Rarotonga - 2. týden

Na víkend jsme si zase půjčili auto. Ve stejné půjčovně, zase toyotu, ale novější. V pátek jsme ještě zajeli na nákup do supermarketu, vyvenčit Anču na hřiště a vyzkoušet místní speciality u pouličních prodejců. Jirka si koupil svůj oblíbený kokos, na který se již delší dobu chystal. Anča ho nechce. Plus ještě neodolal nějakému babánovo-kokosovému dezertu. Bylo to dost hutné a trochu rosolovité a ve mně to vůbec nebudilo důvěru, ale Jirkovi to chutnalo. Navíc on sní všechno:-) Z nakoupených zásob bylo večerní grilování.

Seafood platter a minigolf

V sobotu ráno jsme se už tradičně vypravili na trh do hlavního města Avarua. Hned, co jsme vyjeli na hlavní silnici, zaparkovali jsme auto do dlouhé kolony. Chvilku jsme zkoumali, co se to před námi plahočí, až jsme zjistili, že je to povoz s nějakými muzikanty. Na konci Muri nám došla trpělivost a otočili jsme to do protisměru. Ještě, že má ostrov po obvodu jen asi 30 km. V době, když už jsmě byli dávno na trhu, se tam teprve došoural celý průvod s muzikanty. Na oběd jsme tentokrát vyrazili do restaurace kousek od letiště Islander hotel. Abychom se v klidu najedli, potřebovali jsme nejdřív uspat Anču. Jako vhodný se ukázal hřbitov kousek od restaurace (Nikao cemetery). Navíc tam Jirku odchytili jakýsi běloši a dostal přednášku o historii ostrovanů za první světové války a poté, co zjistil, že jsme z Čech tak přidali ještě historku o doktorovi z Brna, který v 70. letech utekl ze Zelándu na Cookovy ostrovy a zkoušel tu léčit rakovinu. Prý ne úplně úspěšně a hodně jeho pacientů je pohřbeno právě na Nikao hřbitově. Pak že "zlatý český ručičky":-)
V restauraci jsme si dali seafood platter (sashimi tunák, jemně opečený tuňák, smažená ryba, kalamari, rybí curry, rybí salát ika mata, krevetový koktejl, ústřice, mušle, chleba a rýže). Stál 49 dolarů. A i když porce pro jednoho, oba jsme se dosyta najedli a ještě zbylo. Jinak celá restaurace byla poloprázdná, s výhledem na moře a bazeném.
Na odpoledne jsme si naplánvali minigolf. Cestou tam jsme zkusili zabrousit trochu do vnitozemí, koukli k nemocnici na kopci a pak pokračovali po vedlejší méně rušné silnicí kolem vězení a golfového hřiště. I když nám při hře trochu pršelo...dokonce bylo užitečné se na pár minut schovat pod banánovník....Anča i Jirka si hru užili. Já o trochu méně páč jsem prohrála.

The Needle a zahrada Maire Nui

V neděli se Jírka rozhodl udělat výšlap do vnitrozemí na kopec The Needle. Původně chtěl přejít celý ostrov (cesta asi na dvě hodiny, trek přes Needle ústící na druhé straně u vodopádů), ale nakonec vyšel jen na vrchol a zpět. Já tradičně s Ančou v Avarua na hřišti...zase jen my, slepice a sebevražedná kuřata. Ostatně vše ve městě bylo zavřené, kromě kostelů, tak se není čemu divit. Větrné počasí nás odpoledne vyhnalo z pláže do tropické zahrady Maire Nui s kavárnou. Vstupné dobrovolné (5 dolarů), kavárna průměrná (neměli presso) a trochu předražená (cheesecake za 16 dolarů), ale výběh pro Anču ideální. Jelikož nás natáhli a místo jednoho kafe nám naúčtovali dvě, vstupné už jsme nedávali:-) Po návratu domů jsem si tak uvědomila, že bych něco popila. Zkusili jsme nejdříve prodavače likéru odnaproti. Ale jelikož vše, co měl, chutnalo, jak víno, co dělávala doma moje babičky, moc mě to neuspokojilo. Vyslala jsem tedy Jirku pro flašku do obchodu. Jaké bylo moje překvapení, když se vrátil s prázdnou. Utekla nám totiž jedna velmi důležitá informace, že v neděli je zákaz prodeje akoholu. Museli jsme tedy večer spokojit jen s čajem.

Black Rock Beach

V pondělí bylo furt větrno, proto jsme dojeli za kopce na druhou stranu ostrova, kde bylo prakticky bezvětří. Kousek od letiště jsme zakempovali na Black Rock pláži. Byla trochu víc kamenitá než Muri, ale hrady se dali stavět a i šnorchlování bylo docela dobrý. Sice méně korálů, ale zato větší ryby. Cestou domu jsme nezapomněli koupit rybku na večerní grilovaní (Marlin a Moonfish) a lahev vína.

Další dny jsme byli zase bez auta, takže jsme se poflakovali po okolí. Prošli jsme Muri beach křížem krážem, došli po vedlejší silnici až k Maire Nui zahradě (příjemná procházka s minimálním provozem), zavitali tradičně na noční trh, prostě klasické dovolenkové flákání.

Odlet

Ve čtvrtek jsme sbalili svých pět švestek, rozloučili se se skvělým ubytováním a šli na autobus. Ten tu dokonce jezdi podle jízdního řádu každou hodinu +/- 10 minut kolem ostrova po směru a protisměru hodinových ručiček. Když nás viděl řidič se zavazadli a ještě kočarkem, neměl moc radost, ale do autobusu jsme se nakonec nasoukali. V hlavním městě jsme ještě museli přestoupit na jiný autobus na letiště, řidič zůstal stejný. Asi nám to chtěl ještě více zkomplikovat:-) Na letišti bylo pusto. Naštěsti u Air Rarotonga byl chlapík ala úschovna zavazadel. Dali jsme mu 10 dolarů a nechali tam všechny naše zavazadla a jen s kočárkem vyrazili zpět do města. Anču jsme nechali vyběhat na hřišti a doufali, že si dáme poslední klidný oběd ve vyhlášené pizérii u přístavu. Bohužel Anča byla jiného
názoru, takže vždy jeden z nás odchytával dítě, kterému se nejvíce líbilo balancovat na hraně mola a druhý jedl. Mimochodem pizza dobrá, ale žádný zázrak. Cestou zpět na letiště jsme to vzali trochu oklikou kolem Ministry of Justice a Immigration Office, kde Anča konečně usnula. Odbavení na letišti bylo super rychlý, akorát v hale před odletem bylo narváno k prasknutí a nedalo se kam sednout. Let byl v pohodě. Opět jsme měli sedačku vedle nás volnou a Anča po pár hodinách letu usnula (tentokrát na mě). Během letu jsem stihla zkouknout jeden celý film a ještě kus seriálu. To už se mi dlouho nestalo. Jelikož jsem poslední dva dny mělo docela výrazné střevní problémy, což bylo opravdu ideální před sedmihodinovým letem, raději jsem vynechala v letadle jídlo...velké to moje potěšení. Jirka se ale obětoval a snědl kromě své porce i tu mojí. V Sydney na letišti to také bylo šup šup a už jsme seděli ve vlaku domů do Killary.*