24. 2. 2010 Manila, čínský hřbitov

Ráno jsme se sbalili a vyrazili na letiště. Naštěstí byl den volna, takže doprava byla dost v pohodě a my se ocitli na malém letišti s výraznou časovou rezervou. Na palubě letadla Cebu Pacifik opět proběhla soutěž, tentokráte ve zpěvu, na což ani jeden z nás nemá dispozice, takže jsme si nechali ujít lákavé výhry.  V Manile jsme se hned po příletu přesunuli k autobusovému nádraží a zaplatili zamluvené lístky na noční autobus do Banaue, kde se měli nacházet vyhlášené rýžové terasy. Průvodce zmiňoval dvě autobusové společnosti, které do těchto končit jezdí a já, podle záhadného klíče, vybrala společnost Autobus. Už nevelké nádraží bez jakéhokoliv autobusu mě mělo varovat. Ale v dobré víře jsme zaplatili lístky, uložili batožinu do vyznačeného prostoru a šli zabít odpoledne, protože autobus vyrážel až v deset večer.
Nejprve jsme se tradičně vydali do nákupáku na jídlo. Foodcourte nezklamal a my se pěkně naládovali. Poté jsme se rozhodli pro návštěvu čínského hřbitova – bylo to jen pár zastávek nadzemkou. Tenhle hřbitov založila čínská komunita, protože měla zakázáno pohřbívat na španělských hřbitovech. Postupem času zde vytvořili takové mrtvolné město ve městě. Procházeli jsme liduprázdnými uličkami a prohlíželi mauzolea, která měla i několik pater, záchod a koupelnu. V některých byla i klimatizace a dokonce tam žili lidé - pozůstalí, což na jednu stranu docela chápu, protože většina staveb působila velmi luxusně.
 Navečer jsme se opět přesunuli do nákupáku, dokoupili zásoby jídla a pití do autobusu a kolem deváté vyrazili na nádraží. Zde už byly připraveny dva autobusy. Bohužel vypadali od dost hůře než vozidla vedlejší společnosti Florida. Ale stále jsme se uklidňovali, že to přece nemůže být zas tak hrozné. Ale bylo!!! S otvorů pro klimatizaci se valil ledový proud vzduchu, který nešel nijak zastavit.  Takže i když jsem na sobě měla téměř vše, s čím jsem opouštěla únorové počasí v Čechách, stejně jsem mrzla a permanentně se mi chtělo na záchod, který v tomto autobuse, vyrobeném snad někdy začátkem minulého století, samozřejmě nebyl. Když už se člověk zachumlal do nějaké polohy a odhodlal se ke spánku, tak autobus zastavil. Jednou pro naftu, pak na záchod, pak na cigárko a zase záchod a to se opakovalo celou noc.

Náklady:
Cebu taxi: hotel - letiště 250 peso, letištní taxa 200 peso, lístek do Banaue se společností Autobus 400 peso/osoba, čínský hřbitov zdarma