První rodinné kempování v Cattai NP

Náš nový stan

Na víkend 28.10. - 29.10. byla dobrá předpověď, tak se nám konečně podařilo vyrazit na dlouho plánované kempování. Po pár variantách na lokalitu jsme se rozhodli pro kemp v Cattai National Park, který je asi hodinu jízdy od domova na severozápad na břehu Hawksbury River. Pro znalé je to asi 30 km nebo 30 minut jízdy autem od Wisemans Ferry, oblíbeného tábořiště u stejné řeky.
Jelikož jsme měli dost času na přípravy, Gabča načetla všechny materiály o kempu i parku.
Mimo jiné jsme si koupili roční vstupenku do všech národních parků NSW, abychom neměli překážku jezdit častěji. Jednorázový vstup do parku stojí $8 (placený v automatu u vstupu), roční do všech parků kromě Kosciuszko National Park $65. V kempu měly být ohniště, ale nedá se tam sbírat dřevo, takže je třeba si ho dovézt. Taky se v řece dá koupat. Všechno platilo, akorát jsem viděl chlapíka tahat větve z lesa, takže to s tím zákazem sbírání dřeba nebude tak žhavé. Taky tam mělo být dětské hřište, to jsme ale nikde nenašli. Auta můžou parkovat přímo u stanů a celý kemp je velmi dobře upravený pro stanování.

Dorazili jsme v sobotu před polednem po asi hodině jízdy. A to jsme se jednou pár kilometrů vraceli, jednak natankovat, zadruhé koupit u benzínky dříví. Bohužel poslední benzínka je docela kus před parkem, tuším někde v Dural. Prošli jsme kemp a zmapovali, že na začátku jsou místa s přístřešky a elektrickými BBQ, které se dají zvlášť zarezervovat a v zadní části grily na dřevo a většina stanů. Postupně během pár hodin dorazily další 3 rodinky. Našli jsme dobré místo u jednoho z přístřešků a měli radost, jak dobře jsme se usídlili. To nám vydrželo jen do odpoledne, kdy přijeli park rangers a řekli nám, že tam stanovat nesmíme, že to je jen na piknik, a že místa ke stanování začínají přesně o pár metrů dál. Tak jsme se stejně jako hromada dalších lidí o těch pár metrů přesunuli (doslova jsme odnesli stany), čímž se z původně poloprázdného parku stal dost plný. A také to potvrdilo varování na webu, že o letních víkendech je třeba rezervace dopředu.
Anče jsme napustili nafukovací bazének a měla o zábavu na zbytek dne postaráno. Ostatní děti se do něj párkrát také podívaly.
Během odpoledne bylo vedro, tak jsme se hromadně vydali na mikropláž u řeky. Původně jsem skočil do vody jen se osvěžit, ale když už jsem byl mokrý, řekl jsem si, že si trochu zaplavu. Když jsem odplaval kus od břehu, řekl mi Ondřej, že je tam trochu proud (překvapivě na opačnou stranu než tok řeky). Tak jsem se plaval podívat. A když už jsem byl tak daleko (a proud byl tak slabý), řekl jsem si, že doplavu na druhou stranu. Tam jsem našel jednak spoustu řas na dně, pak pobíhající divoké králíky, a nakonec hromadu štípajících mravenců, kteří ochotně obalili moje nohy. Za chvíli se ke mě přidal Ondřej a až v tu chvíli při zvuku motorového člunu v dálce jsem si uvědomil, že plavat napříč řekou, kde jezdí motorové čluny tahající vodní lyžaře, není nejlepší nápad. A o pár dní později doma jsem taky zjistil, že v té řece se čas od času vyskytují bull sharks (žralok býčí nebo bělavý, ne bílý), což je ten druh žraloka, kterého člověk potkat nechce, poněvadž mají ve zvyku do všeho kousat.
Večer jsme grilovali, ale díky předchozímu přesunu jsme BBQ neměli hnedka u stanů. Tomáš měl na starosti maso a dovezl naprosto luxusní. V kombinaci se zeleninou od nás i ostatních to byla bomba. Za zmínku stojí srovnání stylů kempování. My jsme zvyklí na minimalistický přístup - když kempuju, omezím se a improvizuju, mám s sebou jen nejnutnější. Aussie styl znamená přivézt si přívěs a z něj vystavět "komfort domova" kdekoliv. To obnáší části nábytku (kempovací stoly, židle, viděli jsme i gauč), kuchyň (ne jen metrový gril, fakt kuchyň i s ledničkou), ložnicí (stan 2m vysoký, se 2 a více místnostmi a 20 cm silnou nafukovací king-size matrací) a nejlépe i pár solárních panelů, aby bylo z čeho krmit případnou televizi nebo audio soustavu. Fakt je, že tzv 4WD kempování je případ sám o sobě, jsou na to specializované obchodu a takový Land Cruiser se dá vybavit neskutečným komfortem fungujícím i naprosto mimo civilizaci. Nemůžeme si na to zvyknout, ale časem se to asi poddá. Je to prostě jiný přístup.
Večer ještě jednou projeli kolem v autě park rangers. Děkovali, že jsme se přesunuli, a odškrtali si naše jména v seznamu rezervací. Řekli jsme jim, že jedna část naší skupiny nemá rezervaci, poněvadž se přihlásili na poslední chvíli a rezervovat kemp už se nedalo, a rangerka nad tím jen mávla rukou a že prý je to v pořádku.
Uspávání Anči bylo očekávatelně problematické. Ne a ne usnout. Ze stanu neutíkala, ale bylo tam pro nic moc zábavy, takže si furt chtěla hrát a trvalo asi 2 hodiny, než se Gabče povedlo ji uspat. Pozitivní zjištění je, že ve svém novém miniaturním spacáku spala bez řečí.
Ráno v neděli byla bohatá snídaně. Tomáš měl kromě zásob na předchozí večeři ještě vajíčka, slaninu a jiné dobroty, takže jsme mohli zaběhnout i náš malý přenosný vařič lomeno gril. Hned ráno jsme se nakvartýrovali do jednoho z přístřešků. Byla na něm cedule, že rezervovaný není. Bazének znovu slavil úspěch, bylo snad ještě větší teplo než v sobotu.  Po dlooooouhé snídani následovalo pomalé sklízení stanů, které bylo vyrušeno drobnou epizodou s výletem do nemocnice. Tomášův syn měl alergickou reakci na cosi, naštěstí se šťastným koncem. Postupně kolem poledne se začali lidé vytrácet, my zůstali jako poslední, poněvadž jsme neměli žádné jiné plány a Anna byla zjevně spokojená.

Moruše

Cestou domů jsme zastavili na pár místech nakoupit ovoce, které na několika místech prodávali u silnice a které jsme (spíš jsem) plánovali koupit už od soboty. Takže domů jsme nakonec přijeli s kýblem pomerančů, menším kyblíkem broskví, bednou manga a miskou moruší (mulberries). Ty jsem koupil především kvůli tomu, že jsem netušil, co to je, a chtěl jsem to vědět. Ukázalo se to dost podobné ostružinám, ale menší kuličky, ne tak sladké a dost dobré. Pán říkal, že to prodává každý den, poněvadž toho otrhá denně spoustu misek a pokud to neprodá, zkazí se to. Už jsem měl na jazyku rady ohledně destilace.