Basse-Terre: Grande Etange, Chute du Carbet, východ ostrova

Autor: Gabina - září 10, 2012

Den třetí 11/3/2012

Bologne rum distillery

Jelikož jsme ráno bojovali s časovým posunem a navíc ještě s komáry, nějak se ty mrchy do chatky natáhli, byli jsme na nohou už v 6:45 ráno. Po snídani jsme vyrazili s jasným plánem (teda pro Jirku byl hodně jasný, pro mě zas tak moc ne) zdolat nejvyšší vrchol Guadeloupe, sopku Soufriére. První zastávku jsme cestou udělali u Pigeon Island na pláži Malendure, kde jsme si v jednom ze tří dive center (byl to snad jediný, kde neuměli anglicky :) objednali dva ponory na úterý.

Fort Louis Delgres

Když jsme za destilérkou Bologne zatočili směrem k sopce, začala jsem si být hodně jistá, že se mi do toho kopce vůbec šlapat nechce. Naštěstí mi šlo počasí na ruku a sopka byla zahalena v hustém mraku, takže i Jirka uznal, že na vrchol se můžete vydat jindy...nebo nikdy :)

Pokračovali jsme tedy do hlavního města Guadeloupe, ospalé díry Basse-Terre. Nerada bych byla k tomuto místu nějak neuctivá, ale v neděli kolem poledne tam bylo totální mrtvo, které bylo zpestřeno jen pár prodejci ovoce. Z většiny nezajímavých památek jsme si vybrali místní pevnost Fort Louis Delgres, která byla samozřejmě také zavřená.

Chute du Carbet

Proto jsme raději vyrazili dál do vnitrozemí k jezeru Grande Etange a vodopádům Chute du Carbet. Cesta se kroutila a šplhala do kopců, ale náš Renault Clio to s přehledem zvládnut. U vodopádů nás čekalo civilizované parkoviště a poměrně dost turistů. K samotným vodopádům to bylo za mírný poplatek po dřevěném chodníku cca 15 minut chůze. V okolí byly ještě nějaké vodopády, ale vzhledem k času a docela vysoké obtížnosti stezky jsme to nakonec vzdali a jeli raději k jezeru. Taky bylo o dost méně turistů, takže jsme měli to štěstí a viděli jsme místní zvíře manugusta, což je malá šelma připomínající naší kunu nebo lasičku. Asi za hodinu jsme po úzké a bahnité pěšině obešli celé jezero a rozhodli se pro pomalou cestu domů. Z auta jsme si ještě u místních koupili kokosovou zmrzlinu...mimochodem naprosto skvělá...a přes města Goyave, Capesterre (památník Kryštofa Kolomba) a Petit-Bourg, kde jsme jako na prvním místěn schopni koupit něco k jídlu. U malého stánku mají opět jistou specialitu, a to bokit. Je to taková velká smažená kobliha plná většinou kuřetem, sýrem, salámem nebo tuňákem. Vybrali jsme s poulet a mayo a posvačili na promenádě u moře. Odtud už to bylo po dálnici kousek do našeho útočiště. Večer ale nastala krize...dopili jsme rum...zbyl už jen Punch coco a ten mi moc nejede...mocmoc sladké.