25. 2. 2010 Banaue rýžové terasy, Hapao Hot springs

Do Banaue jsme dorazili asi s hodinovým zpožděním. Naštěstí jsme si dopředu zamluvili hostel, v rámci čehož bylo i vyzvednutí na zastávce. Do hostelu jsme se tedy pohodně dostali soukromým jeepney. Zde jsme museli chvilku čekat na pokoj, ale snídaně v příjemné restauraci s výhledem na rýžová políčka mě opět nabila ztracenou energií. Venku to vypadalo na pěkný den, tak jsme začali zjišťovat, kam vyrazit. V hostelu nám nakalkulovali dvě varianty. Jedna byla do vesnice Hapao  a druhá do další vesnice Batad – oboje do 20 km. Měli jsme na výběr tři varianty dopravy – soukromé jeepney, van nebo tricykl. Bohužel klasická veřejná doprava do těchto míst prý nejezdila a všechny navrhnuté varianty nám přišli dost drahé. Po krátkém přemýšlení jsme se rozhodli navštívit vesnici Hapao a její horké prameny a hlavně zkusit si sehnat nějakou vlastní dopravu. Nakonec se zadařilo a ve městě jsme sehnali tricyklistu, který byl ochoten nás vzít všechny asi o polovinu levněji, než spočítali v hostelu. Načepovali jsme dvě litrové lahve coca-coly s růžovou tekutinou a vydali se na cestu. Nejprve jsme se po asfaltce vyškrábali nad město a pak pokračovali podél hřebenu už jen po kamenité cestě. Zde jsem pochopila, proč nám doporučovali vzít dva tricykly. Naše motorka obtěžkána čtyřmi osobami měla v těch kopečkách dost velké problémy a občas jsme i museli sesednout a jit kousek pěšky. Do Hapao jsme dojeli asi po hodině. Řidič nám zaslavit u vyhlídky na zelené rýžové terasy a pak nás ještě popovezl a ukázal nám cestu k horkým pramenům s tím, že na nás počká, než se vrátíme.


Pěšina k pramenům příjemně klesala do údolí rýžových teras s hromadou příbytků místní pěstitelů rýže...takže i když se párkrát rozdělovala, bylo se koho zeptat. Samozřejmě po nějakých ukazatelích na prameny nebylo ani vidu ani slechu. Po pár minutách jsme sešli až na upatí teras a cesta se ztratila. Dle logické úvahy, že prameny musí být někde u vody, jsme sestoupali po terasách až dolů k řece. Zde jsem se poprvé setkala s člověkem, který nerozuměl nebo možná nechtěl rozumět anglicky, takže nám moc neporadil. Když už jsme se smířili s tím, že horké prameny neuvidíme, objevila se v dálce partička místní omladiny. Nejdříve opět vypadali, že nechtějí rozumět, smáli se nám a naše otázky ignorovali, ale nakonec na nás po pár metrech začali divně mávat, tak jsme je začali následovat. Přešli jsme akorát takový malý kopeček a sestoupili znovu k řece. Zde bylo další hejno děti a hlavně malé jezírko s horkou, čistou a samozřejmě sírou ovoněnou vodou. V jezírku se válelo pár místních dětí, ale hned nám ho ochotně vyklidily a my se krásně vyrochňali. S dobrým pocitem, skoro jako bychom nalezli poklad, jsme se vypravili k našemu řidiči.
Cestou zpět Banaue se výrazně ochladilo – prý je to tu v horách normální. I přesto jsme si nechali zastavit asi kilometr před městem a ještě vyšli na další vyhlídky, z čehož ta nejvyšší je dokonce na místní bankovce. Bohužel bylo dost pod mrakem, takže výhled nebyl moc super.
Pro tento den jsme měli splněno. Na závěr dne jsme vyzkoušeli restauraci Peoples Lodge vedle našeho hostelu (jedna ze tři ve městě). Jídlo nebylo špatné, ale nijak nenadchlo a odebrali se dohnat spánkový deficit předešlé noci.

Náklady:
Ubytování Banaue Greenview Longe: 750 peso (třílůžkový pokoj, bez sociálky a oken, soukromí trochu narušovala mezera mezi stropem a zdí na chodbu, tricykl do Hapao a zpět 700 peso)