20. 2. 2010 Negros, Twin Lakes, Casaroro Falls

Vedle našeho hostelu v Dumaguete byl Dive shop - co víc jsme si mohli přát. Moc jsme tedy neváhali a hned využili nabídky na nedělní potápěčský výlet na Apo Island – vychvalovaný to ráj. Sobotu jsme se ale rozhodli strávit v okolí hlavního města ostrova. Ranní polojasné počasí přímo vyzívalo vyrazit někam do přírody, takže jsme jako první zvolili návštěvu Twin Lakes, kráterových jezer. Velmi lehce jsme nalezli jeepney, v době našeho nástupu již vcelku plného, takže jsem vyfasovala místo vedle řidiče a dalšího pasažéra. V pozici koleno pod bradou a jedna ruka z okénka jsem cestu zvládla vcelku pohodlně. Když jsme se začali blížit k místu našeho výstupu, obloha se zatáhla a začalo trochu pršet. Jeepney zabrzdil na kraji silnice a opět se opakovala klasická situace, kdy jsme ocitli před jakousi cedulí uprostřed ničeho, pouze v obležení místních motorkářů Habal-habal nabízejících nám odvoz k jezerům. Déšť trochu zesílil, takže jsme se schovali pod provizorní stříšku a začali vyjednávat o ceně za pronájem motorky. Jak je již našim dobrým zvykem, tak cenu jsme nestáhli ani o peso a po chvilce už jsme byli naloženi na dvou motorkách a pelášili si to do kopce. Vlhké počasí udělalo s okolní krajinou divy. Nad palmovými háji se táhla mlha a vše vypadalo tajuplně hezky.


Nahoře jsme sestoupili k jezeru. Na kamenitém břehu piknikovalo pár místních. Prošli jsme kousek podél pobřeží a rozhodli se půjčit loďku a projet k druhému jezeru. Tento plán nám zhatil vydatný déšť, proto jsme vystoupali k restauraci nad jezerem, vyčkat lepšího počasí a zpříjemnit si to něčím dobrým. Zde se k našemu překvapení podávala jen rýže s konzervou. Volba padla na sardinky v tomatě a nakonec to bylo vcelku dobré. Jelikož déšť vůbec neustával a začal se blížit čas našeho návratu, sehnali jsme naše motorkáře a vydali se na cestu dolů. Tento výlet za ty peníze ani čas rozhodně nestál.

V Dumaguete nebylo po dešti ani vidu ani slechu a my začali hledat dopravu do města Valencia (asi 6 km od Dumaguete), které se honosilo zajímavostí v podobě asi 30 metrového vodopádu. Obroužili jsme asi půlku města, než jsme našli stanoviště toho správného jeepney a po nějaké chvilce, která dle mého názoru neodpovídala 6 km, jsme stali ve standardní situaci mezi křičícími habal-habal. Tentokráte jsme je s díky odmítli a vydali se na cestu pěšky.“ Lonely planet psal 4 km, tak to v pohodě dáme“. Když jsme asi po 2 km minuli pěkné koupaliště, cesta začala prudce stoupat a slunce mírně klesat, prolétla mi hlavou myšlenka, že jsme možná měli vzít raději tu motorku…no ale už nebylo cesty zpět. Nakonec jsme šlapali asi 2 hodiny do kopce. Prošli jsme řadou vesniček, které byly složeny jen z pár malých dřevěných domků o jedné místnosti. Všude okolo pobíhalo dost dětí, takže nechápu, jak se do těch příbytků mohli všechny vejít. Ale místo na obrovskou plazmu a reprobedny měli skoro všude. Bylo hrozně milé, že nás všichni vřele zdravili a hlavně nežebrali, což bylo například na Samoe na denním pořádku. Pár lidí se s námi i dalo do řeči a byli poměrně v šoku, když zjistili, že razíme na vodopád. No asi tu moc lidí pěšky neprojde. Se západem slunce na krku jsme radostně stanuli nad vodopádem, k němuž to bylo ještě 335 schodů (počítala jsem a o jeden mi to nevyšlo). Vodopád byl úctyhodný, v jezírku pod ním se dalo koupat a vůbec celé okolí vypadalo, že by se tu nechalo pár hodin strávit. Dost jsme litovali, že jsme sem nezavítali hned dopoledne a nevyprdli se na jezera.

Od vodopádu jsme už šli za tmy. Ale cesta byla v pohodě. Několikrát nás zastavili motorkáři nabízející odvoz s tím, že z Valencie už žadný jeepney ani tricykl nejede. Moc jsme jim nevěřili, ale na potřetí jsme se nechali ukecat a odvézt se do Dumaguete.

Náklady:
Motorka k Twin Lakes 250 peso/osoba, vstup Twin Lakes 300 peso, jeepney Dumaguete - odbočka Twin Lakes 15 peso/osoba, vodopád 10 peso, motorky Valencia Dumaguete 100 peso/osoba