Canberra a Corin Forest, Ančí první sníh

 

Končí zima a mně se uvolnil jeden pracovní den, protože Atlassian je super a chce, abychom si od práce z domu občas odpočali. Tak jsme si říkali, co s tím, a vymysleli jsme výlet za sněhem. Anča se sice narodila v lehce zasněžené Praze, ale sníh nikdy vlastně neviděla. Tenhle krátký výlet jsem už nějakou dobu měl na mysli, ale rozhodnutí bylo docela narychlo. Teda Gábina z toho až tak nadšená nebyla, museli jsme najít nějaký bonus pro každého.

Jak se víkend blížil, podmínky se lepšily - chodily zprávy, jak na horách sněží. Na sníh jsme si vybrali Corin Forest Mountain Resort, kde mají umělé zasněžování, tak to byla jistota. Víkendy tam mají vyprodáno. Lidi zjevně nemůžou kvůli zavřeným hranicím nikam jinam, tak jezdí i do zimy. Předem jsme si koupili lístky na pondělí přes oběd, kdy to vypadalo docela volné, měli více než poloviny ze 100 lístků volných. Dvě hodiny hraní ve sněhu vyjdou na $20 za člověka, dítě i dospělý. Navíc $5 za půjčení bobu.

Abychom zabily tři mouchy jednou ranou, naplávanovali jsme to přes Canberu. První důvod byl čistě praktický. Až do Corin Forest by to byly 4 hodiny jízdy, po čemž bychom byli všichni unavení a na hraní by nebyla nálada, takže lepší je před tím si odpočinout a dobře se vyspat. Druhý důvod je ukázat Anče hlavní město Austrálie a ACT - po tomhle výletu bude mít odškrtnuté 3 státy a jedno teritorium. Poslední a nejdůležitější důvod byl najít nějakou atrakci pro Gábinu. Ta se do toho samozřejmě pustila se vší vervou a po celém večeru vybírání a telefonátu, abychom se ujistili, že vše je otevřené a funguje, jsme měli zamluvený Rex Hotel. Ten vyhrál nejen tím, že měl dobré hodnocení, ale hlavně měl pokoje se soukromou saunou nebo vířivkou. My vybrali saunu (pro nás; pro Anču by byla lepší výřivka, ale ta bude mít sníh).

Canberra

Vyrazili jsme po šesté ráno v neděli. Provoz byl skvělý. Za přesně 3.5 hodiny a 286km jsme byli v Canbeře. Cestou jsme jeli kolem jezera Lake George, což je taková vyschlá planina před Canberou, nad kterou jsme se kdysi divili, proč jí říkají jezero. Tentokrát se tam sice pásly ovce, ale taky byly vidět louže a mokřiny jako v bažině, takže tam asi nějaká voda občas je. Ve městě jsme zaparkovali v Canberra Centre, což je nákupák v centru. Tam bylo překvapivě docela plno, jak aut tak lidí. Zima byla jak v psinci, asi 8°C, což Anča možná ještě nezažila, tak jsme jí navlékli, jak to jen šlo. Prošli jsme skrz Glebe Park až k Molonglo River a turistickým informacím National Capital Exhibition. Tam bylo pro Anču spousta atrakcí, muzeum, interaktivní hračky a tak. A samozřejmě výhled na Capital Hill, kde stojí Parliament House. Odtud už začala Anča být docela unavená, tak jsme jen mrkli k řece, chvíli se zasekli na hřišti a víceméně odnesli už hladovou Anču na oběd. Food court měl omezený počet stolů, dalo nám chvíli najít místo, ale podařilo se a společně jsme do sebe naprali asi kilo nudlí a docela dobré a pálivé curry.

Pak už byl čas jít do hotelu, na ten se Anča těšila už od Sydney. Gabča jako první šla prověřit, jestli klimatizace topí a kde je sauna. Oboje našla, klima trochu zlobila a netopila, ale později se někdo na pokoji zastavil a rozfungoval jí - pak už jela trvale asi na 26°C. Odpoledne jsme strávili víceméně v bazénu, který byl ale ve vedlejší budově, takže přebíhání venkem nebylo úplně přijemné. Večer jsem zajel pro pizzu do Pizza Gusto ve čtvrti Braddon. Měla dost super hodnocení a musím uznat, že za to stála, i když jsem docela čekal. Braddon mě také překvapil a trochu mi spravil názor na Canberu. Bylo tam živo a na Lonsdale Street byly tak pestré restaurace, který bych v Sydney pohromadě docela těžko hledal. Večer pak uběhl v saunovacím duchu. Konečně pro jednou!

Corin Forest

Ráno jsme se nevyhli ještě jedné návstěvě bazénu a vyrazili do hor. Cesta byla asi 40 minut a zvlášť poslední část byla dost zatáčkovitá. Část posádky to nenesla dobře. Když jsme přijeli a oblékli se do všeho, co Gábina pro Anču sehnala (seriozní lyžařské vybavení), vyrazili jsme na průzkum. Skutečného sněhu poskrovnu, sluníčko a teplota pomalu lezla k 10°C. Uměle zasněžený kopec s pár začínajícími lyžaři. Učili se tam jak děti tak i dospělí. A vedle toho kopeček na bobování a stavěním miniaturních sněhuláků. Tam jsme vyrazili a strávili tam skoro 2 hodiny. Anča se naučila sama bobovat, nechala se tahat na bobu a stavěla, co jen šlo.

Když už skoro padala únavou, sedli jsme do auta a frčeli domů. Trefili jsme Sydney akorát ve večerní špičce, ale Gabča měla naštěstí nápad vzít to po delší placené dálnici čímž jsme ušetřili asi hodinu v zácpě kolem Parramatty.