Portsmouth, Indian River a Fort Shirley - Dominica

Indian River

Celou noc pršelo, což mělo za následek, že aspoň ráno neřvali kohouti. Dobalili jsme poslední věci, rozloučili se s majitelkou, která nám hned před dive centrem zastavila bus-dodávku. V ranní špičce už v ní cestovalo 15 lidí, 2 mimina a velký barel. K tomu jsme tedy ještě narvali dvě krosny a naše maličkosti a mohli vyrazit. Řidič jel opět v místním stylu, takže jako prase. Vystupování probíhalo téměř za jízdy všemi možnými otvory auta, například zadním okénkem apod., ale za půl hodiny už jsme byli Roseau. V přístavu zase kotvila výletní loď, ale o dost menší než ta s gayi. Nakoupili jsme nějaké pochutiny na zub, jako rum a chicken curry pattie v sámošce IGA na hlavní ulici a vypravili se na sever města k mostu, kde mělo být stanoviště autobusů pokračujících dále na sever. Autobus ani řidiče nebylo problém

Flóra Dominika
(Etlingera elatior)

najít, pouze jízdychtivých řidičů tu bylo více než cestujících, tudíž se ve snaze o nás nejdříve trochu pohádali. Poté přišla na řadu taková hra nervů…hlavně pro nás...protože dva řidiči se snažili navzájem vyprovokovat, asi kdo z nich odjede dřív a neustále vyráželi s dodávkou dopředu a zase zpět. To trvalo asi dvacet minut…z mého pohledu tak dvacet hodin. V podstatě jsme stejně čekali, až se naplní autobus lidmi a pak normálně vyjeli na cestu do Portsmouth. Cesta zabrala asi 45 minut, cena 9 dolarů za osobu. Vystoupili jsme na jakémsi asi hlavním nádraží, byla tu spousta bělochů a také naháněčů na místní atrakci Indian river. Asi tři se na nás taky hned vrhli, ale jelikož jsme se chtěli nejdříve ubytovat, docela rychle jsme se jich zbavili. Na hlavní ulici jsme nejdříve potkali Douglas Guest House, ale zvenku to na moc příjemné místo k přenocování nevypadalo, tak jsme raději vytrvali v hledání, až jsme narazili na naši další alternativu jménem Casaropa, což byla kupodivu právní kancelář, zubní ordinace a hotel v jednom. Pokoje nebyly žádný zázrak, ale vzhledem k tomu, že jsme potřebovali jen někde jednu noc přespat, vzali jsme pokoj v přízemí za 104 místních dolarů (asi 39 USD). Stejně se nezdálo, že by centrum Portsmouth nabízelo více možnosti k ubytování. 

Fort Shirley

Jak už jsem zmínila, tak největším lákadlem pro turisty je vyjížďka lodí po místní řece Indian River. Došli jsme tedy na kraj města k ústí řeky a snažili se najít průvodce, na kterého jsme dostali tip v hotelu. Paradoxně se k nám ale nikdo moc nehlásil, takže jsme vzali jiného průvodce jménem Ramon, jenž se nám už vcelku mile nabízel ve městě. Před nasednutím do loďky jsme ještě museli ukázat naše weekly pasy rangerovi, zaplatili Ramonovi 100 XCD a vypluli proti proudu řeky do hustého pralesa. Břehy byly porostlé mangrovníky, v jejichž kořenech se proháněli bílý krabi. Po chvilce nebylo slyšet nic z ruchu města a všude okolo se rozlehaly jen příjemně tiché zvuky pralesa, které přerušovala jen pádla naší loďky. Ramon potvrdil své kvality průvodce a celou cestu vyprávěl o všech zajímavostech tohoto místa - například, že se tu točili Piráti z Karibiku, ale dostal se i na sofistikovanější témata. Když už se tok řeky zúžil tak, že mi nepřišlo bezpečné pokračovat, zjevilo se před námi upravené molo se směrovkou k baru. Kolem něj jsme si mohli projít malou zahradu se spoustou tropických rostlin a posilnit se typickým rum punchem. 

Po návratu do města jsme zaskočili na oběd do malé restaurace a vydali po pláži prozkoumat Cabrits National Park (vstup opět s weekly pasem). Jinak název parku Cabrits, což prý španělsky, francouzsky a portugalsky znamená koza, má původ v začátcích osidlování Dominiky cizími námořníky, kteří kozy jako první dovezli a vypustili do volné přírody, aby se tu množili a zajistili jim dostatek čerstvého masa pro jejich budoucí návštěvy. V parku, který se rozkládá na poloostrově asi 2 km severně od Portsmouth (je zde také přístav pro ferry na okolní ostrovy), je k vidění britská pevnost Fort Shirley z 18. století. Bohužel na mnoha místech už se jedná spíše o její ruiny, které postupně pohlcuje prales. Naštěstí se za přispění projektu EU začala část budov postupně rekonstruovat, hlavně v dolní části pevnosti, kde se mimo jiné nachází i malé muzeum, které vysvětluje něco málo o pevnosti a jejím okolí.  

zátoka Portsmouth

Rozhodli jsme se projít asi 30minutový trek (dle ukazatelů) do západní části poloostrova. Cestou jsme nepotkali živáčka, pokud teda nepočítám tisíce krabů (krab poustevní, hermit crabs) a ještěrek. Odměnou za výstup nám byla zarostlá vyhlídka bez výhledu a zrezavělé dělo, takže místo pokračování na východ poloostrova jsme raději sešli k pláži a zastali se v Papa’s baru na drink. Zajímavé bylo, že i když jsme si objednali nealko pití na žízeň, tak nám přinesli ochucené pivo, něco jako radler. Asi tu prostě nealko neznají, holt jiný kraj, jiný mrav, ale my už jsme se tím nějak vyrovnali. Večer jsme se zastavili ještě na nákup suvenýrů v podobě místního rumu a přemýšleli kam na večeři. Průvodce doporučoval několik restaurací na pláži, ale buď se k nám nikdo nehlásil, nebo nám to přišlo docela drahé, takže jsme nakonec vykoupili místní fastfood s pizzou, vzali six pack piv a šli vegetit do hotelu.

Něco na závěr:

Jazyk – mluví se tu díkybohu anglicky, občas dialektem zvaným kreol

Portsmouth – je zde hlavní přístav pro ferry, která jezdí na okolní ostrovy. Přístav je vzdálen asi 20 minut chůze od města na sever u Cabrits National Park. Při příjezdu jsme nevěděli, že to je takhle blízko, takže jsme zaplatili docela dost peněz za taxík…troufám se říct, že zbytečně. Jinak bus nádraží je na opačné, jižní straně města, ale stále v rozumné docházkové vzdálenosti.

Autobusy a veřejná doprava vůbec – jsou to v podstatě jen dodávky bez označení. Poznáte je podle SPZ s písmenem „H“, zastávku tu neexistují, staví se kdekoliv na mávnutí. Všichni tu jezdí jako prasata, takže pronájem vlastního auta už z tohoto důvodu nedoporučuji. Navíc busy jezdí téměř všude a za velmi dobrou cenu.

Měna - platí se tu vychodokaribským dolarem (1 XCD)