Den sedmý, čtvrtek 15/3
 |
| Ti punch a pivko Corsair |
Budíček v 5.30, to byla první výzva dne. Ačkoliv jsme od místních nečekali zázraky co do dochvilnosti, Bruno skutečně dorazil v 6.00, jak jsme se dohodli, vrátili jsme mu klíče a on nám kauci. Hnedka poté jsme vyrazili, za nějakých 20 minut byli u městečka Lamentin, kde jsme našli most a co víc, u něj čekalo auto. Chlapíci sice nemluvili anglicky, ale nějak jsme se dohodli, že potřebujeme do Point-a-Pitre do přístavu, a oni jeli před námi a dovedli nás tam. V přístavu přišla druhá výzva - předání auta. Francouzský protokol se ukázal jako chyták. Předně auto mělo být vyčištěné a my tam měli písek. Druhak týpek, který nám auto dával, neuměl psát a čtvrt nádrže napsal/nakreslil jako půl. No, abych to zkrátil, stálo nás to €20. Další hodinu a půl jsme čekali na ferry. Takhle brzy jsme tam podle jízdenek být měli, stejně jako na letišti, ale jelikož lidé se scházeli postupně a žádný check-in neprobíhal, bylo to úplně zbytečné. Navíc ferry nakonec vyjela o půl hodiny později.
 |
| Ubytko |
Cesta z Point-a-Pitre do
Grand Bourg na Marie-Galante trvala zhruba hodinku. V přístavu pak čekalo několik nabízečů, ale my si chtěli ubytko najít sami. Šli jsme do Tourist Info kanceláře o pár ulic vedle, ale člověk tam anglicky nemluvil, jak jinak. Nejenže nemluvil anglicky, on nemluvil jinak než francouzsky. Co by taky člověk chtěl od informací, že? Podle letáku s ubytkem jsme si od něj ale nechali do mapky zakreslit, kde které ubytko je. Pokusy o mluvenou komunikaci selhali i s našimi pokusy o francouzštinu, obrázky ale fungovaly. Podle mapky jsme vyrazili někam na okraj Grand Bourg, našli jsme takový rodinný dům, tak jsme zazvonili, otevřela postarší paní, anglicky poskládala jen pár slov, ale ukázala nám obrovský byt v podkroví jejich domu a dost rychle jsme se dohodli na 2 dnech. Nechali jsme tam batohy a prý že musí uklidit, ať dorazíme za 1.5 hodiny. To se nám docela hodilo, chtěli jsme stejnak na snídani. K tomu posloužila pekárna po cestě. Já byl unavený z ferry, nejspíš z protiblinkací pilulky, kterou jsem si pro jistotu vzal. Je to dryják, člověk by to neměl jíst pokud fakt nemusí.
 |
| Pláž v Grand Bourg |
Po snídani jsme se vrátili do bytu, byl připravený. Teda po snídani, bylo už po poledni. Paní i pán domácí byli velmi příjemní, domluvili jsme se na časném odjezdu třetí den, tak jsme raději zaplatili předem. Po krátkém odpočinku a sprše (bylo fakt vedro) jsme vyrazili ven najít něco k jídlu. To se rychle změnilo v hledání, co je otevřené. Ukázalo se, že nic. Na to bych dával pozor -
pokud člověk propásne oběd, až do večera prostě nic nesežene. Dokonce ani pošta nebyla otevřena. Nakonec jsme si dali jen ti-punch a pivko v baru hnedka naproti přístavu. To nás probralo a zvládli jsme i procházku po městě až na pláž na jižním konci. Tam byla spousta místních a jen asi 2 nebo 3 běloši.
 |
| Agoulou |
Cestou zpátky navečer jsme zaznamenali otevřené obchůdky a hlavně stánky s jídlem, zvlášť kolem přístavu jich bylo hodně. Tam jsme si u takové maringotky dali
agoulou, což byl obrovský burger. Pak ještě pizzu nejspíš v jediné restauraci ve městě, kterou provozovali běloši.
Celý večer po městě jezdilo nákladní auto, na jehož korbě bylo pódium s brutální diskotékou, a za ním chodili lidé a tancovali. Občas zastavilo, spustila se party, a pak se zas posunuli o kus dál. Úplně jsme nepochopili, jestli to byla běžná zábava nebo něco speciálního.
Náklady: doplatek za auto €20, pronájem bytu na dva dny €110, snídaně pro oba €6, agoulou €7, ti punch 2x€4, pizza €12.5
Komentáře
Okomentovat