Zdárně jsme vše sbalili do dvou batohů a vyrazili se značnou časovou rezervou na letiště. Ráno opět chumelilo, takže jsem celý den sledovala odlety z Ruzyně, zda je vše ok. Naštěstí jsme odletěli dle řádu a v Londýně jsme tedy měli dost času na přestup. Odtud už nás čekal 13ti hodinový let do Kuala Lumpur. Jelikož jsme odlétali kolem půlnoci na první jídlo v letadle jsem se už musela budit. Předplatili jsme si jedno normální a jedno malajské jídlo. Jirka rád zkouší nová jídla, hlavně když podle názvu není vůbec jasné, co se za tím skrývá. Já jsem v tomhle ohlednu konzervativnější a dost se mi to vyplatilo. Kuře s rýží a rozinkami opravdu není pro mě ta pravá pochoutka. A u druhého jídla nebyl spokojený ani Jirka. Nasi Lemak – malajská top specialita – obsahovala krom kuřete a rýže ještě omáčkou se sušených ančoviček, která nechutnala zase tak špatně, ale děsně to smrdělo.
V Kuala Lumpur jsme přistáli v sobotu večer na nízkonákladovém terminálu LCCT. Byla jsem dost rozespalá, takže si jen pamatuji nehorázné vlhko a teplo, které jsem po české zimě docela uvítala. Další let do Manily jsme měli až druhý den ráno, takže jsme se hned přemístili do hotelu Tune, který je přímo před terminálem. Příjemný a čistý hotel ve mně probudil chuťové buňky, tak jsme vyrazili do nedaleké jídelny na něco k snědku. Polévka a knedlíky plněné curry a čímsi sladkým nás plně uspokojili a vůbec mě nevadilo opět ulehnout do postele a pokračovat ve spánku.
Komentáře
Okomentovat