Trajektem do Portsmouth na Dominice

Den devátý, sobota 17/3/2012

Zkoumání pláže v Salisbury

Další ranní vstávání v 5.00, a to je prý dovolená. Nicméně sluníčko a teplo to vynahradilo, hnedka má člověk jiný přístup. Ferry byla už v 5.30 otevřená a dalo se nastoupit. Kinedryl pro jistotu, krátký spánek, abychom vybili jeho účinky, a v 7.00 jsme byli v Point-a-Pitre jako na koni. Jak se ukázalo, v přístavu není žádná úschovna zavazadel, to bylo dost nepříjemné. Z prodejny lístků nás poslali do obchůdku s novinama, a odtamtud zase zpět - prostě to tam nedělají a dělat nechtějí. Jelikož jsme měli za pár hodin jet na Dominicu, nebylo to na hledání obytování, ale zas to nebylo tak krátce, abychom chtěli čekat na ferry point (nic tam není, dost nuda).
No co, rezignovali jsme a šli do Point-a-Pitre i s batohy na zádech, zas tak hrozné to není. V takovou chvíli se ukáže, jak dobře jste zbalení. Koupili jsme nějaké pečivo a nakonec došli až na náměstí Place de la Victoire, kde jsme se utábořili v kavárně na kávu a sandwich. Proseděli jsme tam celý čas, na nějaké výlety po městě bylo moc teplo a moc zavřeno. Cestou zpátky na ferry jsme zastavili na poště (velká škaredá budova na rohu hlavní ulice Boulevard Faidherbe a Rue Des Cités Unies, musíte do patra, přízemí je zavřené) odeslat pohledy (při odjezdu, jak jinak :) a tentokrát naprosto bez fronty) a já potvrdil svoji nebojácnost tím, že jsem si u trhu vedle autobusového nádraží koupil z prodejního karavanu bokit s kuřetem. A žiju i po roce a půl, jen pro informaci. Ve městě jsme potkali francouzský pár (FP).

Terminál v Portsmouth, Dominica

U ferry byla fronta na check-in zavazadel asi 30min. Následovala pasová kontrola a vpuštění na ferry. FP nastupuje také. Cesta trvala hodinu a čtyřicet minut, malinko to skákalo a docela dost lidí to neustálo a blinkali. Pro slabší povahy a abstinenty doporučuju nějaký Kinedryl nebo Travelcalm, ostatní to buď ustojí nebo si dají na cestu panáka (nebo dva, tří). Dá se jít na palubu to rozdýchat, Během cesty bylo hlášení ve francouzštině a spousta lidí koukala z okýnek, asi delfíni nebo velryby, ale my nic nezahlédli.
Ferry z Point-a-Pitre zastavila v Portsmouth na Dominice, vystoupilo tak 50-100 lidí, a ferry hnedka zase pokračovala na Martinique. Jen jsem doufal, že naše batohy vyložili i s námi. Zas tak moc jsem francouzsko-britské organizaci v podání karibských ostrovanů nevěřil. Ale dobře to udělali, chlapci opálení. Fronta na pasovou kontrolu byla ukrutně pomalá, nejspíš proto, že většina připluvších Francouzů neuměla anglicky a většina úředníků zase francouzsky. Do pasu jsme dostali razítko s vízem na 2 týdny, což byla doba, kterou jsme jim řekli, nijak to nezkoumali. Každého se ptali na adresu ubytování a dost si na tom zakládali. To jsme četli v průvodci, takže jsme měli připravenou adresu dive centra, kam jsme se chystali. Naopak dva Francouze na tom docela potrápili, čekal jsem, kdy jim nasadí palečnice nebo aspoň rozpálené železo. Po pasu šly na řadu zavazadla, ale nás kontrolovat nechtěli, asi nejsme dostatečně podezřelí.
Venku čekali odchytávači, jak jinak. Úspěšně jsme jimi prokličkovali a jali se zjišťovat, kde jezdí veřejná doprava. Bohužel nic kolem nebylo vidět, a i podle pozdějších zkušeností bych řekl, že bus tam nejezdí. Takže jsme se nakonec pokorně vrátili, chvíli smlouvali a nechali se utáhnout na odvoz do Salisbury se zastávkou u bankomatu za €30. Jestli to je hodně nebo málo nevím, ale cesta byla nakonec docela dlouhá, takže nám to určitě ušetřilo čas. Přidali se k nám 2 Francouzi, kteří byli předtim trápeni na té pasové kontrole. Byl to otec se synem. Syn pracuje na ve veřejné správě na Guadeloupe, otec ho přijel navštivit a udělali si výlet na Dominicu. Chtěli si půjčit auto, ale v Portsmouth bylo zavřeno, tak se nechali odvézt až do Roseau.
Řidič/taxikář (licenci hádám neměl) mi zastavil u ATM, respektive louky s budovou uprostřed. Vyrazil jsem k ní dost nedůvěřive, ale bankomat tam byl. Nechtěl mi sežrat kartu, povedlo se až napočtvrté - asi nějaké nové skimming zařízení :) Trochu mě poléval pot, co budu dělat u té zavřené budovy, až mi ATM spolkne kartu. Navíc kousek vedle chlapík s brokovnicí v ruce zřejmě přijel dát hotovost do ATM a trochu mi zacláněl. Ale povedlo se úspěšně jsme pokračovali v cestě.

Pokoj v East Carib Dive

U místa, kde měl být East Carib Dive stál dům. Tak jsme chvíli klepali, bouchali a řvali, až vylezla starší Kanaďanka, která nám vypověděla svůj životní příběh učitelky angličtiny na odpočinku a pracující v youth centru, a mezi řečí nám také stihla říct, že dive centre je dole u pláže a že ona s nimi nemá nic společného. Sešli jsme schody od silnice k pláži (paní nám pověděla i počet schodů) a tam našli Haralda, majitele dive centra East Carib Dive. Pravda je, že jsem se s ním domlouval po emailu a v posledním napsal, že jakmile budeme vědět, kdy dorazíme, tak mu to napíšu (tj předem). Na neočekávanou návštěvu nebyl připravený a nebyl zjevně úplně nadšený, prostě to nebylo v správném Ordnungu. Zapoměl jsem napsat, že Harald Zahn je Němec :) Nicméně pokoj nakonec připravil. Byl malý, původně to byla jeho potápěčská dílna, než přistavěl větší. Sprchu jsme měli vlastní, záchod byl venku, ale v podstatě také náš. Během čekání na pokoj nám Beatrice, Haraldova žena (Švýcarka) zajistila obědovečeři (kuře se spoustou věcí kolem) a 2 pivka, takže nám to dost pěkně uteklo. Nakonec jsme se i dohodli, že nás Harald vezme na ranní dvouponor, takže dost dobré.

Kubuli

Měli jsme celý večer volný, tak jsme vyrazili na průzkum. Po černé pláži kolem hřbitova do vesnice Salisbury, vesnicí dál do kopce. Dost prudký kopec, mimochodem, mají kliku, že jim tam nemrzne, poněvadž to by neubrzdili. Ve vesnici jsme potkávali dost lidí, dívali na nás divně, neměl jsem z nich úplně pocit, že by nás nějak zvlášť vítali. Ale několikrát nabízeli hulení, tak to asi nebylo tak zlé. Ve vesnici byli podél silnice různé obchůdky, tak jsme nakoupili vodu, pečivo, zeleninu a tak. Domy byly podél silnice spíš polorozpadlé dřevěné boudy, ale cestou zpátky po silnici kousek na sever byly docela pěkné vilky. Všude parkovala v podstatě výhradně velká offroad auta.

Po návratu do resortu East Carib Dive jsme si dali už jen večerní pivko místní značky Kubuli a pročítali průvodce, abychom věděli, co nás v příštích dnech čeká.

Náklady: pečivo €2.5, snídaně €7.3, voda €1, bokit €3, taxi €30, voda EC$5