Vinařský víkend v Hunter Valley

Tak jsme konečně využili dárek od firmy, kde Jirka pracuje a vybrali si víkend ve vinařském regionu Hunter Valley, přímo v Hunter Valley resortu. Vyrazili jsme v pátek po obědě. Anča to díkybohu zabalila asi minutu po výjezdu z garaží a nechala nám příjemné dvě hodiny klidu v autě. Dorazili jsme kolem 4 odpoledne, ubytovali  se a prošli okolí. Bohužel už se stmívá kolem půl šesté, tak na nic víc nebylo moc času.

V resortu jsou dva druhy pokojů. Takzvaná Spa Cottage, v "překladu" chatka s kuchyňkou a malou výřivkou. Tu jsme původně měli zamluvenou. Ale nakonec jsme skončili v pokoji, no v podstatě takové řadě pokojů přilepených na sebe a honosně se nazývajících Vinyard room. Asi komunikační šum. Musím říct, že vše bylo čisté a vybavení účelné, ale v každém případě už značně použité a celkově měl celý resort svá nejlepší letá za sebou.

U resortu byla vinotéka a pivovar s restaurací. Součástí byla i malá vinice. Bohužel víno už bylo sklizené (sklizeň probíhá od půlky ledna do března). Také tu byl tenisový kurt, bazén a prý veřejná výřivka. Ve společné chatě byla k dispozici prádelna, extra toaleta a mikrovlnka. Také někde měly být BBQ stoly.

V pátek navečer už opravdu nebylo moc co vymýšlet, tudíž jsme si naproti ve vinici Thomas Wines koupili víno. Jak jinak než Shiraz (oblíbená to odrůda místních vinařů) a objednali si jídlo z restaurace v rezortu. Víno bylo super, o dost horší bylo jídlo. Musím říct, že špatné hodnocení na Google si tato restaurace opravdu zasloužila.

Z pátka na sobotu spala Anča fakt blbě. Mezi půlnocí a druhou se neustále budila. Netuším, co jí vadilo. Naštěstí pak zabrala a dalo to do svých tradičních šesti třiceti. To bylo akorát na snídani. Ta bylo oproti jídlu předchozí večer dobrá. Takový standard jako vajíčka, slanina, klobásky a rajčata, šunka a sýr, nějaké ovoce atd. Snažili jsme se Anču zabavit, co to šlo, ale nakonec stejně musel jeden z nás pobíhat ven a u jídla jsme se prostřídali. Od devíti jsme měli zamluvenou ochutnávku vín. Nejdříve to tedy bylo povídání o víně a až pak testování. Bohužel Áňu informace o víně moc nezajímali, ale věřím, že to bylo zajímavé a případně sem doplní JirkaJ Po hodině běhání jsem doufala, že se to naše dítě aspoň trochu unaví a já dám tu ochutnávku. Sice jsem dala asi dvě až tři skleničky, ale o vychutnání nemohla být ni řeč. Vždy jsem Anču akorát nahnala to vinotéky jednou rukou ji držela, aby něco neshodila a druhou to sebe kopla, co bylo nalito na stoleJ Pan vinař ze mě musel mít radost. N

akonec jsem to vzdala a zůstala s ní venku. Po půl hodině vylezl i Jirka a vypadal dost spokojeně, takže řízení bylo tenhle den na mě.

Na zbytek dopoledne jsme zajeli na dva místní trhy. První u vinice De Bortoli a druhý Handmade Market u Pokolbin village. Cestou (asi deset minut) nám samozřejmě dítě v autě vytuhlo, takže i když první trh byl dost o ničem, koupili jsme si tam aspoň kafe a prošli se po okolí, aby se Anča prospala v kočárku. Na Handmade bylo o dost víc stánků, takže určitě stál víc za návštěvu než ten první. Ale celkově tam nic extra zajímavého nebylo, spousta blbostí, nějaká rádoby farmářské produkty apod.

Na odpoledne byly v plánu místní zahrady Hunter ValleyGardens (vstup 29 AUD za osobu). Jedná se o komplex deseti tematických zahrad. Největší úspěch měla pochopitelně Storybook Garden s postavičkami z různých pohádek a říkadel jako Alenka v říši dívů, Humpty Dumpty (divný velký vejce, který padá ze zdi), Perníková chaloupka atd. A Aňa běhala a běhala a běhala, takže po dvou hodinách nemohla ani pořádně chodit. Bylo to tam pro ni ideální, spousta prostoru a relativně bezpečné a ohrazené. Současně tam bylo minimum lidí. Super odpoledne. Večeři v resortu už jsme tentokrát nechtěli riskovat, proto jsme si sjeli do Cessnocku. Původně jsme chtěli nějaký číňany, ale nic otevřeného jsme nenašli, protože tu (všeobecně v Austrálii) bohužel má většina restaurací otevřeno pouze na oběd a pak až večer na večeři a my jsme tam dorazili přesně mezi. Nakonec jsme nepohrdli supermarketem a dali si pečené hovězí a bramborový salát. V resortu jsme to doplnili jen lahví vína na večer a před západem slunce jsme se šli ještě projít. Za resortem byla značená cesta (prý půl hodiny, v reálu asi 15 minut i s Aňou) mezi poli. K našemu překvapení jsme tam potkali stádo klokanů, kteří se vůbec neměli k ústupu. Tentokrát spala Áňa celou noc, když beru to, že se vzbudila v už v půl šesté.

Na neděli jsme už neměli žádné velké ambice. Hlavně asi nějak unavit dítě, aby spalo cestou domů v autě. Dojeli jsme tedy zpět k zahradám, kde bylo u obchodů malé dětské hřiště. Během desetiminutové cesty Anča v autě opět vytuhla a ani přesunem do kočárku se nenechala rozházet, takže jsme vymysleli alternativu a obrazili okolní vinaře. V pěší vzdálenosti je jich vcelku dost. Minimálně dva v Roche Estate, pak McGuigan, kde jsme se také na chvilku zastavili (a v dohledu Brokenwood vinařství). Tam už jsem to nevydržela a Anču vzbudila. Jelikož byla dost odpočatá, museli jsme trochu inspirovat a v Cessnocku spoji potřebné s užitečným a vypustili Anču do supermarketu Big W. Koupila jsem ji aspoň ponožky a první holínky. V obchodě je to s ní vždy náročné. Sbírala jsem po ní snad padesát věcí, ale nakonec v autě bez problémů usnula a dala pokoj až domů.