22. 2. 2010 Cebu, Moalboal

Již v průběhu noci bylo jasné, že pár následujících dnů bude ve znamení nepříjemných bolestí. V posteli jsem neobjevila jedinou polohu, která by nenamáhala spálené části těla. Až nalezení borůvkové a jahodové marmelády u snídaně trochu zmírnil mé utrpení. V rámci balení jsme na sebe nevlekli, co jsme mohli, abychom zakryli postižené částí a zároveň si neuhnali upal a vydali se na přesun na vedlejší Cebu ostrov. S batohy na zádech jsme příliš dlouho nevydrželi a hned před hostelem jsme chytli tricykl do přístavu. Loď vyrážela asi za 5 minut po našem příjezdu a za dalších dvacet minut jsme se již vyloďovali na Cebu. Hned nás odchytla paní s dvěma dětmi, že se podělíme o tricykl k autobusu do našeho dnešního cíle, města Moalboal. Nedostali jsme příliš času nějak odporovat, takže jsme se v počtu pět dospělých, tři děti a tři batohy nasoukali na motorku. Naštěstí toto utrpení trvalo jen pár minut.
Od Moalboal jsme příliš neočekávali (dle průvodce turistické centrum Cebu), v podstatě jsme ho vybrali spíše jako přestupní místo, protože další den jsme se potřebovali dostat do hlavní města Cebu city odkud nám letělo letadlo zpět do Manily. Z tohoto důvodu jsme ani nechtěli zajíždět k vyhlášené pláži, ale bohužel přímo ve městě prý nebylo žádné ubytování, takže nám nezbývalo nic jiného než opět vzít tricykl. Během jízdy s námi udělal řidič menší interview, na jehož základě nám vybral hostel (uspokojující a hlavně levné ubytování, takže to docela odhadl).
Celá vesnice u pláže byla složena pouze z různých druhů ubytovacích zařízení a restaurací, ale naštěstí turistů tu zase tak moc nebylo a nakonec jsme to zhodnotili jako vcelku příjemné místo, které Míšu přesvědčilo k lenošení. My si půjčili motorku a vydali se asi na 20 km vzdálené vodopády Kawasa Falls. Zaparkovali jsme u cedule a už u nás byl výběrčí…prý zaplatit parkovné. Snažili jsme se ho obalamutit a zaparkovat jinde, ale velmi rychle nás vyvedl z omylu, že ať už budeme stát kdekoliv, zaplatit musíme. Po prvním kroku od motorky už na nás pro změnu visel dotěrný průvodce. Opět jsme zkusili odporovat, že jeho služby nechceme, bez úspěchu. Po dohodnutí ceny ještě dodal, že musíme samozřejmě zaplatit vstup a to už mě dožralo. Shrnula jsem tedy náklady (parkovné 50 peso, nechtěný průvodce 150 peso a vstup 20 peso) a ujistila se, jestli je to opravdu vše. Nakonec jsem ale zase tak moc nelitovala. Průvodce se ukázal vcelku přátelský a komunikativní a aspoň jsme s Jirkou udělali pár společných fotografií. Jinak celá takhle atrakce se skládá ze dvou vodopádů, jezírek a přehrady s blankytně modrou vodou, takže na konci jsme propustili průvodce a šli se vykoupat. Na zpáteční cestě Jirka ještě neodolal čerstvému kokosu. Do Moalboal jsme dorazili se západem slunce a ještě jsme prošli místní trh a vyzkoušeli vyhlášené satay (grilované maso na špejli), koupili ovoce a pečivo a pokračovali, už za tmy, do našeho hostelu. Míša už na nás čekala a plna energie byla připravena okamžitě vyrazit na večeři. Vybrali jsme indicko – thajskou restauraci a na závěr ještě zakončili do baru. Museli jsme vyzkoušet místní rum, který měl dvě velké výhody, byl levný a dobrý. Míša se efektivně rozhodlo pro Long island ice tea, což je mix 5 panáků (vodka, gin, rum,tequila a ještě něco) zalitých colou. Bohužel v tomto drinku byla cola spíše na zabarvení než na dochucení, takže to byla docela síla. No zbytek večera byl velmi veselý.

Náklady:
Ferry Negros - Cebu 60 peso/osoba, bus do Moalboal asi 58 peso/osoba, tricykl na Panagsama beach 50 peso, ubytování 700 peso (nic extra, ale čístý třílůžák s verandou a koupelnou), pujčení motorky na půl dne 200 peso (řídičák ani helmu nepotřebujete), kawasa falls 220 peso se vším všudy (viz článek).