před třetím loď zakotvila u pláže a posádka nám nechala čas na zaplacení poplatku (povolenku na potápění, která, jak je zde dobrým zvykem, nebyla v ceně výletu) a oběd (vcelku velký toust, který naštěstí v ceně již byl). Zbytek čekání jsme si zpříjemnili na prosluněné palubě lodi. Po třetím ponoru jsme se hned vydali na cestu zpět na hlavní ostrov. I když měla voda kolem 26 stupňů, tak mi vždy ke konci ponoru byla pořádná zima, takže cesta zpět, navíc proti vlnám, nebyla vůbec příjemná a zahřála jsem se až v našem hostelu. Tam se již začaly projevovat první známky našeho poledního povalování na lodi. My s Jirkou jsme byli jak raci. Na Míše nebylo spálení samozřejmě vůbec vidět, zato o to více skuhrala. Po dnešním poměrně náročném dnu (zkusila jsem si, že tři ponory jsou možná až příliš) jsme si zasloužili pořádnou večeři. Neměli jsme energii něco moc hledat, proto jsme zapadli do první normálně vypadající restaurace u pobřeží a dali si opět něco málo z místních specialit – sizzling sisig (vepřová jídlo dělané z hlavy a jater se syrovým vajíčkem)a sizzling squid (sépie) v pepřové omáčce. K sisigu jsme nejprve neměli příliš důvěru, ale nakonec jsem s tím, teda alespoň já (Jirka nemá rád játra) byla nadmíru spokojená. Jídlo bylo poslední kapkou na naše sluníčkem zmořené tělo, takže jsme zbytek večera strávili u televize na pokoji.
Náklady:
potápění Apo Island: 1000 peso/ponor s vybavením (v rámci jednodenního výletu 3 ponory), potápěčský poplatek přímo na Apo 300 peso/osoba
Tak dnes jsme se šli konečně potápět a to dokonce na jedno z nevyhlášenějších míst na Filipínách Apo Island. Po brzkém budíčku jsme tedy hned vyrazili na snídani, která se opět skládala s toustů a džemů. Bohužel ani pomerančová ani limetková marmeláda nepatří k mým oblíbeným, ale v každém případě limetková je při slabé vrstvě relativně snesitelná. Po snídani už nás čekalo jen vyzkoušení vybavení a přesun k lodi. K naší výpravě se nakonec přidala ještě holanďanka korejského původu studující v Pekingu čínštinu a Skot, kterému jsem, ač mluvil anglicky, nerozuměla ani slovo. Plavba na ostrov trvala asi 40 minut a my jen doufali, že mraky a chladné počasí necháme na Negrosu. Předpovědi ale nezklamali a první ponor jsme už dělali v pěkném parnu, kousek od malého ostrůvku.
Komentáře
Okomentovat