15. 2. 2010 Potápění Anilao

Na dnešní den jsme si stanovili vysoké cíle. Zajet asi 100 km od Manily do místa zvaného Anilao a dát si nějaký ten ponor. Chtěli jsme hlavně využít toho, že jsme stále bez Míši, která by jako nepotapěč tento výlet příliš neocenila. První náročnou věcí tohoto dne bylo vůbec vstát…časový posun a včerejší noční cestování po Manile…nám dali docela zabrat. Ale v půl 10 jsme již seděli ve správném autobusu směr město Batangas. Do těch nechápu, jak jsme to mohli v tom chaosu tak dobře najít.
Autobusy v Manile jsou totiž provozovány různými společnostmi a jejich terminály jsou tedy neorganizovaně rozmístěny naprosto všude po Manile. Ke většině se dá bezproblémově dostat nadzemkou, ale musíte vědět kam jaká společnost jezdí, což teda není jednoduché zjistit. Navíc, když vám ve vašem hotelů poskytnou informaci typu „někde tam“ „nevím“ „asi“ „taxi“ s takovým zpruzením, že vám to vezme veškerou energii se ještě na něco ptát.


Po dvou hoďkách nás autobus vyhodil v Batangas. Dle návodu z webu jsme se vydali ke stanovišti jeepney (americký džík upravený na autobus…raději ani nechci vědět jak), po 30 minutách jsme dorazili do Anilao Village a přesedlali na další místní dopravní prostředek „tricycle“ (=motorka se sajdkárou). Mladík i motorka měli docela problém nás dovézt na místo, ale něco málo po poledni, chudší o 500 peso, jsme vystoupili u námi vybraného Bambu villa Resortu. Paní na recepci se nás hned ochotně ujala a zavedla nás k našeho divemasterovi. První ponor jsme udělali na Arthur’s Rock a druhý na Twin Rocks. Měli jsme celou loď a divemastera jen pro sebe. Všechno vybaveni dopředu připravili a řidič lodi nám pomáhal s výstrojí, takže super pohodička. Nemuseli jsme vůbec hnout prstem a už jsme byli ve vodě. První ponor byl pohodový…dlouho jsme se nepotápěli, takže jsme to uvítali. Druhý byl ale naprosto super…pod vodou bylo hrozně živo, spousta rybek, dokonce jsme i viděli želvu, skvělá viditelnost. Kolem paté jsme už byli zpět v resortu. Při placení jsme ale narazili na malý problém. Ponory prý byli obsah jakéhosi denního balíčku, který ještě navíc obsahoval ne úplně levný oběd, který jsme už v 5 hodin večer neměli moc chuť dávat. Navíc nám začali nutit odvoz zpět do Manily. Odvoz bych docela brala, byla jsem utahaná, ale za jídlo se nám prachy dávat nechtěli. Po krátkém dohadování, že jídlo stejně musíme zaplatit, jsme tedy odmítli odvoz a šli čekat do restaurace na jídlo. Když jsem se trochu uklidnila s tím, že si tak pěkný den nehodlám takovou maličkostí zkazit, přistoupil k našemu stolu mladík a začal nás ukecávat na odvoz. Popravdě jsme mu řekli, že je to pro nás drahé a že už platíme za jídlo, které jsme vůbec nechtěli, tak ať se hodí do klidu. Nějak se mu ale naše odpověď nelíbila a za chvilku byl u našeho stolu zase…stejný výsledek. Napotřetí už přišel se slevou a já jsem se nechala obměkčit. Po vydatné večeři a ještě přibalených toustech s tuňákem na cestu jsme usedli do toyoty a nechali se za 800 peso odvézt do Manily. Uznám, že to za to pohodlí docela stálo.

Náklady:
bus batangas 167 peso, jeepney batangas – anilao 28 peso, tricykle 100 peso za oba, dva ponory 800 peso, pronájem lodi 2500 peso, pronájem vybavení 1650 peso, divemaster na ponor 500 peso