Potápění v Réserve Cousteau a Route de la Traversée
Den pátý, úterý 13/3/2012
V úterý jsme neměli pomalé vstávání jako předchozí dny. Pěkně v 6:00 budíček jako na táboře. Umyli jsme se a když jsem vylezl z koupelny, Gábina na mě nejdřív pár vteřin koukala jako na leprotika, a pak se začala smát. Tak jsem se kouknul do zrcadla a zjistil, že mám na čele asi 30 tmavě červených fleků. Po zhodnocení, že žádnou exotickou chorobu jsem asi nechytil, jsem se vydal na trestné tažení proti komárům. Ti šmejdi mě okusovali čelo, když jsem spal pěkně zahrabaný pod přikrývkou, zatímco Gábina několikrát za noc vstávala a snažila se je lovit a odhánět. Ráno jsem jich pár pobil a pěkně zmaloval stěny vlastní krví. Guadeloupský masakr holým rukama.
Denní cíl byla první prohlídka podvodních krás Karibského moře, konkrétně u pláže Malendure nedaleko městěčka Mahaut. Tuhle lokalitu si oblíbil Jacques Cousteau, točil tu Svět ticha (Le Monde du Silence) a kolem Pigeon islet (malý ostrůvek několik set metrů od pláže) vytvořil Réserve Cousteau. U ostrůvku je pod vodou dokonce jeho busta.
Přímo na pláži jsou 3 dive shopy, na jižním konci. Zaparkovat se dá podél silnice na severním i jižním konci, a uprostřed přímo u pláže je docela hodně místa a asi se nechá auto nechat i tam. Z těch tří jsme si vybrali růžovou boudu společnosti Centre de plongée des ilets, už před dvěma dny jsme se objednali na ponor.
Na pláž jsme dorazili po 7:00, měli jsme tu být až mnohem později, v osm. První plánovaný ponor je vrak v hloubce asi 20m. Spolu s námi se připravují 3 důchodci, nejspíš Francouzi. Žádný z nich se nezdá, že by uměl slovo anglicky (přesněji jakkoliv jinak než francouzsky). Čtvrtý důchodce je náš průvodce, později jsme zjistili, že pravděpodobně sám šéf potápěčské základny. S angličtinou byl taky dost na štíru, ale říkal, že pod vodou mluví anglicky skvěle.
Když jsme k lokalitě dojeli, zjistili jsme, že tam už parkuje jiná loď plná potápěčů. Abychom se vyhnuli nacpanému ponoru, kolektivně jsme si odsouhlasili změnu lokality - vrak lodi Le Gustavia v cca 40m (Le Gustavia na wannadive.net). Gábina později (v deníku) přiznala, že měla trochu obavy. Na vršku stěžně je upevněné lano s bójí, takže sestup dolu jde snadno. Dokonce jsme poprvé šli bez olova, příjemná novinka pro nás oba. Zviřátek kolem lodi plave dost, potkali jsme třeba lionfish (perutýn). Několikrát jsme obkroužili vrak, proplavali kapitánský můstek. Prakticky jsme ověřili, že můj počítač Oceanic Geo 2.0 používá mnohem konzervativnější dekompresní model než Mares Nemo Excel na ruce našeho průvodce. Pro jistotu jsme ale dali tzv. deep stop, který počítač doporučil. Po návratu do přístavu jsme vrátili vybavení, počkali, až vypadnou lidi jdoucí na ponor v 10:00 a domluvili se na druhý ponor v 13:00. Tudíž jsme měli volno. Vyrazili jsme na procházku po pláži, Gábina si zaplavala, já skoro usnul. Pokusili jsme se koupit si pohledy a známky - pohledy ještě šli, ale se známkama jsme neuspěli - jednak jsme se moc nemohli domluvit, a paní měla jen jednu nominální hodnotu známek, přičemž do Evropy bylo potřeba dražší a nakombinovat to nešlo (teda šlo, bylo by to jen dražší, ale spíš jsme si nebyli jistí, že správně rozumíme - aspoň francouzské číslovky by to chtělo umět). Na oběd jsme sedli do jedné z mnoha restaurací na pláži. Kuřecí curry s kokosem a fantastický filet z merlina nám dost pozdvihli náladu.
Druhý ponor byl o dost plnější, na lodi bylo celkem 10 pasažérů, z toho 5 potápěči, zbytek šnorchlisti mířící do okolí Pigeon Islet. Celkem pro nás byli 4 divemasteři/průvodci. Náš ponor vedl kolem jižního ostrůvku, potkali jsme želvu, další lionfish, rybky placaté (nějaký druh flatfish, platýs) i hranaté (trunkfish, česky nevím). Tentokrát už Gabče začala být zima, plavali jsme pomalu. Po ponoru jsme vrátili vybavení, zaplatili kartou (ano, jde to) a vyrazili zpět k domu na sever.
V plánu byla zastávka v ZOO, které je trochu ve vnitrozemí u silnice Route de la Traversée. Když jsme k němu dorazili, ukázalo se, že je to Parc des Mamelles, který se podle letáků moc zajímavý nezdál. Tak jsme pokračovali po Route de la Traverée (D23), která kříží ostrov napříč horami ve vnitrozemí, zastavili se na několika vyhlídkách do lesa a také u Maison de la Foret - asi 20timinutová procházka lesem. Potkali jsme mangustu, šli kolem řeky a míst na "pique-nique". Pak jsme pokračovali dál směrem na východ a přejeli celý ostrov. Jelikož mi během dne praskly sluneční brýle, zastavili jsme se v obchodním domě u dálnice nedaleko Baie Mahault. Celkem velký, uvnitř byste nepoznali, že nejste ve Francii. Mimo jiné jsme hledali nějaký účinný repelent - našli jsme jich pár, ale překvapivě žádné toxické prostředky, které by nám poskytly dostatečný psychický komfort. Měl jsem v paměti australský Bushman s 40% DEET, ale tady jsem našel max 20%. Nakonec jsme usoudili, že raději vyzkoušíme tradiční elektrický hmyzovrah Raid.
Navečer byla mezi Baie Mahaut a Deshaies dopravní zácpa - takže průvodce nekecal, stává se to i tady na ostrově.
Fotky z potápění v Malendure na Picase
Náklady: oběd na Malendure beach (2 jídla, pití, zmrzlina) €38, 4x ponor a půjčení plné výbavy €148
 |
| Stěžeň lodi Le Gustavia |
Denní cíl byla první prohlídka podvodních krás Karibského moře, konkrétně u pláže Malendure nedaleko městěčka Mahaut. Tuhle lokalitu si oblíbil Jacques Cousteau, točil tu Svět ticha (Le Monde du Silence) a kolem Pigeon islet (malý ostrůvek několik set metrů od pláže) vytvořil Réserve Cousteau. U ostrůvku je pod vodou dokonce jeho busta.
Přímo na pláži jsou 3 dive shopy, na jižním konci. Zaparkovat se dá podél silnice na severním i jižním konci, a uprostřed přímo u pláže je docela hodně místa a asi se nechá auto nechat i tam. Z těch tří jsme si vybrali růžovou boudu společnosti Centre de plongée des ilets, už před dvěma dny jsme se objednali na ponor.
Když jsme k lokalitě dojeli, zjistili jsme, že tam už parkuje jiná loď plná potápěčů. Abychom se vyhnuli nacpanému ponoru, kolektivně jsme si odsouhlasili změnu lokality - vrak lodi Le Gustavia v cca 40m (Le Gustavia na wannadive.net). Gábina později (v deníku) přiznala, že měla trochu obavy. Na vršku stěžně je upevněné lano s bójí, takže sestup dolu jde snadno. Dokonce jsme poprvé šli bez olova, příjemná novinka pro nás oba. Zviřátek kolem lodi plave dost, potkali jsme třeba lionfish (perutýn). Několikrát jsme obkroužili vrak, proplavali kapitánský můstek. Prakticky jsme ověřili, že můj počítač Oceanic Geo 2.0 používá mnohem konzervativnější dekompresní model než Mares Nemo Excel na ruce našeho průvodce. Pro jistotu jsme ale dali tzv. deep stop, který počítač doporučil. Po návratu do přístavu jsme vrátili vybavení, počkali, až vypadnou lidi jdoucí na ponor v 10:00 a domluvili se na druhý ponor v 13:00. Tudíž jsme měli volno. Vyrazili jsme na procházku po pláži, Gábina si zaplavala, já skoro usnul. Pokusili jsme se koupit si pohledy a známky - pohledy ještě šli, ale se známkama jsme neuspěli - jednak jsme se moc nemohli domluvit, a paní měla jen jednu nominální hodnotu známek, přičemž do Evropy bylo potřeba dražší a nakombinovat to nešlo (teda šlo, bylo by to jen dražší, ale spíš jsme si nebyli jistí, že správně rozumíme - aspoň francouzské číslovky by to chtělo umět). Na oběd jsme sedli do jedné z mnoha restaurací na pláži. Kuřecí curry s kokosem a fantastický filet z merlina nám dost pozdvihli náladu.
V plánu byla zastávka v ZOO, které je trochu ve vnitrozemí u silnice Route de la Traversée. Když jsme k němu dorazili, ukázalo se, že je to Parc des Mamelles, který se podle letáků moc zajímavý nezdál. Tak jsme pokračovali po Route de la Traverée (D23), která kříží ostrov napříč horami ve vnitrozemí, zastavili se na několika vyhlídkách do lesa a také u Maison de la Foret - asi 20timinutová procházka lesem. Potkali jsme mangustu, šli kolem řeky a míst na "pique-nique". Pak jsme pokračovali dál směrem na východ a přejeli celý ostrov. Jelikož mi během dne praskly sluneční brýle, zastavili jsme se v obchodním domě u dálnice nedaleko Baie Mahault. Celkem velký, uvnitř byste nepoznali, že nejste ve Francii. Mimo jiné jsme hledali nějaký účinný repelent - našli jsme jich pár, ale překvapivě žádné toxické prostředky, které by nám poskytly dostatečný psychický komfort. Měl jsem v paměti australský Bushman s 40% DEET, ale tady jsem našel max 20%. Nakonec jsme usoudili, že raději vyzkoušíme tradiční elektrický hmyzovrah Raid.
Navečer byla mezi Baie Mahaut a Deshaies dopravní zácpa - takže průvodce nekecal, stává se to i tady na ostrově.
Fotky z potápění v Malendure na Picase
Náklady: oběd na Malendure beach (2 jídla, pití, zmrzlina) €38, 4x ponor a půjčení plné výbavy €148
Komentáře
Okomentovat